Levé menu » Svatá Hora v době komunismu

Svatá Hora v době komunismu

Naučná stezka „Po stopách politických vězňů“  

Stezka spojuje prostřednictvím příběhů Památník Vojna, Lešetice, Žežice, Brod, vlakové nádraží v Příbrami a Svatou Horu.

„Vojna je místo kousek od Příbrami, byl zde původně zajatecký tábor, pak tábor nucených prací, nakonec vězení pro politické vězně. Není to daleko od nádherného místa, kde cítí i ateista posvátnost tajemného původu, od příbramské Svaté Hory, místa, kde se staly zázraky. Vedle míst zázraků se děly hrůzy. To, co nám dnes chybí je čistá radost,“ říká profesorka filozofie Univerzity Karlovy v Praze Anna Hogenová, jejíž tatínek byl na Vojně vězněn.stezka_cesta

Naučná stezka „Po stopách politických vězňů“ vznikla v okolí Památníku Vojna nedaleko obce Lešetice u Příbram, jedno z vězeňských zařízení komunistického režimu. V okolí tohoto památníku je umístěno 7 informačních panelů ve třech jazycích představujících konkrétní místa a příběhy politických vězňů. Tyto panely také usnadní orientaci, které napomohou také směrovky cyklostezky, stejně tak jako aplikace Paměť národa, která je zdarma ke stažení. Panely obsahují rovněž QR-kódy pro chytré telefony s dalším zajímavým obsahem, obohaceným o autentické nahrávky a fotografie. Stezku můžete absolvovat pěšky nebo na kole, bez problémů ji zvládnou i rodiny s dětmi. Jednotlivá místa stezky „Po stopách politických vězňů“ na mapě Google .

 Aplikace Paměť národa

smerovka

Aplikace Paměť národa vzniká na základě vzpomínek pamětníků na události minulého století zaznamenaných v rámci projektů Paměť národa a Příběhy 20. století. Více informací o trase ze Svaté Hory k lágru Vojna naleznate pod odkazem Paměť národa

Památník Vojna je autenticky dochovaný vězeňský areál, svého druhu ojedinělý v postkomunistických zemích. Tento původně zajatecký tábor pro německé válečné zajatce, situovaný mezi bývalými uranovými šachtami, sloužil v období 1949–1951 jako tábor nucených prací a následně do roku 1961 jako vězeňské zařízení pro politické odpůrce komunistického režimu. Expozice seznamují s perzekucí po únoru 1948, protikomunistickým odporem a přibližují dějiny uranového hornictví.

Poznejte více v reportáži České televize pod tímto odkazem: Ze Svaté Hory až na Vojnu - nová stezka připomíná oběti komunismu

CT Období komunismu na Svaté Hoře

Od roku 1861 spravoval Svatou Horu řád redemptoristů. V roce 1950, v noci ze 13. na 14. dubna, byli redemptoristé během dvou hodin vyhnáni ze Svaté Hory a internováni v centralizačním táboře Králíky. Ale již v roce 1949 byl například zatčen rektor Svaté Hory P. Josef Hynek. Někteří z redemptoristů byli v 50. letech odsouzeni. Běžné tresty byly i na 10 nebo 15 let. Prošli také různými zaměstnáními, protože tehdejší komunistická moc jim nedovolila pastoračně působit a museli své povolání vykonávat pouze tajně. Byli mezi nimi redemptoristé P. Jan Zemánek (v roce 2007 vyznamenán medailí Za zásluhy o stát), otec Dominik Metoděj Trčka a další. Dominik Metoděj Trčka byl během pobytu ve vězení v Leopoldově o Vánocích v roce 1958 v mrazu a zimě poslán do korekce jen za to, že si zazpíval koledu. Na následky podchlazení a nemoci v roce 1959 zemřel. Za svoji víru a mučednickou smrt byl ve Vatikánu v roce 2001 papežem Janem Pavlem II. blahořečen. Více informací o blahoslaveném Dominiku Metoději Trčkovi najdete zde .

 TrckaV letech 1950–1960 byl administrátorem Svaté Hory premonstrát P. Prokop Pittermann. V této době zde působili dva redemptoristé P. František Panuška a P. Josef Fail.

