Informace » Průvodce po Svaté Hoře

Průvodce Svatou Horou

Štuková postava anděla z oltáře sv. Josefa ve východní trojici kaplí Celý svatohorský areál byl vybudován podle jednotného plánu architekta Carla Luraga z roku 1658 za ideové účasti jezuity P. Benjamina Schleyera. Byl postaven po etapách a po částech tak, jak se podařilo získat finanční prostředky nebo podle toho, jak který donátor byl ve své mecenášské činnosti horlivý. Ze stejných důvodů a podobným tempem pokračovaly i práce na výzdobě.

Ústřední svatyně – bazilika – obklopená kaplemi, stojí na obdélné kamenné terase v nádvoří vymezeném ambity. Ambity mají na severní a jižní straně po devíti, na východní a západní po sedmi klenebních polích. Nároží ambitů vyplňují uzavřené, v půdorysu osmiboké kaple, zastřešené zvonovou střechou s lucernou. Na každé straně ambitu jsou dvě průchozí kaple s oltářem ve výklenku vnějšího zdiva, všechny zasvěcené Panně Marii, na straně západní uprostřed pod zvonovou věží navíc tzv. „Dušičková kaple“. Na severní straně ambitu je hodinová věž. Z vnějšku pak u severovýchodního nároží stojí patrová rezidence a na téže straně je vchod na slavné svatohorské schody spojující Svatou Horu s Příbramí. Ambit je dnes přístupný od východu hlavní Pražskou branou a od jihu branou Březnickou.

Pražská brána byla v roce 1732 ke slavnosti korunovace sošky Panny Marie svatohorské celá pokryta iluzivní nástěnnou malbou od malířů Fr. Mullera a K. Langa. V téže době byla vyzdobena větší část klenby ambitů, zřejmě od stejných autorů, výjevy s náměty představujícími různé události, při nichž svým ctitelům pomohla v nebezpečí či neštěstí Panna Marie svatohorská, jak bylo zaznamenáno ve „Svatohorských análech“. Všechny malby trpěly po staletí nepříznivými povětrnostními podmínkami stejně jako v otevřených kaplích baziliky a byly mnohokrát restaurovány. Freska na Pražské bráně byla ohrožována nejvíce; byla častěji obnovována přemalbou až konečně v našem století zanikla docela.V ambitech na obvodovém zdivu jsou v lunetách pod klenbami velké obrazy (celkem 21) s výjevy z dějin Svaté Hory. Nejstarší pocházejí ještě z 18. století, další byly vytvořeny postupně autory dnes již neznámými. Koncem 19. století byly výrazně přemalovány (a poslední domalovány) většinou Josefem Mathauserem, příbramským malířem.

Také otevřené kaple v ambitech, jejich štuková a především malířská výzdoba utrpěla za dlouhá staletí a byla většinou v 19. století obnovena. Oltářní obrazy byly již neznatelné, a proto je všechny znovu namaloval pražský malíř Jan Umlauf.

Svatá Hora je nejen nejvýznamnějším a nejstarším mariánským poutním místem v Čechách, ale také pravou pokladnicí umění. Kromě samotné velmi hodnotné raně barokní architektury jednoho z nejrozsáhlejších komplexů budov ze 17. století u nás s vzácnými vrcholně barokními portály a schodištěm je zde několik set plastik a obrazů, mimořádně bohatá, rozsáhlá a vesměs kvalitní štuková výzdoba a četné vzácné práce uměleckých řemeslníků předchozích věků.

Každá doba zde zanechala stopy své činnosti. Ovšem málokde bylo starší zařízení nahrazeno tak často a horlivě novějším, nákladnějším a slavnostnějším než právě zde. Téměř všechny oltáře v bazilice a jejích kaplích byly několikrát za staletí vyměněny za nové, stejně jako lavice, kazatelna, zpovědnice, varhany apod. I naše doba se do dějin Svaté Hory zapsala generální rekonstrukcí a novým vnitřním vybavením baziliky.

Hlavní vstup do ambitu je na východní straně Pražskou branou s honosným vrcholně barokním portálem, zbudovaným v letech 1702 – 1706 pravděpodobně podle návrhu Kryštofa Dientzenhofera. V nice nad branou je zlacená socha Panny Marie svatohorské, po stranách jsou sochy sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského, dole po stranách schodiště dvě sochy andělů od pražského sochaře Jana Oldřicha Mayera z roku 1706. Plastická kamenná výzdoba sdružených oken v patře je z roku 1702 od Jana Brokoffa.

