20. prosince 2003

Matice Svatohorská, Svatý Václav a Stará Boleslav

27. září před sedmou hodinou ranní vyjíždí z parkoviště pod Svatou Horou autobus označený logem Matice Svatohorské, kam jinam, než na národní svatováclavskou pouť do Staré Boleslavi.
Než jsme se stačili společně pomodlit růženec „Světla“, vítala nás matička Praha, odkud je do cíle naší cesty, jen co by kamenem dohodil. V půl deváté jsme již na místě a jdeme společně do kostela sv. Václava, kde právě probíhá latinská mše, uctít světcovy ostatky. Zde se již pro velký dav poutníků nelze držet pohromadě a rozpadáváme se na menší skupinky.

V deset hodin na podmračeném a kapkami deště smáčeném staroboleslavském náměstí začíná slavnostní mše svatá , které předsedá primas český, kardinál Miloslav Vlk. Než však dočte jáhen Štěpán Faber (mimochodem člen výboru Matice Svatohorské) evangelium, mraky se nad našimi hlavami rozestoupí a přivítá nás sluníčko svými hřejivými paprsky. Po mši svaté a polední společné modlitbě Anděl Páně se my, svatohorští poutníci, scházíme před kněžským domem a díky našemu bratru Zbyňkovi (a jeho klerice), je nám umožněn vstup do nádherně upravené zahrady o kterou se starají nám známé sestry řádu svatého Vincence, které dříve působily také na Svaté Hoře. V zahradě, pod vedením bratra Zbyňka, proházíme všech čtrnáct zastavení křížové cesty.

Ve čtrnáct hodin odcházíme do kostela Panny Marie, kde začíná velice zajímavá historická přednáška o Staré Boleslavi a svatém Václavu. Na závěr se modlíme Loretánské litanie a na cestu domů dostáváme svátostné požehnání Paládiem.

Na zpáteční cestě se ptám pana Václava Klána, svatohorského zpěváka, na jeho ohlédnutí za poutí a nemohu jinak, než se s vámi o jeho vyprávění podělit:

Národní svatováclavská pouť, připravena Českou biskupskou konferencí ve spolupráci s představiteli města Brandýs nad Labem – Starou Boleslaví, která se slavila v podvečer svátku sv. Václava, měla navázat na prastarou tradici poutí. Poutí sahajících k nejstarším kořenům křesťanské víry a kultury českého národa. Jako nejvzácnější účastník poutního shromáždění byl přivítán ostatek svatého Václava, který byl předtím i poté vystaven po celý den k veřejnému uctívání. Úvodem mše svaté, za poměrně veliké účasti věřících, zazněla jedna z nejstarších duchovních písní ze 13. století: Jezu Kriste štědrý kněže.

Ve vynikající homilii otce biskupa Duky, se účastníci dověděli o aspektech, které v historických proměnách času ovlivňovaly uchovávání svatováclavské a mariánské úcty v našem národě. Vzpomněl historických souvislostí Cyrilometodějské mise při šíření křesťanství na území vládnoucích Přemyslovců, přijetím křtu prarodičů sv. Václava, jak se projevovala opravdovost žitého křesťanství u tohoto světce, jakým byl požehnáním pro lid své země. Plného ocenění se sv. Václavu dostalo za doby otce vlasti Karla IV. Ale ani v následující husitské revoluci, v době, která uctívání svatých potírala, byla úcta ke sv. Václavu uznávána.

V časech národního obrození byla jazyková svébytnost národa stavěna na češství velikánů našich dějin, počínaje sv. Václavem. Křestní jméno Václav přecházelo z rodu na rod. Mnozí významní mužové národa byli nositeli tohoto jména.

V období první republiky, při tisícím výročí smrti sv. Václava se tehdejší celonárodní oslavy staly určitým mezníkem v napjatých vztazích mezi státem a církví, kdy se prokázala věrnost a početnost lidu katolického vyznání. Masaryk se k miléniu nepřímo, ale přeci jen kladně vyjádřil. Je zajímavé vzpomenout, že v intelektuálských kruzích uznávaný židovský spisovatel Franz Kafka se v jednom písemném vyjádření přiznal, jak velice si váží činů sv. Václava i sv. Františka z Asii, jak mu jsou oba světci blízcí.

Za nacistické okupace byly tendence zneužít svatováclavskou tradici zdůrazňováním politické závislosti českého knížectví na německé říši. Komunistický režim, jak si to pamatujeme ze školy, zase tvrdil, že žádná svatováclavská tradice neexistuje.

Zasutá paměť národa o sv. Václavu se v revolučním období roku 1989 znovu roznítila, tak jako vždy v rozhodujících metách dějin.

Na závěr poutní bohoslužby mohutně zazněl Svatováclavský chorál jak jej známe v textové úpravě ze 17. století.

Podle vlastní zkušenosti není mnoho míst, kde se vás niterně dotkne posvěcenost místa z dávné přítomnosti světců, tak jak to lze pociťovat v kostele sv. Václava. Na tomto místě lze vnímat ponoření se do hlubin věků, kdy zde procházeli sv. Václav, sv. Ludmila, sv. Prokop, sv. Jan Nepomucký. Před uzavřenou hlavní bránou baziliky si poutník všimne vyschlé kašny s vytesaným nápisem „Já jsem pramen vody živé“. Naši předkové z tohoto pramene ještě pili. Jak je to symbolické.

Starou Boleslav proslavily ještě další kostely. Některé jsou již zaniklé. Nejznámějším je nejstarší mariánský poutní chrám, kde je uctíván náboženský a národní klenot – Palladium země české. Je to nádherná bazilika, do které vstupovaly a posíleny na duchu odcházely celé generace poutníků.

Je chvályhodné a prospěšné podporovat všechny snahy o obnovení národních svatováclavských poutí.

Jak se vyjádřil starosta Brandýsa nad Labem – Staré Boleslavi „Odkaz knížete Václava je jednou z nejvyšších hodnot, které můžeme s sebou přinést do Evropy třetího tisíciletí“.
 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.