21. prosince 2003

Být chudý a neztratit humor – to se cení.

Bratr Dominik (Jan) Fiala pocházel ze slovácké vesnice Boršice u Buchovic, z kraje dobrého vína a veselých lidiček. Snad ten jiskřivý mok dává místním lidem zvláštní punc, takže někdy o nich platí to, co se říká o vínu: Čím starší, tím lepší. Tento výrok platil o bratru Dominikovi dvojnásob. Být chudý a neztratit humor – to se cení.
Možná, že tuto jeho sympatickou vlastnost objevil už tehdejší provinciál P. František Suchomel, když bratr Dominik vykonával v pražském klášteře funkci vrátného. P. Suchomel čas od času k němu zašel na besedu, zapálil si cigaretu a pak spolu družně hovořili. Vzdělaný představený, doktor teologie a vedle něj Dominik se svou přirozenou inteligencí. „Necítil jsem se jako podřízený,“ říkal, „ale jako skutečný bratr.“

Po roce 1950, kdy byly likvidovány všechny řády v Československu, prošel různými zaměstnáními. Ale vždy rád vzpomínal na roky strávené s krajany v JZD v Boršicích, kde vykonával práci údržbáře. To Dominikovi výborně sedělo, protože měl stálý kontakt s lidmi. A boršické sklípky nebyly nedobytnými pevnostmi, takže je občas navštívil se svými přáteli. V těchto chvílích se proměnil v údržbáře dobré nálady, až se boršické babičky divily, odkud že jdou tak veselí. Nebývala to tehdy cesta z požehnání... Tehdy také mohl Dominik procestovat kus Evropy, protože JZD bylo bohaté a úřady mu dovolily vzdělávací zájezdy, aby jeho členové poznali, jak se hospodaří i za železnou oponou.

Samozřejmě, autobus měl vždy i svého „anděla strážného“, aby někdo náhodou nepodlehl pokušení zůstat v tom „prohnilém kapitalismu“.

Přišel rok 1968 a všechno bylo nějak vzhůru nohama. Nikdo nevěděl, co se z toho reformovaného socialismu vyklube. Vyřešili to až „naši bratři“, kteří dali najevo, kdo je tady nejchytřejší a kdo bude poslouchat.

Tehdy bratr Dominik poslechl svůj vnitřní hlas a odešel na Svatou Horu, aby se staral o baziliku. Přidal se ke svým čtyřem spolubratrům kněžím a s nimi vytvořil malou řeholní komunitu. Patronem tohoto společenství byl P. Karel Olšar, diecézní kněz, velmi vážený místními lidmi i poutníky. Dominik byl zase ve svém živlu, když mohl sloužit tisícům poutníků a při tom se ještě staral o zahradu a topení v domě. V této službě vydržel až do doby, kdy jej postihla srdeční choroba. Tehdy se jej ujala jeho neteř, Mudr. Antonie Polívková a nabídla mu bydlení v jejich rodinném domě.

Rok 1990 znamenal i pro Dominika změnu, protože se mohl po dlouhých letech zapojit do obnovy života provincie redemptoristů. Z Nového Podlesí nastoupil opět na Svatou Horu a i přes zdravotní potíže a věk pomáhal v sakristii, zvláště při návalech poutníků během větších slavností. Velmi rád se modlil růženec a před svatostánkem trávil dlouhé chvíle v důvěrném rozhovoru s Pánem.

Když přišel o nohu, potřeboval mimořádnou péči sester. Po jejich odchodu ze Svaté Hory se bratr Dominik znovu vrátil do Podlesí, kde měl zajištěno ošetřování.

Když se v září tohoto roku zhoršil jeho zdravotní stav a on musel být hospitalizován, prohlásil tehdy: „Pán mě volá...“, a měl pravdu. 5. října si pro něj přišel, aby mu otevřel bránu nebeského Jeruzaléma.

Spolu s ním chci nyní vyjádřit vděčnost všem jeho blízkým, zvláště rodině Polívkových, která se o něj starala, za lásku, s níž jej provázeli na jeho životní cestě.
 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.