21. prosince 2008

Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova

P. Stanislav Přibyl, CSsRV liturgii adventu můžeme pozorovat jakýsi vývoj. První nedělí adventní nás provází prorok Izaiáš, druhou a třetí Jan Křtitel a ústřední postavou dnešního dne je Panna Maria.

Dnes jsme slyšeli úryvek evangelia, který je nám důvěrně známý. Možná si říkáme: To už známe - a přestáváme poslouchat. Soustřeďme se alespoň na poslední Mariina slova: Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle tvého slova.

Tato slova jsou aktem víry, jimi Maria přijala Boha ve svém životě, jimi se mu svěřila do rukou. Těmito slovy řekla: Jsem jako čistý list papíru, Bůh si může na mě napsat, co chce.

Petr Brandl: Madona (detail)Můžeme si myslet, že Maria věřila snadno. Stát se matkou Mesiáše bylo přece snem každé hebrejské dívky! To se však velmi mýlíme. Její krok víry byl ten nejtěžší v celých dějinách. Komu mohla Maria vysvětlovat, co se jí přihodilo? Kdo jí bude věřit, že plod, který nosí v lůně, počala z Ducha svatého? To je situace, která se nestala nikdy předtím ani nikdy potom.

Život podle víry je jako cesta proti proudu. Všechny značky přikazují obrátit se, ale člověk jde stále dál. A když se přiblížíme k cíli, místo spočinutí je to jako na volném moři, kde nestačíme, protože je tam hloubka stovky metrů, okolo vlny a nedá se o nic opřít. Jsme zcela odkázáni na silné rámě Nejvyššího. A tak tomu bylo i u Panny Marie. Ona vlastně šla vstříc úplné osamocenosti, aniž by o své situaci mohla mluvit s někým jiným, než s Bohem.

Maria znala dobře nařízení Zákona, které zní: Jestliže však byla ta řeč pravdivá a u té dívky nebylo shledáno, že je panna, tedy vyvedou dívku ke vchodu do domu jejího otce, mužové jejího města ji ukamenují a zemře (Dt 22,20nn.) Situace, v níž se nacházela, byla velmi nebezpečná přímo pro její život. Byla si určitě vědoma, že to, co dělá, je „risk víry".

Mariina víra nespočívala jen ve vyznávání určitého pensa pravdy, jak to děláme my, když odříkáváme Krédo. Spočívala především v tom, že se zcela svěřila Bohu a zároveň se zcela vzdala sebe samé. Skutečně přijala Boha do svého života. Své „fiat" vyslovila se „zavřenýma očima". Prostě věřila, že u Boha není nic nemožného.

Maria ovšem nikdy neřekla „fiat". Fiat je totiž latinské slovo a Maria s největší pravděpodobností neuměla ani latinsky ani řecky. Co tedy řekla? Řekla slovo, které známe ještě mnohem lépe, řekla amen.

Amen je slovo, jímž Žid vyjadřoval svůj souhlas s Božím záměrem. Spolu se slovy Abba a Maranatha je to slovo, které křesťané nepřekládali, ale které vyslovují stejně, jako je vyslovovala Maria a Ježíš.

Tímto nepatrným slovem - amen - se dá přitom říci tolik! Znamená: „To, co se líbí tobě, Bože, to chci i já".  Toto slovo bylo vyslovováno rovněž během svatebního obřadu, kdy znamenalo bezvýhradné „ano" snoubenců.

Maria neřekla své ano jako výraz rezignace. Její amen neznamenalo: „Nedá se nic dělat, a tak, buď vůle tvá." - asi jako se to píše na parte. Slova, která evangelista vkládá do úst Panně Marii v okamžiku souhlasu, nazýváme v řecké gramatice „optativem". Jedná se o způsob, jakým se v tomto jazyku vyjadřuje radost, touha a určitá netrpělivost, že vytoužená skutečnost ještě nenastala.

Že bylo Zvěstování jedním z nejšťastnějších okamžiků Mariina života, můžeme vydedukovat rovněž z jejího chvalozpěvu Magnificat, kde zpívá „Můj duch jásá v Bohu".  Jásá, protože je naplněna štěstím. Víra činí člověka šťastným, věřit je krásné! Je to totiž moment, v němž stvoření koná to, k čemu bylo stvořeno - a svobodně!

Odevzdání se Bohu je však zároveň tím, co dnešní člověk shledává jako velmi těžké, je důvodem, proč mnoho lidí zůstává nevěřícími. Říci amen je často chápáno spíše jako ztráta svobody a nezávislosti. Nesouhlas, nikoli souhlas, je výrazem svobody, vymezení se proti druhému, neboli emancipace, se zdá být hlavní metodou jednání nejen v politice, ale i v kultuře, ve společenském a i v rodinném životě.

Ale nějaké amen každý z nás někde a někomu musí říci, protože jsme stvořeni k důvěře a nemůžeme žít sami. A tak se mnozí lidé místo Bohu odevzdávají osudu. Filosof Martin Heidegger na to říká, že člověk, který nedokáže naplnit svůj život jinak, než že přijme svůj osud, je jako odsouzenec přikovaný k dějinám a společnosti, z níž pochází. Nemůže se pozdvihnout.

Mariina víra, Mariino amen dokázalo proto změnit svět. Nesvěřila se totiž osudu, ale živému Bohu a pozdvihla nejen sebe, ale celé lidské pokolení k nové naději a v Ježíši Kristu k novému bytí.

Na mnoha modliteb říkáme amen i my. Kéž je to výraz radostného přijetí situace, v níž se právě nacházíme. Chceme-li, můžeme přímo použít Mariina slova: „Jsem služebnice (služebník) Páně, ať se mi stane podle tvého slova".

Vánoce se kvapem blíží a jsou už téměř za dveřmi. Jaký dar letos přineseme narozenému Ježíškovi? Bylo by přece podivné navzájem si dávat dary, a tomu, který je důvodem tohoto obdarovávání, nic nedat. Můžeme se ptát i slovy české koledy: „A co my ti chudí dáme, darovat ti co nemáme..." Je pravda, že nemáme co darovat? Všechno stvoření dává to, co je mu vlastní a tak zároveň prokazuje svou věčnost: andělé zpěv, nebesa hvězdu, králové dary, pastýři klanění, země jeskyni, zvířata žlab a teplý dech. Co dáváme my, lidé? Nic? Ale kdepak! My přece dáváme Pannu Marii!

My, všichni lidé, ti tedy, Bože, dnes i každý den dáváme Marii a s ní i naši víru. Prosíme, proměň ji v pravdivé a radostné AMEN.

Inspirováno Ranierem Cantalamessou

 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.