17. září 2011

60. výročí kněžského svěcení P. Břetislava Vaňka CSsR

Mgr. Josef VacekSvatohorská komunita Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele- redemptoristů bude na podzim letošního roku slavit významné jubileum, osmého října totiž uplyne 150 let od příchodu kněží redemptoristů na Svatou Horu. Ve stínu této významné události však určitě nezůstane ani 17.září, kdy celá komunita, rodinní příslušníci, přátelé a všichni věřící oslaví 60. výročí kněžského svěcení věrného služebníka Kristova a velkého ctitele Panny Marie P. Břetislava Vaňka CSsR.

 

P. Břetislav Vaněk CSsR (*1926) patří do silné generace kněží jejichž formace probíhala, koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let, v dobách největšího církevního útlaku kdy velká část diecézních biskupů a téměř třetina z celkového počtu katolických kněží byla ve vězení nebo internaci.

P. B. VaněkSvoje dětství a mládí prožil náš oslavenec P. Břetislav Vaněk v Brně. V pouhých šesti letech mu zemřela maminka a tak se možná poprvé v životě musel zamyslet nad otázkou věčnosti a s tím související naší existencí. Po absolvování základní školy nastoupil na klasické gymnásium na Legionářské ulici. V té době zároveň působil jako ministrant v redemptoristickém kostele u sv.Michaela v Brně a poprvé v sextě se u něj objevila touha vstoupit do jejich kongregace. Tehdejší provinciál P.František Suchomel mu však tehdy doporučil dokončit gymnásium a teprve poté do vstoupit do noviciátu. Tyto plány v oktávě přerušila válka a rozhodnutí německých úřadů o nuceném nasazení studentů do zemědělství a později do válečné výroby. Na konci války a po osvobození Brna dostali nuceně nasazení studenti možnost ukončit během prázdnin poslední ročník gymnásia a složit maturitu. Po jejím úspěšném složení 15.9.1945 okamžitě vstoupil  do noviciátu redemptoristů v Českých Budějovicích. O rok později na svátek sv. Václava složil časné sliby na tři roky a stal se redemptoristou. Po ukončení noviciátu absolvoval v Obořišti navazující filozoficko-teologická studia, avšak rok před vysvěcením na kněze, došlo v noci ze 13. na 14. dubna 1950 na příkaz vedení KSČ k záboru všech klášterů v republice. Redemptoristický klášter v Obořišti byl taktéž obsazen příslušníky SNB, Státní bezpečnosti a členy Lidových milicí. P.Břetislav Vaněk byl společně  s ostatními bohoslovci internován v soustřeďovacím klášteře Králíkách. Zde společně s ostatními internovanými pracoval pod dozorem na stavbách a při zemědělských pracích. V září 1950 museli všichni zdravotně schopní bohoslovci nastoupit vojenskou službu u tzv. „pracovně technických praporů“ ve slovenském Komárně. Po několikatýdenním výcviku beze zbraně byla část „černých baronů“ mezi kterými byl i P. Břetislav Vaněk převelena do českých Podbořan a část do slovenských Hájník. V Podbořanech pracovala jednotka složená z kněží, řeholníků a bohoslovců při stavbě přístupových cest k tankové posádce. Na začátku roku 1951 byla tato jednotka přesunuta zpět do slovenských Hájník a díky tomu se celá skupina redemptoristických bohoslovců sešla opět dohromady. A jejich další osudy byly příkladem,že  Boží plány nemůže nikdo a nic změnit. V době kdy pracovali na stavbě letiště Tri Duby dostali prostřednictvím jezuitského kněze P.Jana Formánka S.J. informaci, že redemptorističtí bohoslovci, kteří měli před vysvěcením mohou být tajně vysvěceni na kněze. A tak z dnešního pohledu skupina vyjímečných kněží: budoucí biskup ThDr. Antonín Liška, P.Jaroslav Saller,P.Václav Vávra,, P.Karel Bříza, P.Břetislav Vaněk a také pozdější laik Václav Loskot dostala od svých představených tzv. dimisoriálky, t.j dokumenty ordináře nebo představeného, které musí podle kanonického obdržet kandidáti na kněžské svěcení, aby mohli být vysvěceni (CIC 1018-1023). Celá skupina kandidátů poté postupně přijala z rukou pražského světícího biskupa  Mons.Kajetána Matouška v kapli Ústavu pro neslyšící v Praze- Krči ve dnech od 8.9.1951 do 22.9.1951 tajné kněžské svěcení. V sobotu 15.9.1951 v den památky Panny Marie Bolestné a v roce kdy měl být řádně vysvěcen, přijal  P. Břetislav Vaněk společně s P.Karlem Břízou tolik očekávanou svátost kněžství. Podle předkoncilního ritu přijali v jeden den podjáhenské, jáhenské a kněžské svěcení. A podobně jako ostatní spolubratři bez účasti rodičů, přátel, známých a farníků z rodných farnosti. Svoji primici mohl sloužit tajně a se zpožděním až na Hod Boží vánoční v kanceláři Stavoindustrie v Hájníkách, samozřejmě za zavřenými dveřmi a zatemněnými okny. Jediným účastníkem této mimořádné kněžské události byl jeho řádový spolubratr  P.Václav Vávra.

