O 3. neděli postní se nacházíme již uprostřed postní doby, což je také dobrý důvod k zamyšlení, nakolik mě toto období přípravy na Velikonoce dosud oslovilo, jak je prožívám, nakolik se mi daří či nedaří vnímat svůj vztah k Bohu i lidem okolo se sebe a snažit se o nápravu.

 

Každý lidský život musí procházet, a také prochází, postupnou proměnou nebo zráním. Už samo slovo život je odvozeno od přídavného jména živý, tedy dynamický, pulsující. Nejlépe to pozorujeme samozřejmě na proměně každého člověka, který se od počátečního embrya v těle matky proměňuje v dítě, člověka dospělého až stárnoucího. To je proměna tělesná. Člověk však není jen tělo, ale má i duši, která, jak víme a věříme, žije věčně, je nesmrtelná.

 

Vstoupili jsme do doby postní, času, kdy se snažíme být více lidmi duchovními než tělesnými, kdy jdeme více do sebe a snažíme se lépe poznat, řešit a v konečné fázi vyznat své nedostatky a hříchy, které nám brání v plnohodnotném prožívání lásky jak vůči Bohu, tak i vůči našim bližním.

 

Evangelium dnešní neděle je ve znamení tzv. zlatého pravidla nebo pravidla lásky, které je staré více jak tisíc let a říká: „Co nechceš, aby lidé činili tobě, nečiň ani ty jim."

 

Většina křesťanů slaví 2. února svátek Uvedení Páně do chrámu. V tento den čteme úryvek z evangelia podle svatého Lukáše (2, 22-38). Také my se můžeme setkat s Ježíšem tak jako Maria a Josef a Simeon a Anna.

 

Dnešní svátek Uvedení Páně do chrámu, lidově Hromnice, patří ještě mezi vánoční svátky, i když je zařazen mimo vánoční dobu. Odpočítává se čtyřicet dnů, které uplynuly podle Zákona k očišťování. Liturgická praxe tohoto svátku má dlouhou tradici a sahá až do 5. století, kdy se tento svátek nazýval „setkání", řecky hypapanté. Tím je míněno setkání Ježíše se světem či širokou veřejností všech budoucích pokolení.

 

V neděli 11. února 2007 v 17 hodin se ve svatohorské bazilice uskuteční I. koncert duchovní hudby.

 

Liturgické texty 4. neděle v mezidobí můžeme rozdělit do dvou celků. První tvoří čtení, která hovoří o povolání a následném těžkém údělu Božího tlumočníka nebo proroka, ale také o Boží ochraně, které se mu od Boha kvůli tomuto náročnému, a můžeme říci i nevděčnému povolání, dostává.

 

V loňském vánočním a předvánočním období a podobně i v průběhu roku 2007 jsem si dovolil poněkud pozměnit dramaturgii hudebních akcí na Svaté Hoře.

Název slavnosti Zjevení Páně pochází z řeckého slova Epifaneia nebo Theofaneia. Je to velmi starý svátek, jehož stopu můžeme sledovat až do hlubokého křesťanského starověku. Nejprve se slavil na Východě. V Sýrii a v Egyptě křesťané v tento den slavili hned tři události, které nám zjevují, že Ježíš je Boží Syn: příchod mudrců od Východu, Ježíšův křest v Jordánu a jeho první zázrak - proměnění vody ve víno v Galilejské Káně. Dokonce si při této příležitosti připomínali, a někde ještě připomínají i Ježíšovo narození. A tak tento svátek byl dříve než Vánoce a u východních křesťanů je větší než Vánoce.