Od roku 1960 do roku 1973 vedl duchovní správu Svaté Hory P. Karel Olšar. Všichni na něj vzpomínají jako na výborného kněze. Byl to právě on, který v letech 1968–1973 umožnil, aby v době relativního uvolnění poměrů působili na Svaté Hoře redemptoristé. Tehdy zde jako kaplani působili P. František Líkař, P. Emanuel Houska a P. Břetislav Vaněk. Jako varhaník zde působil P. Karel Bříza, jako kostelníci Br. Dominik Fiala a Br. Jan Přimda. Od roku 1971 však museli redemptoristé toto místo na nátlak úřadů postupně opouštět. Jako poslední zde zůstal Br. Dominik Fiala, a to do roku 1980.

Nejvýznamnější slavnost na Svaté Hoře Korunovaci, která se slaví 3. neděli po svatodušních svátcích, bedlivě sledovali příslušníci StB (tajná policie). Pořizovali snímky či filmové záběry účastníků bohoslužeb, kteří poté byli na pracovišti či jinak „kontaktováni“ a postiženi. Protože nebylo možné církevní slavnosti zcela zakázat, konaly se ve městě ve stejném termínu akce pořádané komunistickými organizacemi, například Letní slavnosti jako protiváha svatohorské Korunovaci. Stranické orgány vydávaly interní zákazy pro vjezd autobusů z celého Československa, které by vezly poutníky na Svatou Horu. Často se tedy stávalo, že věřící oficiálně jeli na příbramské Letní slavnosti, ale nakonec šli na Korunovaci. Pokud někteří z obyvatel Příbrami poskytli nocleh poutníkům, byli postihováni vysokou pokutou. V tomto období bylo také z politického a společenského hlediska nebezpečné mít na Svaté Hoře svatbu nebo dát pokřtít své děti. Přes pokračující perzekuce po roce 1968 platila Svatá Hora jako oáza pro věřící z tehdejšího Československa. Známé byly promluvy kardinála Františka Tomáška během Korunovace, kdy přijížděly na Svatou Horu tisíce poutníků a vyjadřovaly tak nesouhlas s tehdejším režimem. 

Tomášek na Svaté Hoře zdroj ČBK

Roku 1973 byl administrátorem ustanoven představitel prorežimního kněžského hnutí Pacem in Terris P. Zdeněk Adler, který byl později promován doktorem teologie honoris causa a jmenován nesídelním kanovníkem na Vyšehradě. Protože byl komplikovanou osobností, kaplani pod jeho vedením velmi trpěli a několik jich ztratilo státní souhlas k výkonu duchovenské činnosti. Mezi těmi, kterým bylo znemožněno působit, byl roku 1975 i současný pražský pomocný biskup Karel Herbst.

Jeden z nejtemnějších dnů svých dějin prožila Svatá Hora 27. 4. 1978. Celá severní polovina areálu vyhořela. Příčina požáru je dodnes nejasná, hovoří se o úmyslném zapálení. Hasiči a dobrovolní pomocníci byli šikanováni Státní bezpečností a záchranné práce byly zdržovány a komplikovány.

Požár Svaté Hory I přes tyto skutečnosti a jiné snahy režimu zůstala Svatá Hora během komunismu stále poutním místem a byla navštěvována jak skupinami poutníků z Československa i ze zahraničí, především z Německa (Bavorsko), Francie, Švédska, tak i jednotlivci z Afriky, Ameriky, Japonska a dalších zemí.

Navzdory železné oponě uspořádalo například Bavorské národní muzeum v Mnichově v roce 1984 výstavu „Pouť nezná hranic“, kde byly vystavovány upomínkové předměty ze Svaté Hory, korouhve a další předměty. V roce 1983 připutovalo na Svatou Horu na slavnost Korunovace pět poutníků z Bodemaisu a Zwieslu, a to pěšky. V batohu přinesli také sošku Panny Marie Svatohorské, kterou vyřezal řezbář v Bavorsku. Sošku požehnal během Korunovace kardinál Tomášek a pozdravil také tuto skupinu poutníků z Bavorského lesa. Ještě dnes můžeme v mnoha bavorských kaplích a selských staveních spatřit sošku Panny Marie Svatohorské a v Čechách naopak obrazy pasovské madony.

Redemptoristé se vrátili a opět se ujali správy Svaté Hory 24. března 1990. Prvním rektorem se stal P. Josef Břicháček.

Zašlete nám své příběhy, fotografie z tohoto období

Zažili jste nebo znáte další příběhy z tohoto období? Vzpomínky, příběhy, fotografie či články můžete zaslat na adresu redakce časopisu Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Příbram nebo na e-mailovou adresu Matice Svatohorské, která časopis Svatá Hora vydává: matice@svata-hora.cz.

Partneři:

 Naučná stezka - partneři 

 

 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.