Po skončení 3,5 leté vojenské služby se vrátil do Brna, pracoval v autobusových opravnách ČSAO jako účetní  a bydlel u rodičů, kteří o jeho tajném svěcení nesměli nic vědět. Společně se setkával asi s desítkou spolubratrů po bytech. Modlili se, povzbuzovali, vyměňovali si informace o ostatních bratřích z jiných částí republiky. Vůdčími osobnostmi redemptoristů té doby v Brně byli starší kněží P. František Nezval a P. František Novotný, který mohl po likvidaci klášterů působit alespoň jako kostelník v bývalém redemptoristickém kostele sv. Michaela. 

V roce 1961,v den tehdejšího svátku Obětování Panny Marie 21.11.byl P. Břetislav Vaněk zatčen. Právě v té době probíhala příprava monstrprocesu s jinou skupinou sedmi řádových kněží redemptoristů  P. Františkem Nezvalem, P.Františkem Novotným, P.Vladimírem Jeřábkem, P.Františkem Poláškem, P.Vladimírem Urbánkem, P.Jarolímem Adámkem a P.Janem Zemánkem. Samotné přelíčení s touto skupinou proběhlo u Krajského soudu v Brně 11. až 15. prosince 1961. Prokurátor argumentoval, že obnovením řádu redemptoristů chtěli zvrátit dosavadní vývoj, a napomáhali k možnému státnímu převratu. Členové skupiny byli odsouzena za velezradu a vyzvědačství k vysokým trestům v rozmezí 15 až 4 roky, po odvolání k Nejvyššímu soudu došlo k menšímu snížení jejich trestů, v průměru o pouhé dva roky. Další redemptoristická skupina ve složení P. Břetislav Vaněk P.Josef Groz a bratr Tarsicius Hub byla souzena 28.2.1962 taktéž za údajné podvracení republiky. P. Břetislav Vaněk byl odsouzen na dva roky vězení a teprve u soudu se jeho rodiče a sourozenci poprvé dozvěděli, že je knězem.

Díky amnestii prezidenta republiky Antonína Novotného byl 10.5.1962 propuštěn, poté pracoval jako dělník a později jako skladník. Mše svaté sloužil soukromě a doma, opravdovou první mši svatou v kostele sloužil na Svatém Hostýně teprve v roce 1964. Samozřejmě tajně a za zavřenými dveřmi v baziliky.  Na odsloužení první mše svaté pro věřící musel čekat do období Pražského jara v roce 1968. Bylo to ve výroční den úmrtí jeho maminky Josefy 11.2.1968 – na den památky Panny Marie Lurdské. Poté dostal první souhlas k výpomocné službě v bazilice Panny Marie Nanebevzaté na Starém Brně, kde mohl sloužit pouze ve volném čase a zdarma. Později na žádost kanovníka ThDr. Petra Franty, správce kostela sv. Michaela v Brně začal sloužit v tomto chrámě. Zde v bývalém redemptoristickém kostele, kde jako mladý chlapec ministroval, mohl nyní  s dalšími s propuštěnými spolubratry P. Jeřábkem, P. Novotným a P. Nezvalem sloužit mše, kázat a zpovídat.