Pražská brána je rámována hranolovými věžemi, na jejichž nárožích je 8 soch starozákonních proroků. Mezi věžemi je prolamované kamenné zábradlí se sedmi bustami světců – mariánských ctitelů: sv. Václav, sv. Štěpán, sv. Leopold, sv. Jindřich, sv. Ferdinand, sv. Ludvík, sv. Kazimír. sochy zhotovil Jan Brokof a Matěj Huber z Příbrami, kamenické části portálu provedl Jan Oldřich Manes.

Štuková výzdoba klenby Martinické kaple

Další vstup do ambitu je od jihu branou Březnickou, jejíž portál zhotovil do roku 1707 kamenický mistr Jan Oldřich Manes a Wolf Herstorfer nepochybně také podle návrhu Kryštofa Dientzenhofera. Sochařská výzdoba je od pražského sochaře Ondřeje Filipa Quitainera.z roku 1707. V nice nad vchodem je socha Panny Marie svatohorské, po stranách sochy sv. Jáchyma a sv. Anny. Atiku nad vchodem mezi hranolovými věžemi rámujícími Březnickou bránu zdobí 6 bust apoštolů a příbuzných Panny Marie.

Východní křídlo ambitu bylo postaveno do roku 1671. Na vnitřní straně (v nádvoří) je ve střední části ambitu v patře tzv. letní kůr a po stranách vchodu otevřené průchozí kaple. Vlevo od vchodu (jižně) je kaple Obětování Panny Marie, postavená a vyzdobená v letech 1661 – 1671 nákladem Fr. hr. Berky. Původní obrazy ve štukových rámech namaloval Jan Jiří Kubát kolem roku 1740, restauroval je J. Mathauser roku 1895. Oltářní obrazy (Obětování Panny Marie, sv. Mikuláš a sv. Kateřina Sienská) jsou od J. Umlaufa z roku 1875, mříž z roku 1876.

Vpravo od hlavního vchodu (severně) je kaple Narození Panny Marie; byla vybudována nejdříve ze všech ambitních kaplí v letech 1671 – 1672 nákladem hrabat z Vrtby. Těžká raně barokní štuková výzdoba je od Santina Cereghettiho z doby kolem roku 1675, fresky od J. J. Kubáta z roku 1740 přemaloval roku 1897 J. Marhauser. Tři oltářní obrazy (Narození Panny Marie, sv. Kateřina, sv. Václav) namaloval J. Umlauf roku 1873 a z téhož roku je i mříž.

V severním rohu je osmiboká kaple Mníšecká postavena nákladem Serváce Engla barona z Engelsflussu, pána na Mníšku, v letech 1661 – 1667. Původně byla zasvěcena Neposkvrněnému početí Panny Marie. Kamenné portály dodal roku 1704 Pavel Grafnetter z Příbrami, kovové mříže – vrch tehdejšího kovotepeckého umění – jsou z let 1712 – 1713 od pražského mistra Jana Jiřího Knolocha. Osmidílná klenba je ozdobena štukem a freskami, které představují výjevy ze života sv. Jana Křtitele. Oltářní obraz sv. Jana Nepomuckého je z roku 1879 od J. Umlaufa. Pod Mníšeckou kaplí je podobný prostor; kaple je vzhledem k svažitému terénu z vnější strany v patře.

Ambit na severní straně nádvoří byl postaven v letech 1667 – 1673. Nad ním je hodinová věž; původní, ještě dřevěná, byla zbudována v roce 1683, roku 1710 ji nahradila první zděná, která byla po požáru 27. 4. 1978 znovu postavena. Z ambitu je vchod do patra rezidence postavené v letech 1662 – 1699 a další vchod na slavné kryté schody do Příbrami postavené podle návrhu K. I. Dientzenhofera.

Další průchozí kaple v ambitu – blíže rohové kapli Mníšecké – je zasvěcena Korunování Panny Marie (dříve Panny Marie Vítězné, později Panny Marie Útočiště hříšníků). Postavena byla nákladem Václava Čabelického ze Soutic a Jana hraběte Šporka do roku 1674. Celá výzdoba směřuje k oslavě vítězných bojů křesťanů s Turky. Štukatérské práce jsou od Santina Cereghettiho, nástropní malby od Filipa Mazance z roku 1674 (restaurovány byly roku 1890 J. Mathauserem). Oltářní obrazy (Korunování Panny Marie, sv. Tererie z Avily, sv. Gerard Majella) jsou z roku 1881 od J. Umlaufa.

