15. října 2001

Zlaté jubileum kněžství

V sobotu 15. září 2001 při mši svaté v 17.00 hodin oslavil P. Břetislav Vaněk, CSsR své padesáté výročí kněžského svěcení. Slavnosti bylo přítomno několik desítek příbuzných jubilanta, provinciál P. Jan Zemánek, rektor svatohorské komunity P. Ladislav Škrňa a další spolubratři, mezi nimiž jsme zvláště srdečně přijali br. Dominika Fialu, který provázel jubilanta životem už od jeho chlapeckých let. Při slavnostní mši svaté pronesl oslavenec toto kázání:
Věčné kněžství je kněžství Kristovo. „Máme velekněze, který usedl po pravici Božího trůnu, a je stále živ, aby se za nás přimlouval…“ (List Židům). Důstojnost kněžství u Sirachovce je označována jako věčná, na věky trvající. My lidé můžeme být kněžství Kristova jen účastni. A každé kněžské jubileum je pro nás připomínkou velké odpovědnosti, která plyne z kněžského úřadu. Jubileum zlaté pak zavazuje k vděčnosti za všechno duchovní, prostřednictvím kněze rozdávané. Tuto vděčnost projevuje kněz právě mší svatou. Mše je vyvrcholením činnosti kněze, z ní vyrůstá všechna ostatní aktivita. Z ní kněz čerpá sílu a všechny milosti jak pro sebe, tak pro lid jemu svěřený, i pro celý svět a zasahuje i do věčnosti, když vyprošuje Boží smilování duším v očistci. Proto prosím, abyste se se mnou všichni spojili v upřímném slavení eucharistie tj. díkůvzdání.

Ke kněžství volá sám Bůh ty, které povolal, „aby byli s ním“, tj. s Kristem. Mnohdy je vede ke kněžství podivuhodnými, nevyzpytatelnými cestami. Tak tomu bylo i u mne.

Je pravidlo, že kněz nemá mluvit sám o sobě, ale Pán mi dnes odpustí, když Vám řeknu, jak tomu bylo v mém životě. Boží volání se ve mně probouzelo už v mládí, když jsem ministroval v Brně u sv. Michala. Tam jsem se také často modlil před obrazem Matky ustavičné pomoci, abych se – bude-li to Bůh chtít – stal svatým knězem. To Boží volání rostlo v dospívání a už po sextě na gymnáziu jsem se hlásil k redemptoristům. Bohužel tehdejší provinciál rozhodl, že nejprve musím v Brně dokončit středoškolská studia a udělat maturitu. Jenže po septimě Němci zrušili všechny oktávy a já jsem byl nasazen s nynějším otcem biskupem Josefem Kouklem nejprve na statek v Letovicích a od září 1944 na výrobu lokomotivních kotlů v 1. Brněnské. Svěřil jsem tehdy svou touhu Matce ustavičné pomoci a ona se zvláštním způsobem postarala.

24. dubna 1945 bylo osvobozeno Brno, oktávy začaly na gymnáziu vyučování, v květnu, červnu, červenci a srpnu jsme probrali v podstatě celý školní rok a 15.9.1945 na svátek Panny Marie Bolestné jsem maturoval. Hned druhý den jsem nastoupil do noviciátu redemptoristů a za rok na sv. Václava jsem složil sliby – stal jsem se redemptoristou. Pak následovala filozoficko-teologická studia v Obořišti a zase rok před tím, než jsem měl být vysvěcen na kněze, v noci ze 13. na 14. dubna 1950 byly zabrány všechny kláštery, a já jsem se dostal do soustředění na Králíky. V září toho roku všichni schopní bohoslovci nastoupili vojenskou službu u PTP. Ale plány Boží nikdo a nic nemůže změnit.

V roce 1951, tedy v roce, kdy jsem měl být řádně vysvěcen, jsem skutečně přijal i jako voják tajně kněžské svěcení z rukou otce biskupa Matouška v Praze v Krči. Stalo se tak opět 15.9. na den památky Panny Marie Bolestné. Jsem přesvědčen, že to bylo na její přímluvu. Primici jsem sloužil tajně za zavřenými dveřmi a zatemněnými okny v kanceláři Stavoidustrie, kde jsem vojančil, na Hod Boží vánoční, jen za účasti jednoho svého spolubratra.