Po svojí soudní rehabilitaci se stal 31.5. 1969  na žádost řádového představeného provinciála P. Jana Jaroše kaplanem na Svaté Hoře. Pod vedením probošta a diecézního kněze P. Karla Olšara zde již působila skupina řeholních spolubratrů P. František Líkař, P. Emanuel Houska, P.Karel Bříza a bratr Dominik Jan Fiala. Fakticky tak byla po záboru klášterů v roce 1950 obnovena první řeholní redmptoristická komunita. P. Břetislav Vaněk se zde opět potkává se svým spolusvěcencem P. Karlem Břízou, na rozdíl od něj může působit jako kaplan. P. Karel Bříza nedostal státní souhlas k výkonu kněžské služby, při svatohorské basilice však působil jako varhaník a kněžské funkce vykonával soukromým způsobem. Vedl zde dva pěvecké sbory, se kterými pravidelně doprovázel bohoslužby. Členům sboru také poskytoval duchovní vedení, tajně je zpovídal. V roce 1969 o 1. neděli adventní kdy byla do liturgie poprvé po staletích užívání latiny zavedena čeština, P. Karel Bříza komponoval hojně hudbu s českými texty. V této době také vzniklo dodnes hojně používané tzv. „Břízovo ordinárium“ (kancionál č. 503), čili notace základních liturgických textů (Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus a Agnus). Rovněž napsal řadu „proprií“, čili zhudebněných textů k bohoslužbě slova ve Mši svaté.

Návrat redemptoristů na Svatou Horu byl trnem oku orgánům komunistické strany, státní bezpečnosti a  okresního církevního tajemníka. V rámci pozorovacího svazku 17335 založeného k rozpracování P. Františka Líkaře se píše:“Sledováním činnosti těchto osob byla zjištěna jejich aktivní činnost na obnovení řádových způsobů, navazování styků na kongregace v zahraničí, zejména v NSR a ze socialistických států zejména Polska. Pod vedením redemptoristů se Svatá Hora stala střediskem ideologické diverze. Přes opatření, která byla provedena k rozkladu řádové komunity na Svaté Hoře je nutno i v současné době tomuto místu věnovat operativní pozornost a to především ke značnému soustředění věřících i vizových cizinců“.

