28. prosince 2008

Rodina je posvátná, protože vztahy v ní jsou posvátné

P. Stanislav Přibyl, CSsRSvátek, který dnes oslavujeme, se jmenuje Svátek Svaté Rodiny, Ježíše, Marie a Josefa. Svatí jsou nám dáni k tomu, abychom je následovali a abychom je prosili o přímluvu. V případě Svaté Rodiny však jde o trochu více. Setkáváme se s třemi svatými osobami, o jejichž bezúhonnosti a výjimečnosti není pochyb.

 

Ježíš, který je i samotným zlým duchem později nazván Svatý Boží a o němž víme, že je v jedné osobě svatý Bůh a člověk. Panna Maria, která nejen že neměla osobní hřích, ale nebyla zatížena ani následky hříchu dědičného. A svatý Josef, muž spravedlivý a bezúhonný, což v jazyku Starého Zákona znamená svatý a možná ještě trošku více.

Svatá RodinaNení tedy pochyb, že tyto tři svaté osoby jsou hodné následování, že jsou ideálem pro náš život, ideálem, ke kterému se máme blížit. Jsou to osoby sympatické, přístupné každému: tesař z Nazareta, obyčejná dívka, Bohem vyvolená, která se stala před světem jeho ženou, a malé Dítě, které se narodilo v chlévě pro dobytek a bylo položeno do jeslí. Ve své svatosti jsou ideálem, ke kterému se můžeme jen blížit, ale nikdy ho nedostihneme, ve své lidské podobě jsou to však jedni z nás - však proto také cítíme teplo domova a je nám tak dobře, když navštěvujeme jesličky, kde jsou ústřední skupinou postav.

Svátek Svaté Rodiny má však ještě jiný rozměr. Svatá Rodina je svatá nejen pro svatost svých členů, ale také pro posvátnost instituce rodiny. To je pravda, kterou je potřeba v dnešní době velmi často a velmi nahlas opakovat, v době, kdy se rodina prakticky stává alternativou k jiným, nejen z hlediska víry nepřípustným formám soužití.

Rodina je posvátná, protože vztahy v ní jsou posvátné. Vztah mezi mužem a ženou je založen na posvátném slibu daném v okamžiku uzavírání manželství, které bylo Kristem povýšeno na svátost. Onen slib je dáván před církví a před samotným Bohem a jeho podstatným znakem je zavázání se k vlastnostem, které dnes bývají chápány jako především emotivní záležitost - láska, úcta, věrnost, vytrvalost v dobrém i zlém až do smrti.

Rodina je tvořena ještě jiným vztahem, a to vztahem rodičů a dětí. Tento vztah je také posvátný. Je to vztah zpečetěný krví - proto také nazývaný pokrevní příbuzenství, který je upraven dokonce jedním z přikázání Desatera. Tento vztah je dokonce podmínkou lidského blahobytu, který právem chápeme jako dlouhý věk a prosperitu. Připomeňme si znění tohoto přikázání, které jako jediné je spojeno s příslibem: Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi. V rodině mohou existovat ještě další vztahy, především vztah sourozenecký. I ten je posvátný, vždyť Bůh sám se v Kristu stal naším bratrem.

Podíváme-li se do historie a budeme-li hledat paralely, zjišťujeme, že se naše euroamerická civilizace, založená na křesťanství, nachází v soumraku, tak jako se nacházela Římská říše před nájezdem Barbarů. Jsem přesvědčen, že krize naší společnosti, kultury a civilizace, je způsobena právě krizí rodiny. Všechny ony před chvílí vyjmenované posvátné vztahy jsou nerespektovány a často i vědomě pošlapávány. Jak má naše společnost obstát, když láska, úcta a věrnost jsou závislé na pocitu naší vnitřní pohody nebo dokonce na našem rozmaru, zatímco vytrvalost až do smrti je pokládána za přežitek a neúnosné břemeno? Jak mají děti ctít své rodiče, když se jich rodí stále méně a když v rozvrácených manželstvích často dítě neví, kterému pánovi a které paní má říkat maminko a tatínku?

Vztahy v rodině mají být pevným předivem, které je schopno nést nejen rodinu samu, ale celou společnost. Když je v síti díra, síť nemůže plnit svou funkci. Dobře to známe jak z dámské punčochy, tak z rybářské sítě.

Dnešní doba je poznamenána jakýmsi soumrakem před bouří, kterým je stále blížící se střet islámského a křesťanského světa. Musíme odsoudit všechny formy násilí, které vedou k terorismu, k válkám a přinášejí jen zkázu, smrt a strach, ale musíme obdivovat soudržnost vyznavačů této víry. Jak je možné, že je islám tak expanzivní? Je to především proto, že stoupenci proroka Mohameda drží při sobě. Chápou sami sebe jako velkou rodinu a mají velmi vyvinutý pocit sounáležitosti. My Evropané naproti tomu jsme jak hejno vrabců, do kterého stačí jen střelit a rozprchne se. Tato nesoudržnost začíná již v rodinách, protože nás nedrží ona posvátná pouta manželské svátosti a vzájemné úcty rodičů a dětí, jak ji vyjadřuje čtvrté přikázání. Nabízí se zde poučení ze Starých pověstí českých ve vyprávění o Svatoplukovi. Umírající kníže dal svým třem synům tři pruty a na nich jim předvedl sílu soudržnosti. Pokud ohnul každý prut zvlášť, prut se zlomil. Pokud se pokusil ohnout všechny tři najednou, zlomit se je nepodařilo. To je výmluvné naléhání a varování i pro dnešní dobu. Držme při sobě především v rodinách, abychom obstáli.

Jsme ale také členy ještě jiné rodiny. Jsme dokonce příbuzní i se Svatou Rodinou, jejíž svátek dnes oslavujeme. V Kristu můžeme říkat Bohu Otče náš, Ježíš sám je náš bratr, svou Matku Marii dal i nám za matku a všichni patříme do jedné velké Boží rodiny lidu Nového Zákona. I zde se bohužel z lidského hlediska projevují symptomy onoho smrtelného rozkladu, který můžeme pozorovat na pokrevních rodinách. Jsme jako hejno vrabců, každý sám za sebe, ustrašeni, stále jen čekající, až první krok udělá ten druhý. Poslechněme hlas Kristův: Nebojme se! Vzpřimme se a zdvihněme hlavu. Tato rodina je totiž nezničitelná, protože v jejím čele je sám Bůh!

Drazí bratři a sestry, přeji sobě i vám, abychom žili v opravdové rodině. Abychom nebyli sami ani po té lidské stránce, ani abychom se necítili opuštěni Bohem. Toto dobro máme na dosah ruky, jen je potřeba tu ruku natáhnout a vydat se cestou, jakou se vydala Svatá Rodina, cestou svornosti v dobrém i ve zlém, jak ilustrují příklady radosti při narození Krista a při návštěvě Tří králů i okamžiky hrůzy při útěku do Egypta, stejně tak jako na kříži a pod křížem. Takový je život, není složen jen ze samých požitků, ale je velikou cestou, která vede do vytouženého cíle, do blaženého přebývání v rodině Božích přátel, v rodině, kterou už nikdy neztratíme.

 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.