Po vojně, která u mě trvala téměř tři a půl roku, jsem pracoval v Brně u ČSAO a bydlel u rodičů, kteří o mém svěcení nic nesměli vědět. V roce 1961, v den tehdejšího svátku Obětování Panny Marie v chrámě jeruzalémském, jsem byl zatčen. Jako by mi Panna Maria chtěla říct, že je třeba také mé oběti. V monstrprocesu jsem byl odsouzen na dva roky ještě se dvěma mými spolubratry. Tehdy u soudu se teprve moji rodiče a sourozenci dozvěděli, že jsem knězem.

První mši svatou v kostele jsem sloužil tajně za zavřenými dveřmi v bazilice svatohostýnské v roce 1964. První mši svatou pro věřící mi vymohli moji bratři u tehdejšího církevního tajemníka. Bylo to ve výroční den úmrtí mé maminky Josefy 11.2.1968 – na den památky Panny Marie Lurdské. První souhlas k výpomocné službě jsem dostal v tomtéž roku a to v bazilice Panny Marie Nanebevzaté na Starém Brně.

Po rehabilitaci jsem se 31. května 1969 stal kaplanem zde na Svaté Hoře. I když jsem v únoru 1971 na příkaz StB musel Svatou Horu opustit, Panna Maria mě chtěla mít zase v jejím chrámu. Byl jsem kaplanem u Panny Marie Nanebevzaté v Kladně a administrátorem excurrendo na poutním místě Panny Marie Nanebevzaté v Družci u Kladna. Z trestu jsem byl na zásah církevního tajemníka přeložen do Mutějovic na Rakovnicku, abych nemohl působit mezi mládeží. Tam žádné děti ani nebyly, kočárek jsem tam dlouho neviděl. A tak jsem opravoval faru a kostely – měl jsem jich na starosti 10 – a pomalu pohřbíval staré věřící. Nakonec jsem se jako důchodce v květnu roku 1993 vrátil sem na Svatou Horu a dnes zde mohu mší svatou děkovat za 50 let kněžství.

Možná si řeknete, že všechna ta mariánská data v mém životě jsou náhodná. Já v tom však vidím Boží řízení a mocnou přímluvu Matky ustavičné pomoci. Ona je také Matka Bolestná.

Proč vám to všechno vyprávím? Dr. Václav Vaško napsal knihu: „Ne vším jsem byl rád“. Ale křesťan by se měl snažit o opak. Měl by být vším rád. Neboť z těch nekonečných možností, které pro nás Bůh má, vybírá náš nebeský Otec vždy to, co je pro naši spásu nejpotřebnější. My to poznáme až jednou na věčnosti, a nyní se někdy moc divíme, jak to ten Pán Bůh může takto řídit. Ale on má svůj plán a ví, co dělá.

Snažme se po vzoru Panny Marie hledat vždy vůli Boží. Nebudeme šťastní, když prosadíme vůli svou, šťastni však budeme, když všichni splníme vůli Boží. A na tu je třeba často se ptát. Víte, že už ve Starém Zákoně se Izraelité „zavázali smlouvou, že se budou dotazovat na slovo Hospodinovo, a každý, kdo by se nedotazoval Hospodina, ať král či člověk malý, ať žena nebo muž, propadne smrti“ (2 Pa 15, 12a-13). A tak se i my často tažme: „Co chceš Bože ode mě nyní? Co chceš od mého manžela, manželky, od mých dětí…“ A když nám to Bůh vnukne, pak řekněme jako Panna Maria: „Ano, staň se! Udělám to – a rád!“ Někdy to bude velmi těžké splnit, co Bůh ode mě chce, ale důvěřujme Bohu a prosme o pomoc Pannu Marii, abychom poznanou vůli Boží uskutečnili. S Bohem a Marií prožijeme svůj život zde na zemi šťastně a jednou dojdeme do věčné slávy v nebi. A to vám všem ze srdce přeji.
 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.