20. prosince 2003

Vzpomínky na otce biskupa, redemptoristu Antonína Lišku

Otec biskup přišel do styku s redemptoristy už mnohem dříve než já. Pocházel z jižních Čech z Bohumilic a jako chlapec studoval v našem juvenátě v Libějovicích.
Po sextě přešel do našeho noviciátu v Českých Budějovicích. Jeho novicmistrem byl P. Josef Pavliš. Dne 15.8.1944 složil časné sliby v kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele – redemptoristů. Pak pokračoval na gymnasijních studiích nejdříve v našem klášteře ve Staré Boleslavi a oktávu s maturitou dokončil v r. 1946 v Praze. Pak přešel do našeho studentátu v Obořišti, ale protože byl vybrán pro své nadání za budoucího profesora bohosloví, studoval na Teologické fakultě University Karlovy v Praze. Já jsem se s ním poprvé setkal právě v Obořišti.

Protože na fakultě měli delší prázdniny než my na učilišti, chodíval i v Obořišti na přednášky, zvláště ThDr. Jana Jaroše, který zde přednášel právo a morálku a ThDr. Stanislava Špůrka, který přednášel dogmatiku a hlavně na přednášky ThDr. Josefa Miklíka, který přednášel biblistiku – Starý a Nový zákon – protože jeho zaměřením měla být právě biblistika. Velmi si jejich přednášek cenil, a poznamenal, že na učilišti je prostě jiný vztah studentů a přednášejících – mohli jsme dávat profesorům otázky atd.

V dubnu r. 1950 byl s redemptoristy z našeho pražského kláštera vzat příslušníky StB a převezen do soustřeďovacího kláštera na Králíkách. Tam jsme spolu pracovali na polích. Dne 5.9.1950 jsme spolu narukovali k PTP do Komárna a po krátkém výcviku byl on převelen do Hájník u Sliače, já do Podbořan. Opět jsme se sešli až v lednu 1951 a bydlel jsem s ním na jedné světnici v dřevěném baráku. On byl velmi houževnatý a po těžké denní práci – pracovalo se na stavbě – ve volném čase se učil francouzsky.

Devátého září 1951 přijal tajně kněžské svěcení v Praze v Krči z rukou otce biskupa Matouška. Koncem r. 1953 jsme se opět rozešli, když nás propustili po 40 měsících do civilu. On odešel pracovat do svého rodiště Bohumilic, já do svého rodiště Brna. Několikrát mne v Brně navštívil.

Protože stále udržoval s redemptoristy kontakt, i když nám to v r. 1960 bylo přičítáno za protistátní činnost. Setkával jsem se s ním i já, když už jsem měl od r. 1969 státní souhlas k duchovní činnosti a působil jsem jako kaplan na Svaté Hoře. Byl mi skutečným rádcem, hlavně v oboru morálky nebo práva. Když jsem byl ve spletitých otázkách bezradný, mohl jsem se na něho vždy obrátit a kázusy mi rád vyřešil.

Když byl ustanoven administrátorem v Poříčí nad Sázavou, navštívil jsem ho. Bydlel v tísnivých podmínkách, pro vodu si musel chodit ke studni a ubytoval mne na jedné své faře, kterou spravoval excurrendo. Nikdy si však nestěžoval a otcovsky se o mne tenkrát postaral. Když se stal kanovníkem v Praze a později pražským pomocným biskupem, scházeli jsme se u něho v bytě na Hradčanech a vždy nás nebojácně přijal, i když to bylo v té době ještě nebezpečné scházení řeholníků. Účastnil se i našich řeholních setkání při příležitosti oslav svátku nebo narozenin, či úmrtí některých redemptoristů. Byl i u mne několikrát v Mutějovicích, kde jsem byl 21 let administrátorem pohraničních farností.

Když byla naše činnost znovu obnovena, velmi se zajímal o činnost redemptoristů, účastnil se aktivně provinciálních kapitul na Svaté Hoře a byl zde jako doma. Světil všechny naše novokněze, pořádal poutě na Svatou Horu a kdykoliv byl pozván, aby jako biskup celebroval na Svaté Hoře, nikdy neodmítl. Účastnil se i našich řeholních duchovních cvičení jako vzorný exercitant.

Obdivoval jsem ho, že i v oboru, který nebyl jeho doménou, vynikal znalostmi. Jistě se stal pro své znalosti a soudnost v právních otázkách soudním vikářem Interdiecézního soudu v Praze. Přitom zůstal pokorným a obětavým spolubratrem, ke kterému jsem měl plnou důvěru, že mi vždy v těžkých chvílích pomůže. Zůstal věrným synem sv. Alfonsa i jako biskup žil jako pravý redemptorista. Když onemocněl cukrovkou, trpělivě nesl svou chorobu a hlavně v poslední nemoci říkal: „Už nemohu nic dělat, jen se modlit“. Zemřel vlastně úplným vyčerpáním tělesných sil.

Otec biskup Antonín je jistě příkladem věrnosti povolání pro všechny, zvlášť naše mladé spolubratry. Kéž mu Bůh odplatí čím sloužil Bohu, církvi, kongregaci a lidem v naší vlasti.
 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.