23. září 2011

Dar a tajemství

P. Břetislav Vaněk, CSsRKázání P. Břetislava Vaňka, CSsR při děkovné mši svaté za šedesát let kněžství ve svatohorské bazilice v sobotu 17. září 2011.

 

Když měl papež Jan Pavel II. padesáté výročí svého kněžského svěcení, zprvu nesouhlasil s tím, aby toto výročí nějak veřejně oslavil. Nakonec ale nabídl své svědectví k povzbuzení kněžím i laikům v knize „Dar a tajemství.“ Ano, kněžství je dar a tajemství.

Předně je tedy darem, za nějž je třeba Bohu děkovat. Tento dar člověka nekonečně převyšuje. Pán Ježíš říká apoštolům: „Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás, abyste šli a přinášeli užitek, aby byl trvalý (J 15,16) A v Listě Židům čteme: „Nikdo si nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha.“ (Žid.5;4). Proto i já chci „O Hospodinově milosti navěky zpívat“ (Ž 82) a děkovat.

Po Bohu a Panně Marii, která mne na cestě ke kněžství neustále provázela, musím poděkovat svým rodičům, že mne dali pokřtít. To není – hlavně v dnešní době – taková samozřejmost. Jsou rodiče, kteří sami byli pokřtěni, ale své děti už pokřtít nedají. Neuvědomují si, jakým darem po daru života je pro dítě křest. Jím dítě dostává milost Boží, celá nejsvětější Trojice v něm přebývá a ovlivňuje ho. To přece není maličkost nebo jen bezduchý obřad.

Pak rodičům děkuji za křesťanskou výchovu. Nestačí totiž dítě dát pokřtít, a potom je nechat růst jako dříví v lese. Musí je vést k Bohu, naučit je modlit se, připravit je k přijímání Krista, a když dospěje k užívání rozumu, umožnit dospívajícímu přijmout sv. biřmování, aby tak byl upevněn ve víře a překonal nástrahy bouřícího se mládí. Dále děkuji společenství, ve kterém jsem vyrůstal, ať to byli ministranti u sv. Michala v Brně, nebo mariánská družina jinochů, kterou vedli redemptoristé, do jejichž kongregace jsem pak také vstoupil. Dnes není možné bez společenství věřících vrstevníků uchovat si víru. Jen společně dojdeme k Bohu. Nakonec děkuji všem, kteří mne na mé svízelné cestě ke kněžství doprovázeli svými modlitbami a oběťmi, ať už to byli sourozenci, učitelé, známí i neznámí křesťané. Ať jim to Bůh odplatí.

A kněžství jako tajemství, které mne už po 60 let provází a obestírá?

Vím, že nikdo z Vás nepovažuje kněze za flákače a darmožrouta, který žije z „oblbování“ lidí. Ale zamysleli jste se někdy hlouběji nad tím, kým skutečně kněz je?

Dle sv. Pavla je především správcem Božích tajemství! (1 Kor. 4,1-2). Přejímá od Krista dobra spásy, aby je rozdílel těm, ke kterým je poslán. Především má moc - in persona Christi - v osobě Krista, zpřítomňovat Kristovu oběť na kříži, a tím nejdokonaleji chválit, děkovat a odprošovat Boha Stvořitele. Když katolický kněz mocí obdrženou od Krista při mši proměnil chléb v Tělo Kristovo a víno v jeho Krev, zvolá: „Tajemství víry.“ Ano, to je úžasné tajemství – zázrak. To není jen dějinná památka nebo připomínka, jak to činí pastoři jiných křesťanských denominací.