Další otevřená průchozí kaple v ambitu je kaple Nanebevzetí Panny Marie (dříve Korunování Panny Marie) vybudována Františkem baronem Račínem do roku 1672. Roku 1690 byla vymalována a vyzlacena Danielem Komínkem; přemalby jsou od J. Mathausera z let 1896 – 1897. Obrazy na oltáři: Nanebevzetí Panny Marie, sv. Anežka a sv. Klement Maria Hofbauer.

Rohová osmiboká kaple Plzeňská v nárožní věži na severozápadní straně je zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie. Postavena byla nákladem města Plzně v letech 1660 – 1664. Štuková výzdoba je od B. Comety z roku 1665. V tomtéž roce namaloval osm fresek J. B. Colomba. Obrazy na oltáři sv. Bartoloměj (patron Plzně), Panna Marie Plzeňská a sv. Mikuláš. Mříže ve dveřích jsou z roku 1712 od J. J. Knoblocha. V téže nárožní věži v přízemí z vnější strany (tedy pod kaplí Plzeňskou) je kaple sv. Maří Magdaleny vyzdobena umělými krápníky na způsob grotty – jeskyně. Postavena byla nákladem generála Lacrona (Joannes de Lacron) roku 1665, štukatérské práce provedl J. B. Cometa roku 1666.

Ambit na západní straně byl založen roku 1660 i s rohovými kaplemi. Pod ambitem v celé délce je sklenutá krypty, přístupná ve střední části pod zvonovou věží. Zvonice je z roku 1667, postavena nákladem hr. Černína z Chudenic. Zvony ve zvonici hrají každou hodinu svatohorské Zdrávas.

První otevřená kaple blíže kapli Plzeňské je zasvěcena Úmrtí Panny Marie (dříve Královny apoštolů), byla vybudována nákladem Matyáše Adama hr. Trauttmannsdorffa, vyzdobena kolem roku 1670, nástropní malby přemaloval J. Mathauser roku 1897. Oltářní obrazy (Panna Maria Královna apoštolů, sv. Dominik a sv. Alfons) namaloval J. Umlauf roku 1873.

Anděl adorující Matku Boží Uprostřed západního ambitu pod zvonovou věží je kaple Dušičková. Vystavěna byla nákladem paní R. Stockingerové z Angerstocku. Štukovou dekoraci provedli Santino Cereghetti a Antonio Soldati. Fresky na klenbě z roku 1687 od Christiana Dittmanna zobrazují poslední věci člověka. Byly obnoveny roku 1881 J. Umlaufem, který namaloval též oltářní obrazy (Ukřižování, Nejsvětější Srdce Páně, Nejsvětější Srdce Panny Marie).

Další otevřenou kapli Panny Marie Bolestné založil Maxmiliana hr. Wratislavová rozená Švihovská. Výzdoba byla dokončena roku 1671, oltářní obraz – Pieta – je od Fr. Herzoga z roku 1872.

Ve věžové stavbě jihozápadního nároží je osmiboká Březnická kaple založená roku 1660 Lidmilou Kateřinou Jeníškovou z Újezda, rozenou z Talmberka. Stavba byla dokončena roku 1665. Zasvěcena je Bolestné Panně Marii a k zasvěcení se vztahují fresky na stropě (zobrazují osmero bolestí Panny Marie) rámované bohatou štukovou výzdobou.

Jižní strana ambitu byla postavena v letech 1661 – 1667. Blíže Březnické kapli je průchozí otevřená kaple Zvěstování Panny Marie (dříve Očisťování Panny Marie) postavena nákladem Petra Loubského z Lub a jeho manželky Kateřiny rozené ze Svárova. Vyzdobena byla nákladem Karla Ignáce hraběte ze Šternberka. Starší, původní fresky byly roku 1896 přemalovány J. Mathauserem, oltářní obrazy (Zvěstování Panny Marie, sv. Filomena, sv. Josef) jsou od J. Umlaufa z roku 1874, mříž pochází z roku 1877.