Po soustředěném nátlaku totalitní moci, zejména StB musela většina kněží již na počátku normalizace v roce 1971 ze Svaté Hory odejít.  Opustit Svatou Horu musel P. Břetislav Vaněk, Panna Maria ho však chtěla mít opět ve svém chrámu.Stal se kaplanem u Panny Marie Nanebevzaté v Kladně a administrátorem excurrendo na poutním místě Panny Marie Nanebevzaté v Družci u Kladna. Duchovně vedl skupinu mládeže a v nově opravené kapli sv. Floriána zavedl bohoslužbu slova pro mladé. Již po dvou týdnech však přišel zákaz krajského církevního tajemníka a P. Břetislav Vaněk byl za trest přeložen do Mutějovic na Rakovnicku  aby nemohl působit mezi mládeží. Tam opravdu žádné děti ani mládež nebyly, a tak organizoval opravy far a kostelů – měl jich na starosti deset a pomalu pohřbíval staré věřící. Přes všechny problémy zajistil s farníky opravu kostelů v Krupé, Kounově,Lišanech, Hředlích a zámecké kaple v Krušovicích. Na zásah okresního církevního tajemníka v Rakovníku však nesměl opravovat samotný farní kostel v Mutějovicích pod záminkou, aby se tam nezvedla religiozita. V době jeho působení v Mutějovicích se však mohl scházet se svými spolubratry, kteří dostali státní souhlas k výkonu duchovní služby v pohraničních oblastech západních a severních Čech. V duchu spirituality sv. Alfonse, zakladatele redemptoristů konali obětavou misijní činnost v českém pohraničí v oblastech spadajících pod  litoměřickou a pražskou diecézi. Jeho sousedy tak byli P. Jaroslav Saller v Liběšicích, P. Václav Vávra v Novém Sedle, P. Jan Zemánek v Malměřicích, P.Jiří Kabát v Kadani, P. Stanislav Skuhrovec v Louce u Karlových Varů, P. Miroslav Janák ve Žluticích, P.Stanislav  Muzikář v Perninku ,P. Ladislav Škrňa v Chodově u Karlových Varů,  P. Jan Bísek v Čisté. Jezdili i další P. Antonín Liška z Poříčí nad Sázavou, P. Stanislav Lacina, P.Bohuslav Jedovnický,P.Emanuel Houska, br. Alfons Sedláček. Při vzájemných návštěvách, zvláště v Perninku, Lukách, Chodově, Novém Sedle, Liběšicích, a Malměřicích  u příležitosti svátků a narozenin se vzájemně navštěvovali a povzbuzovali. Do Mutějovic často přijížděli s aktualitami a příkazy i řádoví představení provinciálové P. JUDr. Jan Jaroš, P. František Hurina a samozřejmě P. Jan Zemánek. Doba komunistického bezčasí sedmdesátých a osmdesátých let byla velkou dobou bratrské lásky a úžasné soudružnosti všech členů kongregace redemptoristů. Velkou radostí P. Břetislava Vaňka bylo také skutečnost, že na faře v Mutějovicích s ním od jara do podzimu mohli být rodiče, kteří přijížděli z Brna. Tatínek velmi rád pomáhal a hospodařil na velké farní zahradě a to až do své smrti v roce 1984. Nevlastní maminka jezdila až do roku 1990, později už v důsledku vážné nemoci nemohla a musela zůstat u dcery. Horšil se ovšem i zdravotní stav P. Břetislava Vaňka a tak se na doporučení  provinciála P. Jan Zemánka vrátil od 1.6.1993 na Svatou Horu. Byla to doba kdy se do zdejšího kláštera vraceli bratři, kteří svým životem v době totality prokázali věrnost svému kněžskému a řádovému slibu, ale ze zdravotních důvodů již nemohli zůstat na farách svých převážně pohraničních farností. Během krátké doby přišli s P. Břetislavem Vaňkem také P. Karel Bříza, P. František Líkař, P.Rudolf Chytil, P. Emanuel Houska, P. Miroslav Sedláček, P.František Panuška, P.Jaroslav Saller,P.Antonín Prager, br.Jan Přimda a br. Jan Dominik Fiala. To bylo velké požehnání pro poutní místo a samotné město Příbram a jeho okolí. Kněží a řeholní bratři, z nichž část dozrávala a byla formována ve vězeních a pracovních táborech se podle svých zdravotních možností zapojila do pomoci při křtech, zpovědích a duchovních rozhovorech z nichž mnohé vedly ke konverzím. Doplňovali tak kněží, kteří byli v té době v plné duchovní a fyzické síle P. Josefa Břicháčka, P. Jana Zemánka, P. Ladislava Škrňu, P. Josefa Groze.  Prapor této podivuhodné sestavy opravdových mužů- katolických kněží s velkým respektem věřícího lidu drží na Svaté Hoře již jen P.Břetislav Vaněk, P. Ladislav Škrňa a také poslední příchozí redemptorista z pohraniční farností P. Stanislav Muzikář. Další kněžský mušketýr P. Jan Zemánek žije v důsledku vážných zdravotních problémů v  kněžském domově ve Staré Boleslavi. Prostřednictvím kontaktů P. Josefa Michalčíka, P.Stanislava Přibyla a dalších spolubratrů však zůstává se svatohorskou komunitou  redemptoristů stále ve spojení.Ostatní  spolubratři, věrní Kristovi služebníci z mrazivých dob totality  je již předešli na věčnost. 

P. Břetislav Vaněk se během let na Svaté Hoře stal vyhledávaným zpovědníkem, před jeho zpovědnicí v kapli P. Marie Ustavičné Pomoci je vždy řada penitentů čekajících na rozhřešení. Vedle toho je také skvělým správcem redemptoristické klášterní  knihovny a dobrou duší současné řeholní komunity. Je zároveň respektovaným a moudrým pomocníkem stávajícího provinciála P. Josefa Michalčíka a nového svatohorského rektora P. Antona Verbovského. Z pohledu vnějšího pozorovatele je radost sledovat naplněný kněžský a řeholní život našeho oslavence. A kolik kněží si může zároveň říci, že slaví šedesát let svého kněžství společně se Svatým Otcem Benediktem XVI., ten byl totiž vysvěcen na kněze 29.6.1951 ve Freisingu v SRN, pouhé tři měsíce před naším milým oslavencem.

Drahý Otče Vaňku, v den Vaší slavnosti Vám, společně se všemi Vašimi spolubratry, přeji do dalších roků především pevné zdraví, hodně Božích milostí a ochranu Matky Boží Panny Marie.

S úctou Váš Josef Vacek

 

 

 




 

 

 








 

Josef Vacek
 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.