Kněz je pak udělovatelem dalších svátostí, hlavně svátosti smíření. Zde plní příkaz Kristův: „Přijměte Ducha svatého, komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“ (Jan 20,22). Opět stojíme tváří v tvář dalšímu tajemství - zázraku. Žádný psycholog, terapeut nebo zázračný léčitel Vám nedokáže odpustit hřích, vrátit ztracenou milost Boží. Jen katolický kněz člověku, který lituje, má předsevzetí už nehřešit a vyzná své hříchy svým slovem „Ego te absolviť“ – „Já ti odpouštím“, udělá ten zázrak a kajícník je ujištěn, že jeho hříchy mu ani Bůh už nikdy nebude připomínat. Jsou zahlazeny. Proto říká sv. Terezie: „Co by bylo se světem, kdyby tu nebyli kněží!“

Dále je kněz mužem modlitby. Už sv. Petr přece zvolením prvních jáhnů říká: „My pak budeme všechen svůj čas věnovat modlitbě a hlásání slova.“ (Sk 6,6). Ano, kněz se za Vás modlí. Kdyby se nikdo z Vašich drahých či známých za Vás nemodlil, pak tuto denní povinnost koná za Vás kněz. Ano, dokonce kdyby si na Vás nikdo nevzpomněl ani po Vaší smrti, kněz na Vás bude denně pamatovat. Věřte v sílu jeho modliteb! Jeho, postů a obětí, které za Vás, denně přináší.

Dále je kněz hlasatelem Božího slova. Tak plní Kristův příkaz: „Jděte do celého světa ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal (Mat 28,18). Svým slovem Vám kněz ukazuje cestu k Bohu, do nebe. Provází Vás na té cestě, podpírá Vás a povzbuzuje, dodává důvěru. Jen nechtějte, aby Vás do nebe táhl! Profesor Pecka nám už na gymnáziu říkával: „Kněz není řezník a Vy nejste dobytek, aby Vás do kostela k Bohu táhl.“ Kdybyste se sami nesnažili, nechtěli nebo se vzpírali, to by Vás kněz taky neutáhl, i kdyby se strhal.

Pak má kněz moc posvěcovat a žehnat. Jedné mystičce si Pán postěžoval, jak málo kněží žehnají. Ale prosíte o jeho požehnání? Žádná sebe zbožnější řeholnice, kdyby se nad vodou celý den modlila a sypala do ní fůru soli, neudělá z ní vodu svěcenou. To zmůže jen kněz svým požehnáním. A o síle této svátostiny, dnes často neužívané, by Vám mohli vyprávět lidé různě stíhání zlým duchem. Když už požehnání rodičů dětem vyprošuje Boží ochranu, což teprve kněžské požehnání. Kdyby si věřící uvědomili, jaké poklady dal jen církvi Kristus, když ji založil na skále Petrově, pak by nebylo slyšet hesla: „Bůh ano – církev ne!“

Konečně si buďme vědomi, že kněz není nějaký superman, který stojí nad Vámi a Vy někde dole. Je slabý člověk jako Vy, nedokonalý, chybující, hřešící, ale snažící se o svatost. Na tu ale žádný člověk nemá. O tu musí kněz sám Boha prosit a Vy mu můžete svými modlitbami na cestě k ní pomáhat. Nenechávejte své kněze v úsilí o vládu Božího království samotné. Jen společným úsilím dojdeme všichni do nebe. Zastávejte se svých kněží, když na ně svět hází špínu. Nabídněte jim své vlohy a schopnosti sami a nenechte se od nich prosit. Svým krásným, křesťanským životem, ano i slovem působte v prostředí, ve kterém žijete, a kam se kněz nedostane. A když Vás kněz na něco upozorní nebo Vám i něco vytkne, vězte, že kněz Vás má rád a chce, abyste žili šťastně už zde na zemi a jednou i na věčnosti. Kněz Vám nemůže také hlásat jen líbivé věci. Je poslán hlásat Krista a ukřižovaného. Za Kristem se nejde bez kříže, který neseme spolu s ním.

Obracím se na Vás nakonec s prosbou: Modlete se za své kněze i za mne! A já Vám už předem za každou sebemenší modlitbičku moc děkuji.

P. Břetislava Vaňka, CSsR
 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.