15. prosince 2000

Přibližme se k mariánské úctě, jakou má Svatý otec

Pražského světícího biskupa Jaroslava Škarvadu, titulárního biskupa litomyšlského, jistě nemusíme našim čtenářům představovat. Až do letošního podzimu generální vikář pražské arcidiecéze byl (a doufejme, že i bude) častým hostem na Svaté Hoře při různých slavnostních i méně slavnostních příležitostech. Svojí dynamikou a úsměvným nadšením vždy strhává svoje posluchače a přivádí je blíž k Pánu Bohu i k Panně Marii.

Využili jsme příležitosti, kdy otec Škarvada vedl na Svaté Hoře exercicie pro kněze (což je také jedna z jeho mnoha činností) a požádali jsme ho o zodpovězení několika otázek.

Otče biskupe, Váš život se může rozdělit zhruba na tři etapy: První etapa doma, druhá etapa ve světě a ta třetí zase doma. Když srovnáte tu první a poslední - tedy obě doma, jsou nějaké rozdíly v mariánské úctě?
Jistě nějaké rozdíly jsou. Jednak u mně osobně - teď žiji hlouběji v církvi, než tenkrát. Tehdy jsem žil v Praze, teď víc putuji, pak také byla válka, kdy nám víc "teklo do bot", a lidé se víc modlili i k Panně Marii. Takže je těžké to uvést na společného jmenovatele. Tenkrát byla ta úcta trochu jiná. Byly slavné májové, jaké dnes snad už neexistují, v plných kostelích se v říjnu modlil růženec. Já sám jsem se stal členem studentské mariánské družiny v Praze u svatého Ignáce, kde byla mariánská úcta velmi pěstována. Prostě, bylo to jiné prostředí.
Když to srovnávám teď, tak třeba májové, to už není ono. Na druhé straně je tu teď plno poutí na vzdálená posvátná místa, třeba Lurdy, Fatima, ale také Medžugorje a jiné mariánské pobožnosti. Některé se mi zdají být ne tak podložené jako byla taková dřívější poctivá mariánská úcta, čímž nechci nic proti tomu říkat. Např. jsem teď zažil putování sochy Panny Marie třeba u Panny Marie Sněžné v Praze, kde to bylo velice důstojné.
Takže říct, co bylo lepší a co horší, je velmi obtížné. Třeba tady na Svaté Hoře, kam mě otcové velmi často zvou, prožívám poctivé a dobré okamžiky úcty k Panně Marii, které jsem tenkrát neznal. Ale lidé, kteří si pamatují, říkají, že tenkrát to vypadalo jinak než dnes.

Když už jsme u toho srovnávání, byl bych rád, kdybyste mohl srovnat mariánskou úctu tady u nás a ve světě, řekněme na Západě, kde jste jistě procestoval hodně zemí.
Na Západě by bylo třeba trochu rozlišovat země převážně protestantské a převážně katolické. Já jsem žil a měl trvalé bydliště v zásadě v Itálii, i když jsem potom dost cestoval. Italové mají samozřejmě velikou mariánskou zbožnost a řekl bych upřímnou, hluboce prožívanou. Existují tam ještě dozvuky vyhlášení dogmatu o Neposkvrněném početí Panny Marie, které se v celé Itálii velice slaví. Vždycky se tam před tímto svátkem dělá novéna. Ještě dnes se mi stává, že najednou, když nemohu spát, se mi vynoří antifona z těchto oslav: "Tota pulchra es, Maria" ("Celá krásná jsi, Maria"). Prostě je to tam velice prožívané. 8.prosince jede Svatý otec v Římě na Španělské náměstí, kde je na vysokém sloupu socha Panny Marie. Tam předá svůj věnec hasičům, kteří jej po žebříku vynesou až nahoru k Panně Marii. Pak pokračuje v cestě k Santa Maria Maggiore (bazilika Panny Marie Větší - jinak Sněžné), kde je to také velmi slavné. I v rodinách je mariánská úcta velmi upřímná, myslím, že dost lidí se modlí růženec. Ovšem Itálie je mozaika různých kmenů. Nemůžete srovnávat třeba Benátky s Palermem.
Jak to vypadá jinde, to nemohu tak přesně říct. Byl jsem samozřejmě několikrát v Lurdech i ve Fatimě a to jsou nezapomenutelné zážitky. O Americe bych těžko mohl mluvit, protože jsem sice navštívil mnohá místa, ale vždycky to bylo setkání s našimi krajany. Takže nemohu říct, jak rodilý Američan prožívá svou mariánskou úctu.
Jednou z nejslavnostnějších příležitostí při mých návštěvách v Americe bylo, když jsme světili českou kapli ve svatyni Neposkvrněného Početí Panny Marie ve Washingtonu. To je veliká bazilika, asi největší chrám v Severní Americe, kde mají skoro všechny národy svoje kaple. My jsme ji tam neměli, ale díky tomu, že technickým ředitelem této svatyně byl Čech, podařilo se vybudovat také českou kapli, kde je zároveň i socha našeho krajana a patrona svatého Jana Neumanna.
Jednou jsem byl i v Brazílii v Aparecidě. Brazilci jsou zase jiná krev. Tam vládne zase takové nadšení, že pro Evropana je zcela nezvyklé.

