15. října 2000
Matčina ruka na cestě
S podzimem přicházejí časté mlhy, které komplikují náš život nejen na silnicích.
Náš svět je plný křižovatek našich životních cest, na kterých nevíme, jak se máme rozhodnout a kterým směrem se vydat. Pod všemi velkými výdobytky naší doby je hluboký proud beznaděje. Ve světě orientovaném na úspěch se srdce miliónů lidí plní osamělostí, izolací, nedostatkem přátelství a důvěrnosti, rozbitými vztahy, nudou, pocity prázdnoty, depresí a hlubokým pocitem neužitečnosti. Ve vatikánském muzeu je růženec zhotovený ve vojenském zajateckém táboře z nejdrahocennějšího materiálu, který tam měli, totiž z kousíčků chleba. Zajatec obětuje svůj příděl chleba, aby si jej zhotovil a mohl se modlit? Pruský král, Bedřich Vilém I. si potrpěl na vysoké vojáky ve své armádě. Dal je vyhledávat snad po celé Evropě a nezůstala toho ušetřena ani katolická území. Mimo jiné také nařídil, aby dominikánský kněz otec Raymund Bruns, jako katolický polní duchovní, opatřil pro každého katolického husara růženec, aby jeho husaři nezemřeli touhou po domově. Matčina ruka musí být vždy na blízku, aby bylo možno se jí chopit. Sáhněme proto po růženci, s nímž stojíme na cestě, která má perspektivu.