15. prosince 2000

Otec arcibiskup Giovanni Coppa pětasedmdesátiletý

Ve čtvrtek 9. listopadu zažila Svatá Hora nebývalou slávu. Oslavovali jsme 75. narozeniny apoštolského nuncia v ČR, Mons. Giovanniho Coppy za přítomnosti téměř všech biskupů Čech a Moravy.
Když mi v polovině října volal můj spolužák, nyní výkonný sekterář České biskupské konfrence Jiří Uher, že se biskupská konference chystá uspořádat otci nunciovi slavnost v den jeho narozenin, a že si otec nuncius vybral pro tuto příležitost Svatou Horu, byl jsem tak zaskočen, že jsem mu řekl, aby zavolal za 10 minut. Nebylo však o čem přemýšlet a co rozhodovat. A tak jsem za těch 10 minut řekl, že to je pro Svatou Horu čest.

Nastaly týdny radostného očekávání a příprav. Ze všeho nejdříve jsem zavolal starostovi Příbrami Josefu Vackovi, abych mu tuto radost oznámil a zároveň jsme usoudili, že by bylo vhodné, abychom se otci arcibiskupovi nějak odvděčili za jeho trvalý přátelský vztah k Příbrami. Ihned nám bylo jasné, že tím vhodným gestem by bylo udělení čestného občanství města Příbrami. Vzdálenější přípravy nebyly tak náročné. Koupili jsme věšák, aby bylo kam pověsit tolik ornátů, nakoupily se potraviny, napsal a vyvěsil se plakát, zvoucí na tuto slavnost.

Vlastní přípravy začaly až pár dní před 9. listopadem. V úterý 7. listopadu jsme s panem starostou objeli všechny, kteří se na této události podíleli. Nejprve jsme se zastavili na biskupské konferenci, abychom dohodli přesný pořad slavnosti a zjistili poslední změny a aktuality. Druhá zastávka byla na Apoštolské nunciatuře ve Voršilské ulici v Praze.

Jen jsme přijeli před dům, už se otevírala vrata, abychom mohli pohodlně zaparkovat. Sestřička nás poté dovedla do přijímacího salónu s tím, že otec nuncius nás očekává, že přijde za chvíli, že je právě v kapli. Za moment už nás přivítal usmívající se jubilant a pozval nás do jiné místnosti, kde jsme hovořili o nastávající slavnosti.

Stává se, že člověk neví, jak by začal, a pro ty případy jsou k dispozici „neutrální témata“, jako je např. počasí, aby řeč nestála. Po několika takových větách jsem otci nunciovi řekl, že jsem už párkrát slyšel Svatého otce Jana Pavla II. zmiňovat se o Svaté Hoře. Zeptal jsem se ho, zdali na tom nemá svůj podíl. Odpověděl s úsměvem, velmi diplomaticky, ale jasně: „Nejsem nevinný...“ Potom jsme mu darovali kopii svatohorské milostné sošky, z níž měl velikou radost a kterou ihned políbil. Když jsme mu řekli, že se chystá jeho jmenování čestným občanem Příbrami, vstoupily mu do očí slzy. Potom jsme šli do vedlejší místnosti obdivovat jeho první dárek – dort doslova velký jak kolo od vozu. Když jsme odcházeli, dostali jsme za úkol jej dovézt do Příbrami.

Stěhování dortu proběhlo úspěšně za účasti všech přítomných. Rozloučili jsme se s otcem arcibiskupem i se sestrami v průjezdu nunciatury. Vyrazilo nám dech, že otec nuncius nám osobně otevřel vrata a dokonce v klerice a s pektorálem vkročil do vozovky a zastavoval dopravu, abychom mohli vyjet...

Na arcibiskupství jsme potom naložili 28 ornátů z katedrály a opatrně, abychom neponičili dort, jsme se vydali k Příbrami.

Druhé dějství příprav na nunciovy narozeniny probíhalo při zasedání zastupitelstva města Příbrami ve středu 8. listopadu navečer. Měl jsem docela strach, protože nebylo zdaleka jasné, zda jmenování otce nuncia čestným Příbramanem projde, protože v zastupitelstvu nejsou jen lidé církvi nakloněni. To by byla ostuda, kdyby to nevyšlo!!!

