11. ledna 2010

Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm

P. Zdeněk Šilhánek, CSsRLiturgické texty a promluva ze mše 9. ledna 2010.

1 J 4, 11–18

Milovaní, jestliže Bůh nás tak miloval, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle. Že zůstáváme v něm a on v nás, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. A my jsme spatřili a dosvědčujeme, že Otec poslal Syna, aby byl Spasitelem světa. Kdo vyzná, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu. Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm. V tom jeho láska k nám dosáhla cíle, že máme plnou jistotu pro den soudu – neboť jaký je on, takoví jsme i my v tomto světě. Láska nezná strach; dokonalá láska strach zahání, vždyť strach působí muka, a kdo se bojí, nedošel dokonalosti v lásce.

 

Mk 6, 45–52

Hned nato přiměl Ježíš své učedníky, aby vstoupili na loď a jeli napřed na druhý břeh k Betsaidě, než on propustí zástup. Rozloučil se s nimi a šel na horu, aby se modlil. A když nastal večer, byla loď daleko na moři a on jediný na zemi. Spatřil je zmožené veslováním, neboť vítr vál proti nim; tu k nim před svítáním kráčel po moři a chtěl jít dál kolem nich. Když ho uviděli kráčet po moři, vykřikli v domnění, že je to přízrak; všichni ho totiž viděli a vyděsili se. On však na ně hned promluvil: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“ Vstoupil k nim na loď a vítr se utišil. I byli celí ohromení úžasem. Nepochopili totiž, jak to bylo s chleby, neboť jejich mysl nebyla vnímavá.


Ježíšova modlitba, o které jsme slyšeli v úvodu dnešního evangelia, byla projevem jeho jednoty s Bohem a v této jednotě s Bohem Ježíš pak vidí námahu svých učedníků, které ohrožuje moře a vichřice. Rozbouřené moře bylo symbolem mocností zla a učedníci mají po zázračném rozmnožení chlebů, o kterém jsme četli v předchozím evangeliu, poznat, že Ježíš je Pánem a Vykupitelem, který zachraňuje nejen od hladu, ale také před mocnostmi zla. Marek líčí tuto událost jako zjevení Ježíšovy božské slávy a církev nám to předkládá v těchto dnech po slavnosti Zjevení Páně. Abychom byli podle Ježíšova příkladu schopni vidět bolesti druhých a měli také sílu jim pomáhat a sloužit, musíme si také udělat čas, opustit na určitou dobu všechno, co nás rozptyluje a láká a odejít do samoty s Bohem, modlit se.

Dále jsme slyšeli, že Pán Ježíš kráčel po vodě kolem lodi, na které se jeho učedníci potýkali se silným větrem, který vál proti nim. Už v knize Job čteme, že Bůh kráčí po vodě, a jestliže to evangelium tvrdí i o Ježíši, pak nechce říci nic jiného, než že v tomto Ježíši k nám opravdu přišel Bůh. Tento příchod Boha v Ježíši Kristu se může snadno přehlédnout a dokonce si jej můžeme vyložit i opačně, jak to udělali učedníci, kteří si mysleli že vidí přízrak. Také my jsme stále v nebezpečí Ježíše přehlédnout nebo v něm vidět spíše přízrak, neskutečnou vidinu. Proč ale chtěl jít Ježíš dál kolem nich, proč nešel k nim? Řekli jsme si, že šlo o zjevení Ježíšovy božské slávy. Když se Hospodin zjevil Mojžíšovi na Sinaji, šel kolem něho. Stejným způsobem se zjevil proroku Eliášovi. Ježíš tedy prochází kolem učedníků jako kráčel Hospodin ve Starém Zákoně kolem Božích vyvolených. Nešel v plném majestátu, ale skryt pod závojem pozemských skutečností. Učedníci Ježíše poznali, až když k nim promluvil, jeho slovo jim otevřelo oči. Když jej poznali, byli celí ohromení úžasem. Evangelista Marek ale připojuje káravou poznámku. Nepochopili totiž, jak to bylo s těmi chleby, nepochopili, že v Ježíši je činný sám Bůh, že v Ježíši přišel sám Bůh na tuto zemi. Jsme po slavnosti Zjevení Páně a máme si znovu a znovu uvědomovat, že se nám Bůh zjevil, že Bůh je zde jako náš milující Otec.

Celý tento týden z Janova listu čteme, že Bůh je láska a kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm. Boha není možno poznat ani studiem, ani spekulacemi, ale jedině láskou. Strom poznáme podle jeho plodů. Podobně i ti, kteří vyznávají Krista, se poznají podle skutků. Dnes jsme slyšeli, že Boha nikdy nikdo nespatřil, ale lidé Boha potřebují vidět. Pokud lidé Boha v našem životě neuvidí, mohli by ztratit víru, pokud děti v životě svých rodičů nevidí Boha, nemohou v rodině víru získat. Bůh musí být vidět v naší modlitbě a v našich skutcích nezištné a obětavé lásky.

P. Zdeněk Šilhánek, CSsR

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 80 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.