15. prosince 2002

Spiritualita redemptoristů

v Karmelitánském nakladatelství

O mocném prostředku spásy
(Sv. Alfons Maria de Liguori: Modlitba; přeložil Otto Šárovec, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1996, 111 stran)
Nevelkou knížku o modlitbě, účinném a bezpečném prostředku k dosažení věčné spásy a všech milostí k tomu potřebných napsal sv. Alfons téměř před třemi sty lety a v novém překladu ji vydalo Karmelitánské nakladatelství před šesti lety. Na užitečnosti a aktuální potřebnosti neztratila, a jestliže bylo přáním svatého autora, aby se dostala do rukou každého věřícího, lze to oprávněně vztáhnout i na věřící dneška a nemůže být na škodu toto klasické dílko připomenout. Světcův stesk, že mnozí učitelé spirituality zapomínají zdůrazňovat základní nezbytnost modlitby pro duchovní život, platí i dnes, jako bychom pro samozřejmost této pravdy na ni nejednou v praxi zapomínali. „Nemodlíme-li se, zpronevěřujeme se všem osvícením od Boha přijatým a všem předsevzetím a slibům“, varuje sv. Alfons.
Nejde o knížku návodnou: čteme zapalující kázání, žhavé duchovní slovo světce, muže modlitby, a chápeme, že se mu dostalo čestného titulu „nejhorlivější církevní učitel“. Oslovuje posluchače a čtenáře z plnosti srdce a z hlubiny vlastní zkušenosti, s vroucností, láskou a znalostí. Sv. Alfons byl apoštolem modlitby, říkal, že pro život duše je nezbytná jako dech pro život těla. Byl člověk rozsáhle vzdělaný, obdařený vzácným darem syntézy a respektem před tradicí. Zahrnuje čtenáře přívalem citátů autorit z celé historie křesťanství, od Písma sv. přes církevní Otce a světce minulosti, přes nauku koncilů, synod a papežů, po teology a učence své současnosti. Není v tom nic chaotického, ale ani pedantického, žádná přehlídka učenosti, ale spořádaný hymnus o modlitbě, plný moudrosti a krásy.
Sv. Alfons napsal knížku „malou, aby se snáze četla“, a napsal ji tak svěže, že se ani dnes nečte jako dokument starých názorů, ale jako čerstvý pramen zdravé nauky, podivuhodně objevný a posilující. První část pojednává o nezbytnosti modlitby (pokora, důvěra, vytrvalost). Náročnější je druhá část, která se blíží traktátům o Boží milosti, vycházející z vykupitelské smrti Kristovy, který zemřel za spásu všech lidí, o milosti potřebné spravedlivým k vytrvání a hříšníkům k obrácení, a o dostačující milosti všem, kdo se chtějí modlit. Naučení opět přechází ve výmluvné naléhání na čtenářovo srdce. Tak jako světec hojně cituje mystiky, teology, myslitele, mohly by se citovat i jeho úvahy a povzbuzení. Příkladná je jeho otevřenost k rozmanitým, třeba protichůdným názorům. (Nezastírá např., jak nesnadné je řešení věčného údělu nepokřtěných dětí, kde se nabízejí dvě odpovědi, z nichž jedna se jeví „správnější“).
Překladatel se opíral o starší překlad dr. Stanislava Špůrka, CSsR z roku 1940. Je dobré, že alespoň takto byla připomenuta práce P. Špůrka, který měl značné zásluhy o rozšiřování katolických obzorů u nás ve třicátých letech minulého století. V duchu sv. Alfonse a jeho oddanosti tradici neměli bychom zapomínat na světlé postavy minulosti.

Mojmír Trávníček


Znamenitý životopis světce
(Erwin Dudel: Klement Maria Hofbauer; přeložil Ivan Marianov. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2001. – 248 str.)

Sv. Klement Maria Hofbauer, rodem Moravan, syn českého otce a německé matky, apoštol Varšavy a Vídně, spojuje naše země s komplexem Střední Evropy. Žil v pohnutých letech rodícího se nového věku, za francouzské revoluce, napoleonských válek a v letech po Vídeňském kongresu – ale promlouvá svým životem aktuálně i na konci novověku. Jeho dramatický život, bohatě dokumentovaný v archivech a v tisku, lákal životopisce i romanopisce. Kniha Erwina Dudela, jejíž český překlad Karmelitánské nakladatelství roku 2001, patří k nejlepším. Životopis na jedné straně klasicky uměřený, faktograficky spolehlivý a bohatý, osvědčuje na druhé straně porozumění pro duchovní cestu světcovu a jeho duchovní profil, někdy obtížněji čitelný za neklidnými osudy a životem navenek plným protikladů.
Světec byl od malička vybaven darem vytvářet společenství a působil pak jako skvělý organizátor promyšleně usilující o rozšíření mladé kongregace redemptoristů, avšak dokázal být i nepříjemně tvrdohlavý. V absolutistickém režimu rakouské říše i za působení v trpící, mravně rozvrácené a bojující Varšavě kolem třetího dělení Polska vzbuzoval nejen udivující lásku věřících, ale zároveň nedůvěru a podezírání na všech stranách. Byl odsouzen k smrti jako špión (omilostněn v poslední chvíli), vyhoštěn z Rakouska (omilostněn císařem), stíhán jako disident a rozvraceč a dokonce vězněn pro podezření z vyloupení kostela (!). Po celý život pod dohledem tajné policie. Od studentských let bojoval s osvícenství vedoucím k ateismu – a s nadšením přijímal a uskutečňoval koncepci školství těchže osvícenců, mezi nimiž měl ostatně oddané přátele. Proslul jako otec chudiny, sám žijící v apoštolské chudobě, ale byl vítaným a ctěným hostem (ale i zpovědníkem) ve šlechtických salonech. Měl pověst omezeného faráře, a stýkal se s předními vědci a umělci. Jeho slavení liturgie a kázání vábilo do chrámů a ke svátostem zástupy věřících a množství konvertitů. Po všem nadlidském úsilí prožil tolik neúspěchů, že by to jiného zlomilo. Podrobil se Boží vůli zcela bezvýhradně a oželel zánik vlastních ušlechtilých plánů a snah. Pronikavě rozpoznal nebezpečí a skrytá i zjevná zla rodící se sekularizované doby, ale měl cit a pochopení pro její pozitivní stránky a hledal možnosti otevřené pro křesťana v desakralizované společnosti.
Vnitřní dobrodružství svatosti odpovídalo dobrodružným historickým zvratům, doba romantismu jako by se živě odrážela v tvrdé romantice jeho života. Světcův mocný vliv napříč sociálním a politickým prostředním, v nichž se pohyboval, je vysvětlitelný tím, že byl především nositel víry, kněz modlitby a svátostí, v každé situaci zakotvený ve víře a lásce a řešící ji v bezvýhradném sjednocení s Bohem. Dovedl se obklopit laickými spolupracovníky a dát jim důvěru, přičemž do posledních chvil bojoval o uznání a bezpečný rozvoj své kongregace v Rakousku. V čase rozprášených domovů, bludného putování vyhnanců a krvavých pochodů armád vnášel do světa pokoj a bezmeznou důvěru v Boha.
To je jen několik letmých reflexí nad knihou, kterou přeložil Ivan Marianov, což je pseudonym redemptoristy svaté paměti Jána Mastiliaka (1911-1989), 15 let vězněného pro Krista.

Mojmír Trávníček
 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.