Poslední průchozí otevřená kaple na jižní straně ambitu je zasvěcena Zasnoubení Panny Marie, byla zbudována nákladem Alžběty hr. Tiefenbachové, rozené ze Šternberka, roku 1660. Vzácná je raně barokní štuková výzdoba s krajinnými motivy. Původní fresky na klenbě přemaloval J. Umlauf a později (roku 1896) J. Mathauser. Oltářní obrazy (Zasnoubení Panny Marie, sv. Jan Nepomucký, sv. Antonín jsou z roku 1873 od J. Umlaufa.

V jihovýchodním nároží je Pražská kaple postavena nákladem tří měst pražských v letech 1661 – 1696. Bohatá štuková výzdoba od S. Cereghettiho je z roku 1697. Osm freskových obrazů na stropě namaloval J. J. Steinfels ze Steinfelsu. Dva žulové portály dodal P. Graffnetter roku 1705. Mříže ve vchodech jsou prací J. J. Knoblocha z roku 1712. Pro oltář byl objednán roku 1697 u slavného Petra Brandla obraz Zvěstování Panny Marie (dnes kopie).

Jádrem baziliky – jak již bylo řečeno – je, dle tradice, středověký kostelík, v 17. století zvýšený a obklopený ze všech stran kaplemi. Nejdříve byly postaveny na bocích kaple s předsíněmi (již v roce 1658) – kaple sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského. Nad nimi byly zbudovány oratoře s pavilóny a mezi nimi, nad vlastní svatyní, velká Mariánská věž. Na straně východní i západní byly postaveny trojice otevřených kaplí, z nichž zůstaly dochovány téměř v původní podobě pouze kaple na straně východní proti hlavnímu vchodu. Tato trojice otevřených kaplí bývá pokládána za nejkrásnější ozdobu Svaté Hory. Uprostřed je kaple Navštívení Panny Marie (jinak také nazývaná Martinická, Purkrabská nebo také císařská). Postavena byla nákladem Bernarda Ignáce hr. z Martinic a jeho manželky rozené z Dietrichsteinu roku 1661. alianční znak obou donátorů je ve štítu ve štukovém rámci od S. Cereghettiho z roku 1665. Původní fresky v kapli i iluzivní oltář namaloval Jan Kryštof Christl v letech 1667 – 1672, fresky na bocích J. Mathauser roku 1882. Mramorový oltář je od arch. R. Klenky z roku 1928. Kaple bývá označována také Korunovační, protože zde byla roku 1732 prvně korunována milostná soška Panny Marie svatohorské.

Současně s kaplí martinickou byly stavěny i obě kaple po stranách, zasvěcené sv. Josefu a sv. Jáchymu a Anně. Kapli sv. Josefa dal postavit Frant. hr. Gallas. Štukovou dekoraci provedl Santino Cerghetti, nástropní obrazy J. Mathauser. Na původním barokním oltáři je obraz Smrt sv. Josefa od J. Umlaufa z roku 1873. Po stranách oltáře jsou erby donátorů z původní výzdoby (lobkovický a martinický).

Kapli sv. Jáchyma a Anny (původně sv. Jana Nepomuckého) dal postavit Štěpán hrabě Vrtba a později Václav Oktavián hrabě Kinský. Štuková výzdoba je od S. Cereghettiho, nástropní obrazy, představující výjevy ze života rodičů Panny Marie, jsou od J. Mathausera z roku 1895. Raně barokní oltář s Umlaufovým obrazem z roku 1873 (zobrazen je sv. Jáchym a sv. Anna) má po stranách v kartuších znaky zakladatelů – vrtbovský a martinický.

Trojice otevřených kaplí na straně západní byla postavena v letech 1667 – 1668. Vzhledem k nepříznivým povětrnostním podmínkám byly roku 1746 uzavřeny, tedy vyzděny, a střední z nich spojena probouráním východního zdiva přímo s vlastní mariánskou svatyní. Střední kaple zvaná Kolovratská podle zakladatelů (původně zasvěcena Navštívení Panny Marie) je tedy nyní západní částí baziliky, tedy onou částí, v níž je kruchta. Byla založena Františkem hrabětem Kolovratem Libštejnským roku 1667. Bohatou štukovou výzdobu provedl opět S. Cereghetti roku 1677, z téhož roku jsou i malířské práce K. D. Komínka. Kruchta je z roku 1909, varhany z roku 1948.


