7. listopadu 2010

Příliš krásné, než aby to byla pravda?

P. Stanislav Přibyl, CSsRHomilie přednesená při mši svaté v 9 hodin, kterou ze Svaté Hory přenášel ČRo 2 - Praha.

 

Milí přátelé, posluchači Českého rozhlasu, bratři a sestry,

v těchto dušičkových dnech se blížíme do závěru liturgického roku a tak není divu, že i biblická čtení se zabývají touto tematikou.

V evangeliu jsme slyšeli o diskusi Ježíše se saducei, kteří nevěřili ve vzkříšení z mrtvých. Víra v posmrtný život je i jádrem křesťanské víry. Svatý Pavel říká: „Nevstal-li Kristus z mrtvých, marná je naše víra." A tak by bylo dobré, kdybychom se společně nad touto tajuplnou skutečností zamysleli.
Vzkříšení z mrtvých a život věčný, život po smrti, to jsou skutečnosti, které se vymykají naší zkušenosti, a to absolutně. Nikdo z nás pozemšťanů z mrtvých nevstal. Podíváme-li se na svůj život očima životní zkušenosti, setkáváme se s člověkem v okamžiku jeho narození a loučíme se s ním poté, co zemře. Z biologie víme, že lidský život vzniká početím, zhruba devět měsíců před narozením. Jako křesťané vyznáváme - ale to není tajemství víry, ale spíše dedukce rozumu, že početí znamená už zárodek člověka. Víra nám potom říká, že nesmrtelná duše je dána onomu právě vzniknuvšímu človíčku právě v okamžiku početí. Proto také církev chrání počatý život a ještě nenarozenému dítěti přisuzuje důstojnost a práva lidské osoby.

Ale co je po smrti? To je z přirozeného hlediska velká záhada, právě proto, že chybí zkušenost. Právě zde nám přichází na pomoc víra. Tato víra však rozum přesahuje, aniž by ho popírala. Ježíš v dnešním evangeliu potvrzuje, že Bůh je Bohem živých. To není nějaká filosofická proklamace, ale logická dedukce. Bůh přece nestvořil svět, aby se nakonec stal jedním obrovským hřbitovem. Člověka stvořil k bytí, nikoli k nebytí. Pokud by náš život byl jenom zábleskem v obrovském množství času, byl by absurdní. Pak by Bůh byl nakonec také mrtvý, protože by vládl nad samými mrtvolami. To nedává smysl.

I přes nedostatek zkušenosti si přesto při uvažování o posmrtném životě můžeme zkušeností pomoci. Všechno, co děláme a co pokládáme v životě za smysluplné, netvoříme a nežijeme na délku našeho života, ale přejeme si, aby to vytrvalo co nejdéle, nejlépe stále. Nejde jen o pouta lásky a rodinné vztahy, na něž se odvolávají saduceové v dnešním evangeliu, ale vlastně o cokoli. Copak stavíme dům, aby s okamžikem naší smrti zmizel do nenávratna? To bychom nemohli dnes slavit tuto mši svatou v tak nádherném kostele s tak dlouhou a pestrou historií. I dějiny, které dávají našemu životu určení a lidem i národům identitu, jsou vlastně výsledkem logiky věčného života.

Problémem naší víry totiž je směr našeho uvažování. Málokdy se ptáme, zda je vzkříšení z mrtvých a život věčný, ale často si lámeme hlavu, jak to bude. Zajímá nás způsob, nikoli skutečnost sama.

Pokud takto uvažujeme, vidíme, že jsou jen dva skutečně důsledné postoje v našem životě. Buď víra ve vzkříšení, a tedy i v život po smrti, nebo důsledný ateismus, který s posmrtnou dimenzí života zavrhuje i Boha, který stojí nad časem a prostorem, který je věčný.

Dobře známe z minulých desetiletí totality ateismus v jeho marxistické podobě. Ta říkala, že život po smrti není, a proto jej musíme prožívat už tady. Posmrtný život a jeho kvalita, kterou nazýváme nebem, peklem či očistcem, je pověra, a proto si musíme vytvořit toto již na zemi. Proto se hovořilo o komunismu jako o ráji na zemi. Jenže člověk není Bůh, a tak se tento ráj proměnil v peklo.

Dnes přicházejí do módy různé takzvané duchovní směry, často z východu. Ty počítají s životem po smrti. Nauka o převtělování však nehovoří o věčném životě s Bohem, ale o stálém opakování života, o jakémsi životním reparátu. Štěstí potom spočívá ve vyskočení z tohoto koloběhu.

A tak se vraťme k naší křesťanské víře. Ta je určována nikoli odporem k životu, ale chutí do života a k životu. Smrt není zánik, ale přechod do plnosti života. Pravda, zatím zde na zemi necháváme smrtelné tělo, které ukládáme do hrobu, ale přijde doba, kdy i naše tělo bude vzkříšeno z mrtvých.

Kde bereme tu jistotu? V Kristu. On sám na sobě nám ukázal, jaká je naše budoucnost. Vlastní, tedy Boží mocí vstal z mrtvých a s tělem i duší sedí po pravici Boží. Stejně tak Panna Maria, jeho Matka. Ta ovšem do nebe nevstoupila vlastní silou, ale byla do nebe vzata.

To je tedy křesťanský pohled na život v jeho plnosti. Náš pozemský život, který nyní žijeme, je jen vrcholem ledovce. Věčný život nám otvírá novou perspektivu, ale také ukazuje na nový rozměr zodpovědnosti. I spravedlnost dostává novou, totiž absolutní podobu.

Co dobře známe z vlastní zkušenosti, je fakt, že námaha je motivována odměnou. Učíme se, abychom se naučili, pracujeme, abychom si vydělali, jednáme dobře, abychom byli odměněni a pochváleni. Zapojíme-li do našeho praktického života víru, a to víru v posmrtný, věčný život, dostává všechno najednou ještě jiné rozměry. I skutečnosti zdánlivě nesmyslné, nebo takové, u nichž nemůžeme smysl zatím nalézt, jako je lidské utrpení, nemoc, neschopnost dojít k pravdě a spravedlnosti, dostávají ve světle věčnosti svůj smysl a vysvětlení.

Může nás potkat ještě jedna nesnáz, když budeme uvažovat o životě věčném. Po zkušenostech, které jsme prodělali, si řekneme: „Je to příliš krásné, než aby to byla pravda." Ale ona to pravda je a bude, protože věčný život je život v plnosti, kde každá bolest je utišena, každá slza osušena, každý strach překonán a přetaven v radost a jistotu.

Jsme tedy posíleni skutečností života věčného. To nám dává jistotu pro dnešní den, ale také nás to zavazuje k mnohem větší zodpovědnosti, než kdybychom žili jen pro těch pár let, co jsme na světě. A tak se na konci tohoto dušičkového týdne projděme po hřbitově, zavzpomínejme na své drahé, pomodleme se za ně a také je prosme o přímluvu, abychom žili život opravdu naplno - v perspektivě víry, že když už jsme, nikdy nepřestaneme být. A jaká je naše budoucnost? Bůh nám vytvořil ty nejlepší podmínky, tak je to především v našich rukou.

 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.