Když už jsme mluvili o vašem pobytu v Římě - byl jste tam velice blízko kardinálu Beranovi. Můžete něco říct o jeho mariánské úctě?
Já jsem u kardinála Berana byl v posledních letech jeho života, když přišel jako vyhnanec do Říma. Mohu říct, že byl opravdu veliký ctitel Panny Marie. Víte, on prožíval velmi intenzivně osud našeho národa. Samozřejmě nemohl necítit, že je vlastně vyhnancem, a proto se upíral s takovou důvěrou a nadějí k Panně Marii Fatimské. Bral poctivě výzvy Panny Marie, které pronesla ve Fatimě a snažil se je uskutečňovat. Např. mu velice ležela na srdci otázka kněžských povolání. U nás se dříve slavila první sobota v měsíci jako kněžská sobota. Protože však on měl první sobotu "zadanou" pro Pannu Marii Fatimskou, tak držel kněžský den o prvním čtvrtku, což se rozšířilo i dál a ve světě se to dost dělá.

Teď něco k vám osobně: Vzpomínáte si ještě, kdy jste poprvé navštívil Svatou Horu?
To si vzpomínám. Byl jsem ještě víceméně malé dítě a zde jsem se poprvé setkal s jednou svojí sestřenicí. A to je asi všechno.

Hovořili jsme o srovnání. Co byste viděl asi jako dobré pro prohloubení mariánské úcty u nás?
Řekl bych asi přiblížení k takové mariánské úctě, jakou má Svatý otec. Mám totiž někdy strach z určité pseudoúcty k Panně Marii z různých pokoutních zjevení. Myslím si, že např. prvotní církev byla velice žárlivá na Písmo svaté. Velmi dělala rozdíl mezi Apokryfy, knihami, které nejsou inspirované, a mezi knihami Písma svatého. Myslím si, že stejně by bylo třeba udělat i předěl mezi poctivou mariánskou úctou a úctou jinou.
V Itálii mají krásný mariánský misál, který se teď překládá i do češtiny. Je tam liturgie pro všechny mariánské svátky a památky a je k nim vždy hluboký teologický úvod. To vede k prohloubení solidní mariánské úcty. Panna Maria je přece prvotina církve, je Matka církve, je církví v jejím počátku. Je třeba se dostat až do těch hlubokých základů této úcty, která přece patří k církvi. Např. Urs von Balthasar mluvil o mariánském prvku v církvi. Je tam prvek Petrův - hierarchie a struktura, a prvek mariánský, mateřský – něco, co může procítit a vyjádřit jen génius ženy.

A poslední otázka: Co byste doporučil tomuto poutnímu místu, Svaté Hoře, aby byla stále víc přitažlivější pro poutníky?
To je těžké říct. Myslím, aby byla sama sebou. Aby se nedala svést nějakou takovou "pouťovou" atmosférou, aby se zde šířila ta hluboká, autentická, katolická zbožnost, solidní úcta a láska k Panně Marii.
A přál bych otcům redemptoristům, aby měli dobrá povolání do svého řádu, který se o toto místo stará, a aby Pán Bůh zde zachoval i sestřičky, bez kterých by to nešlo.

 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.