25. prosince 2008

Proč se Bůh stal člověkem?

P. Stanislav Přibyl, CSsRO Božím hodu vánočním můžeme slavit tři mše. Poslední z nich je nazvána „ve dne". Rozjímání při této mši je vyhrazeno ne ani tak samotné historické události a okolnostem Ježíšova narození, ale spíše hlubší úvaze o tajemství Vtělení.

 

Při této mši se čte takzvaný Prolog, začátek evangelia podle sv. Jana. Zatímco Lukáš ve svém evangeliu vypráví o narození Krista z Panny Marie, Jan zvěstuje jeho narození z Boha.

Toto zjevení je uvedeno v této mši čtením z listu Židům. Příchod Božího Syna na svět znamenal zlom ve vztahu Boha a člověka. Bůh, který mluvil k lidem až doposud jen zprostředkovaně, přes posly - proroky a anděly - nyní s námi mluví bezprostředně, osobně, jak říká začátek listu Židům: Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh k lidem skrze proroky, v této poslední době k nám však promluvil skrze svého Syna. Je to proto, že Syn je odlesk jeho božské slávy a výrazná podoba jeho podstaty.

Přejděme nyní přímo k Prologu Janova evangelia. Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. To je věta, kterou dobře známe z modlitby, jež posvěcuje naše dny, z modlitby „Anděl Páně".

Dalším důležitým textem, hovořícím o Vtělení, je část Vyznání víry. Modlíme se tam slova, při nichž o vánočním Božím hodu klečíme: On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe. Skrze Ducha svatého přijal tělo z Marie Panny a stal se člověkem.

Položme si tedy nyní otázky, jimiž pronikneme přímo do centra vánočního tajemství - Proč se Slovo stalo tělem? Proč se Bůh stal člověkem? Existují na ně uspokojující odpovědi?

Tyto otázky trápily a zároveň vzrušovaly celé generace věřících i teologů. Dnes, kdy se nalézáme ve třetím tisíciletí, ony otázky se opět oživují, především díky přelomu tisíciletí, protože ten slavný rok 2000 se přece počítá od narození Krista, čili od událostí, o kterých rozjímáme.

Svatý Anselm napsal ve středověku v jednom ze svých traktátů přibližně tato slova: Obnova lidské přirozenosti by nemohla nastat, kdyby člověk nezaplatil Bohu za to, za co je povinen, totiž za hřích. Ale dluh byl tak velký, že bylo možné jej vyrovnat jen tak, že tento člověk byl zároveň Bohem. A tak bylo nutné, aby Bůh přijal člověka do jednoty své osoby, aby bylo zaplaceno to, co měl člověk zaplatit, ale co nebyl vlastními silami schopen, a tak se stal v jedné osobě i tím, který by to mohl udělat.

Vtělení jako začátek vyrovnání dluhu s Bohem je tedy záležitost spravedlnosti. Člověk měl vyrovnat dluhy a znovu získat bývalou slávu, ale neměl a nemá na to sám síly. Člověk to byl povinen udělat, a Bůh to udělal za něj. V Kristu - Bohočlověku se tyto dvě úlohy spojují v jedné osobě a otevírá se tak cesta.

Ale proč má Bůh zájem na člověku? To není jen záležitost spravedlnosti nebo čistého stolu. Je to proto, že Bůh člověka miluje. Ba co víc, Bůh je láska. I tato definice Boha pochází od evangelisty Jana. Ale proč to Bůh udělal?

To z lásky k nám sestoupil z nebe. Jiný motiv v tom není. Jak píše evangelista Jan: Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna. Každý, kdo v něho věří, nezemře, ale má život věčný (Jan 3,16).

Je to tajemství, které nás nechává v úžasu. Jako lidé, kteří se na každém kroku setkáváme s obchodem, s tím, že nic není zadarmo, jsme téměř neschopni pochopit a přijmout toto Boží jednání.

Takováto velká událost si žádá naši odpověď. Jaká by měla být? Ve vánoční písni Adeste fideles je pro ni hluboké vyjádření: Sic non amantem quis non redamaret? Doslova: Jak by někdo nemiloval toho, který miloval nás? Nebo jak to stojí v českém překladu písně: Láskou za lásku Pánu odpovíme.

Tolik toho můžeme udělat, abychom hezky oslavili Vánoce. Ale výzva slov této písně je nejhlubší oslavou dnešního svátku.

Protože naše víra není ideologií a naše předsevzetí politickými nebo předvolebními sliby, je nutné, aby to, v co věříme srdcem a vyznáváme ústy, bylo dovršeno v našich činech. Láska musí být přenesena Ostrůvky světlado konkrétních činů. Bůh také z lásky udělal konkrétní krok - stal se člověkem. Nejpřirozenějším gestem lásky je polibek. Tak bychom spontánně vyjádřili lásku právě narozenému dítěti.

Nedávejme o Vánocích tento polibek nějaké dřevěné sošce. Dejme jej bytostem z masa a kostí. Vyjádřeme svou lásku trpícím, chudým a opuštěným. V tomto smyslu znamená ono políbení konkrétní pomoc v nouzi, dobré slovo, povzbuzení, návštěvu, úsměv, nebo třeba vánoční přání, které zahlcuje naše poštovní e-mailové schránky. Skutky lásky jsou těmi nejkrásnějšími světly, která můžeme u jesliček rozsvítit.

 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.