31. července 2004

Svatý Alfons Maria de Liguori

V neděli 1. sprna oslavují redemptoristé na celém světě slavnost svého patrona a zakladatele, advokáta, biskupa Alfonse de Liguori (1696-1787). V tomto článku Vám nabízím zamyšlení nad jeho životem , dílem a pohledem na Boha.

Kdybych měl podat o tomto světci nějaký vyčerpávající výklad, obávám se, že bychom jen tak neskončili. Jen málokterá postava v církvi dokázala tolik vykonat a prožít jako svatý Alfons. 

Vezmeme-li výčet jeho činnosti, je ohromující. Alfons byl vynikajícím malířem, básníkem, hudebním skladatelem, literátem, filosofem i teologem. Byl vpravdě renesanční osobností. To, co u něj překvapuje, je ta skutečnost, že ve všech vyjmenovaných oborech byl vynikající. Asi nejslavnější a patrně také nejtlustší knihou, kterou napsal, byla jeho Morální teologie, která vyšla za jeho života třináctkrát, a to mezi roky 1748-1785.

V tomto díle položil světec základy moderní morální teologie. Kniha je skutečným vědeckým dílem, ale odráží Alfonsovo dobré a starostlivé srdce. Napsal ji, protože se setkal s obrovskou duchovní bídou jak u obyčejných věřících, tak i u kněží. A kněz se špatnou či nedostatečnou znalostí morálních zásad ohrožuje nejen svůj duchovní život, ale také životy sobě svěřené.

Kněží v jeho době buď vůbec morální teologii neznali nebo se nevěnovali tomu, aby své vědomosti předali lidem.

Možná ještě větším problémem než neznalost byla v Alfonsově době tendence přiklánět se ke dvěma nebezpečným extrémům v morálce, laxismu a rigorismu. Stručně a jasně řečeno – laxismus je velmi volný přístup k morálním zásadám, rigorismus je naopak příliš přísný a každý sebemenší hřích vidí jako téměř neodpustitelné zlo a důvod k Božímu trestu.

Zdá se, že pro svatého Alfonse byl větším nebezpečím rigorismus. Z jeho výpovědí a životopisů můžeme vyčíst, že do určité doby, asi tak do svých 35 let, chápal Boha především jako Soudce. Životopisci píší, že k zásadnímu obratu v jeho chápání Boha došlo v září roku 1731, kdy v jihoitalském městečku Scale vedl v katedrále duchovní obnovu před poutní slavností Povýšení svatého Kříže. V kryptě této katedrály je nádherný kříž, na němž visí zcela rozedraný Ježíš, jehož tělo je samá krvavá rána. Oči ukřižovaného se dívají před sebe, takže věřící se s jeho pohledem může setkat. Měl jsem možnost tento kříž vidět. A tedy, u tohoto kříže Alfons pochopil, že Bůh, který si nechal tak utrápit svého vlastního Syna, musí být mnohem více milující Otec než přísný Soudce.

Ve všech jeho dílech se potom můžeme setkat s obrazem Boha především jako milujícího Otce. Na tom je postavena celá Alfonsova teologie. Alfons byl vychováván k přísnosti, a protože zdědil po své matce dobré srdce a hlubokou zbožnost, trpěl po celý život skrupulemi, tedy výčitkami, že nežije dostatečně dobře. Byl si této své nemoci vědom, a proto proti ní bojoval právě svými knihami, aby druzí netrpěli tak jako on.

Morálka se někdy může stát disciplínou velmi odtrženou od života. Může se stát dokonce čímsi, co nám v životě nahrazuje Boha. Svatý Pavel často horlil proti Mojžíšovu zákonu. Nebylo to kvůli tomu, že by zákon nechtěl respektovat. Ale viděl na svém okolí, že toto Boží poselství lze zmanipulovat a Boží přikázání proměnit v mrtvý systém. A bohužel někteří lidé jeho doby si mysleli, že si pečlivým plněním předpisů lze vlastní silou zajistit Boží přátelství. Nakonec to u některých dopadlo tak, že jim Bůh ze Zákona úplně vypadl.

Svatý Alfons proto zdůrazňuje, že morální teologie nám má jenom pomáhat, abychom se dobře orientovali v životě, důležitější že však je něco jiného.

To něco obsahuje velmi útlá knížka, která se jmenuje „Practica di amar Gesù Cristo“, což můžeme přeložit: „O lásce k Pánu Ježíši v každodenním životě“. Dílo je napsáno jako komentář k Velepísni lásky, kterou nalézáme ve 13. kapitole prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům. Základní myšlenkou tohoto díla je nezbytnost lásky v životě křesťana. Alfons však také ukazuje na původ naší lásky k Bohu, která je nám přikázána. Naše láska vyvěrá z lásky Boží k nám lidem, která se projevuje především ve Stvoření, při Vtělení a Ježíšově životě a nakonec v trvající přítomnosti mezi námi v Eucharistii. Naše láska k Bohu je jen odpovědí na tuto nezměrnou lásku Boží. Naše láska se má potom projevovat vírou a nadějí a úsilím o svatost, k němuž je potřeba modlitby, čistého úmyslu a zdravé nezávislosti na tom, co nás obklopuje. Touto vzájemnou lásku se potom mohu sjednotit s Boží vůlí, i když prožívám těžké chvíle svého života, ať v utrpení či v pocitu opuštěnosti.

Byl bych rád, kdybychom si na životě a díle svatého Alfonse uvědomili, jak je důležité nejen naplňovat přikázání a žít morálně, ale především milovat Boha. Ten kdo má před očima jen morálku, může sklouznout do bezhlavého naplňování příkazů, ale ten kdo miluje Boha, bude mít k němu vždycky blízko, a morálka bude samozřejmým projevem této lásky.

Svatý Alfonsi, veliký učiteli církve, veď nás příkladem svého života i dílem, které jsi nám zanechal, k veliké vděčnosti a touze milovat Boha. Dej, ať jsme dobrými lidmi, kteří mají na zřeteli nejen tvé příkazy, ale především touží po spojení s tebou. Dej ať nechceme být jen těmi, kdo plní příkazy, ale těmi kdo usilují o svatost. Oroduj za nás!

 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.