Svatý Václav podává Kristu ukřižovanému korunu českých králů. Detail oltáře českých patronů. Na severní straně je kaple sv. Václava (původně zasvěcená Nanebevzetí a Korunování Panny Marie, později sv. Františku Serafinskému) nebo také kaple Kinských, postavena současně s kaplí Kolovratskou v roce 1667. štukovou i malířskou výzdobu dal pořídit vlastním nákladem Václav Norbert Oktavián hrabě Kinský. Nástropní malby jsou od Chr. Dittmanna. Na stropě za novým oltářem zasvěceným svatým českým patronům je část barokního oltáře s obrazem Panny Marie svatohorské.

Na jižní straně je kaple Panny Marie ustavičné pomoci. Založil ji roku 1667 Mikuláš hrabě z Vrtby, odtud zvaná také Vrtbovská (zasvěcená byla původně svaté Alžbětě, později svatému Janu Nepomuckému a posléze sv. Alfonsovi). Nástropní malby zobrazují výjevy ze života sv. Alžběty a sv. Jana Křtitele. Představený mramorový oltář z roku 1942 dle návrhu arch. J. Čermáka je zdoben plastikami andělů ze stříbra, ve středu obrazem Panny Marie Ustavičné pomoci. za oltářem na stěně nad vchodem do předsíně je architektura původního barokního oltáře s obrazem andělů přinášejících model Svaté Hory.

Do baziliky se vchází ze severní strany (z boku předsíní). Z této předsíně je vchod do sakristie (původně kaple sv. Františka Xaverského), postavené nákladem Karla Leopolda hraběte z Millesima po roce 1658. V sakristii nad vchodem je jeho menší znak uprostřed a po stranách znaky jeho první i druhé manželky, tedy znaky Hieserlů a Žďarských. Štuková výzdoba je pravděpodobně dílem S. Cereghettiho z roku 1668, kdy byla kaple přeměněna na sakristii. Nástropní malby jsou od Chr. Dittmanna z roku 1687. Krásně tepaná mříž datovaná rokem 1658 má vratislavský a valdštejnský znak.

Na jižní straně přiléhá k bazilice kaple sv. Ignáce postavená současně s nynější sakristií. Štukovou i malířskou výzdobu dal zhotovit Karel Ignác hr. ze Šternberka roku 1670. Ve štukových kartuších jsou na několika místech jeho znaky a znaky jeho manželky Polyxeny rozené Žďárské. Malovaný alianční znak je nad vchodem. Nástropní malby s výjevy ze života sv. Ignáce byly přemalovány roku 1897 Josefem Bosáčkem. Roku 1904 dodal J. Mathauser na barokní oltář nový obraz sv. Ignáce.

Původní mariánská svatyně zaujímala prostor zhruba dnešního presbytáře a jednoho dalšího klenebního pole. Byla velmi nízká, s plochým stropem. Později byla zvyšována, ale zaklenuta byla až v roce 1848 a štukem vyzdobena v roce 1903. V bazilice je proti vchodu z předsíně velký barokní kříž, který visel dříve na jižní kostelní zdi proti Březnické bráně. Na místo, kde se dnes nachází, byl přenesen roku 1889.

Nejcennějším uměleckým dílem Svaté Hory je hlavní oltář v bazilice, který pochází z let 1686 – 1772.

K areálu Svaté Hory patří také několik památek stojících v bezprostřední blízkosti poutního místa. Kamenný sloup se zlacenou sochou Panny Marie svatohorské, který stojí uprostřed na prostranství v ose pražské brány, dal pořídit roku 1661 Jaroslav Koc z Dobrše. Ve svahu nad příjezdovou cestou je velké sousoší Kalvárie. Bylo postaveno roku 1692 nákladem Ferdinanda Maxmiliána hraběte Hrzána z Harasova. Sochařskou práci provedl Matěj Huber z Příbrami. Jižně od Březnické brány je Mariánská studánka, která v průběhu staletí doznala četných změn. Původní, nehluboká, vykopaná roku 1634 poustevníkem Janem Procházkou z Nymburka, byla později prohlubována na 18 m a konečně až na 78 m. Starý dřevěný příkrov nad studánkou byl nahrazen roku 1673 kapličkou, upravenou roku 1687 a později ještě mnohokrát.

Při cestě vedoucí z parkoviště pod Svatou Horou k poutnímu areálu stojí Svatováclavský dub, památný strom, který zde roste již od počátku 17. století.

 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.