27. října 2009
Každému z nás je dána schopnost komunikace se svým Stvořitelem. Nejčastějším způsobem komunikace je samozřejmě modlitba. Pro rozhovor s Bohem existují různé způsoby a druhy modlitby. Jedním z takových osvědčených způsobů jsou i modlitby, či prosby, které spočívají v tom, že se neustále opakují. S tím souvisí i dnešní zvolání slepého žebráka Bartimaie: „Ježíši Synu Davidův, smiluj se nade mnou“.
Zvláště ve východních církvích jsou modlitby litanijního, tedy opakujícího se charakteru, velmi rozšířené. Z těch nejznámějších je to např. řeckokatolický chvalozpěv Akatyst, podobný našemu růženci. Forma litanií byla vlastní i židovskému náboženství a s touto formou se setkáváme již ve Starém Zákoně, např. v knize Žalmů a u proroka Daniele. Pravděpodobně nejstarší litanií je žalm 136 (135): „ Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, chválu vzdejte Bohu bohů, jeho milosrdenství je věčné“.
Druhou, delší je deuterokanonická piseň tří mládenců v ohnivé peci (Dn 3, 52-90):
”Požehnaný jsi, Hospodine, Bože našich otců, chvályhodný a vyvýšený navěky, a požehnané svaté jméno tvé slávy, nade vše chvályhodné a nade vše vyvýšené navěky.
Požehnaný jsi v chrámu své svaté slávy, nade vše velebený a přeslavný navěky.
Požehnaný jsi, který trůníš nad cheruby a zhlížíš na propasti, chvályhodný a nade vše vyvýšený navěky.“
Existuje také několik jiných úseků v dalších knihách svatého Písma. Jak citovaný žalm 136, tak i píseň u Daniele, patří k židovským berakotům, tj. požehnáním. Jsou to modlitby vyznačující se dobrořečením, či děkováním Bohu za jeho díla. První berakoty najdeme už v první knize Mojžíšově, zde však mají pouze kratší, jen dvouveršovou formu. Jedná se např. o požehnání, které dává Izák svému synu Ezauovi, tedy vlastně Jákobovi, který Izáka oklamal (Gn 27,27-29). Izák říká: „ Hle vůně mého syna jako vůně pole, jemuž žehná Hospodin. Dej ti Bůh z rosy nebes a ze žírnosti země, i hojnost obilí a moštu. Ať ti slouží lidská pokolení ať se ti klanějí národy. Budeš panovat nad svými bratry a synové tvé matky se ti budou klanět. Kdo prokleje tebe, bude proklet, kdo žehnat bude tobě, sám bude požehnán.“
Časem se však rozvinuly a přijímaly podoby litanií odříkávaných i v Jeruzalemském chrámě. Litanie používané v prvotní církvi pocházejí ze dvou nezávislých zdrojů. Prvním byly zmíněné starozákonní berakoty, druhým novozákonní texty. Nejstarší známou křesťanskou modlitbou typu berakot je fragment z Didache (Učení dvanácti apoštolů, napsáno okolo roku 150):
„Děkujeme ti, svatý Bože, za tvé svaté jméno, jemuž jsi učinil příbytek v našich srdcích
a za poznání a víru a život,
který jsi nám zjevil
skrze Ježíše Krista, tvého služebníka.
Tobě buď sláva navěky.“
Druhý typ, ke kterému patří většina dnešních litanií sou litanie úpěnlivé (prosebné). Jejich zdroj, v pravoslaví známé a praktikované modlitby Ježíšovy dnešní 30 neděle: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou” (Mk 10,47;48), (Lk, 18,38;39)
Jednou z nejstarších je také nejvíce známá mešní litanie:
Kyrie eleison, Kyrie eleison, Kyrie eleison!
Christe eleison, Christe eleison, Christe eleison!
Kyrie eleison, Kyrie eleison, Kyrie eleison!
Litanie, které známe v současné římskokatolické církvi se rozlišují na liturgické a soukromé. Ty první jsou uznané Apoštolským Stolcem a mohou být použity během liturgických pobožností ve všech chrámech. Těchto litanií je pouze šest:
- Litanie k všem svatým
- Litanie k blahoslavené Panně Marii (L. loretánská)
- Litanie k jménu Ježíš
- Litanie k Nejsvětějšímu Srdci Pána Ježíše
- Litanie k sv. Josefovi
- Litanie k nejdražší Krvi Krista Pána
Polovina těch litanií má Kristocentrický (příp. Trinitocentrický) charakter. Každá litanie začíná a končí prosbami Trinitocentrickými a Kristocentrickými. Většinou jsou to:
Kyrie eleison, Christe eleison, Kyrie eleison!
/.../
Otče z nebes, Bože, smiluj se nad námi!
Synu, Vykupiteli světa, Bože, smiluj se nad námi!
Duše Svatý, Bože, smiluj se nad námi!
Svatá Trojice, jeden Bože, smiluj se nad námi!
/.../
Beranku Boží, jenž snímáš hříchy světa, odpusť nám, Pane!
Beranku Boží, jenž snímáš hříchy světa, uslyš nás, Pane!
Beranku Boží, jenž snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi!.
Litanijní modlitby mají biblický původ. Od začátků křesťanství byly tyto modlitby jeho součástí a spolutvořily bohatý náboženský a liturgický život. Dnes se s nimi setkáváme skoro v každé církvi.
Dnešní žebrák Bartimaios by slepý, ale svými jinými smysly, především těmi vnitřními, pochopil a poznal, že tenhle člověk je skutečně Boží Syn, Syn Davidův, očekávaný Mesiáš. Bartimaios byl člověk, který nemá co ztratit, jeho nemoc ho odsoudila na to, aby celý svůj život proseděl obrazně řečeno na okraji cesty, a on v pravý čas vytušil, že právě okolo jdoucí Ježíš, je pro něj tou skutečnou cestou, pravdou, světlem a životem. Na důkaz vděčnosti jej potom, co ho Ježíš uzdravil následuje. Je těžké být slepý fyzicky, ale je mnohem bolestnější být slepý na Boží přítomnost, na to, když jde okolo nás Ježíš a my ho nevidíme, nebo nechceme vidět. Volejme dnes neodbytně jako Bartimaios: "Pane ať vidím. "
© 2003-2009, Oficiální webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní turistika na Svaté Hoře".
Kontakt: Římskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 80 Příbram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.