S těmito pocity jsem šel na zasedání městského zastupitelstva, odhodlán všemi silami hájit udělení čestného občanství. Ještě chvíli mě natahovali na skřipec zastupitelé se svými pro mě v tu chvíli méně důležitými problémy. Když došlo na lámání chleba, byla ve mně dušička malá. Po starostově úvodu promluvil pan senátor Vojíř (ČSSD), který ocenil zásluhy pana nuncia a vyzdvihl jeho vztah ke Svaté Hoře a tím i k Příbrami – a světe zboř se – nikdo nezvedl ruku proti. Jeden z komunistů dokonce hlasoval pro, ostatní se zdrželi hlasování. Oddychl jsem si... Ve čtvrtek 9.11.2000 bylo od rána všechno v pohybu. Zaměstnanci údržby dostali volno, aby mohli pomoci těm, kteří připravovali bohoslužbu a hostinu. Kolem 10.30 hodin se rozezněly všechny zvony a postupně přijížděli všichni biskupové českých a moravských diecézí. Scházeli se v sakristii a oblékali se ke mši svaté. V kapli sv. Ignáce se oblékalo velké množství kněží, odhaduji tak 60. Přicházeli novináři, fotografové, televize, starosta města se svým doprovodem. Bazilika byla beznadějně přeplněna.

Úderem jedenácté hodiny vykročil průvod ambity ke zvonici a potom po schodech hlavním vchodem do baziliky. Zvony umlkaly a rozezněly se varhany. Za chvíli už i poslední účastníci našli správnou stránku v kancionálu a celé shromáždění zpívalo „Ejhle, oltář Hospodinův září“. Nejprve kráčeli jáhnové a kněží, potom, opat a biskupové a nakonec tři arcibiskupové, ten pětasedmdesátiletý s mitrou na hlavě, s berlou v levé a žehnající pravou rukou. Úvodem bohoslužby přivítal oslavence pan kardinál Vlk a pan starosta Vacek. A potom pokračovala mše svatá. Homilii přednesl v živém stylu pražský arcibiskup, když pohovořil na adresu oslavence v širokém spektru – od tří sudiček v kolébce, přes poutavý popis jubilantova života až po hluboké teologické reflexe. Oslavenec poté polohlasně kazatele pochválil: „Dobře, dobře, to bylo o mně.“

Mše svatá pokračovala bez problémů až do svatého přijímání. Nikdo nečekal tolik věřících a tak se podávání protáhlo. Po závěrečné modlitbě jsme zazpívali Te Deum a začaly gratulace. Nejprve jménem biskupské konference její předseda, otec arcibiskup Graubner, poté zástupci Konference vyšších řeholních představených – otec opat Pojezdný ze Strahova a sestra Milada Kopecká, předsedkyně konference ženských řádů. Poté následovalo předání čestného občanství starostou Josefem Vackem a místostarostou ing. Ivanem Fuksou s přáním, aby oslavenec nemusel už jezdit jen na svou Svatou Horu, ale i do své Příbrami. Další v pořadí byli Příbramští betlémáři, kteří darovali panu nunciovi pamětní medaili. Průvod gratulantů uzavřeli P. Josef Břicháček a P. Stanislav Přibyl s přáním Božího požehnání a s poděkováním za to, že Mons. Giovanni Coppa není pro nás pan nuncius, ale otec nuncius a že nás těší, že můžeme mít rádi Svatého otce právě v otci nunciovi Coppovi.

Následovala řeč jubilanta, pronášená osobitou češtinou, v níž poděkoval za všechna přání a podotkl, že „je čas stahovat plachty“. Především však reagoval na udělení čestného občanství; s viditelným dojetím prohlásil, že už nebude jezdit na návštěvu, ale domů.

Poté následoval Svatohorský zdrávas, požehnání s milostnou soškou Panny Marie a uctívání.

Než jsme stačili všechny hosty doprovodit do refektáře k obědu, uděloval Mons. Coppa interwiew. Nejkrásnější bylo to, které jsme měli možnost vidět ve Večerníku na ČT 1 ještě tentýž večer v 18.00 hodin. Na otázku, co během své desetileté diplomatické mise v naší vlasti dokázal, odpověděl: „Nedokázal jsem nic, neudělal jsem nic, nejsem nic. Všechno je dílo Boží s pomocí Panny Marie.“ Drahý otče nuncie, děkujeme Vám za to, že to Vaše desetileté NIC zanechalo v nás i ve vztazích mezi naším státem a Svatým stolcem tolik dobrého a z celého srdce Vám přejeme: Ad multos annos!!!
 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.