15. prosince 2000

Slovo se stalo tělem

Sv. Edith Steinová se rozhodla sdělit svou konverzi ke katolictví své matce, věřící židovce. Její reakce byla příznačná: „Proč se Ježíš – člověk dělal Bohem?“ Jakoby i ve 20. století doznívala námitka Nazareťanů: „Copak to není syn tesařův?“ (Mt 13,55)
Moderní filosof Dr. Milan Machovec napsal knihu Ježíš pro ateisty. V ní nabízí hodnoty Kristovy osobnosti těm našim současníkům, kteří se chlubí svou nevěrou jako druhem pokroku.

Čím je nám Kristus v tomto století, poznamenaném tolika krizemi víry a porušováním lidské důstojnosti? Je aspoň pro křesťany středem jejich myšlení a života? Zkoumejme, jak byla chápána tato základní pravda naší víry prvotní církví, zvláště apoštoly a evangelisty v jejich písemných zprávách. Evangelista Matouš, který píše pro židy, uvádí genealogii Kristova původu prostými slovy: „Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova“. Odkazem na Abraháma naznačuje plán spásy, slíbený již praotci vyvoleného národa: „V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země“ (Gn 12,3). Výčet Kristových předků končí slovy: „Jakub byl otec Josefa, muže Marie, z které se narodil Ježíš, nazývaný Kristus“ (Mt 1,16). Potom evangelista vypráví o zjevení anděla Josefovi, v němž objasňuje Mariino mateřství: „To se stalo, aby se naplnilo, co řekl Pán ústy proroka: Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel, to znamená Bůh s námi“ (Mt 1,22). Cílem Matoušova evangelia je ukázat židům, že se příchodem Krista uskutečnila proroctví Starého Zákona a naplnilo se očekávání Božího království. V tomto plánu nebylo důležité líčení Ježíšova mládí.

Další evangelista – Marek – neuvádí nic z Kristova dětství. Jenom cituje krátce z kázání Jana Křtitele: „Za mnou přichází mocnější než jsem já. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem svatým“ (Mk 1, 7-8). V dalších verších 1. kapitoly popisuje Kristův křest v Jordáně a pokušení na poušti. Markovo evangelium klade důraz na Krista trpícího a podle vykladatelů je ozvěnou Petrova kázání římským křesťanům, kteří zakusili kruté pronásledování. Lukáš v úvodu svého evangelia píše, že všechno důkladně prozkoumal. Zřejmě chtěl doplnit stručné zprávy Marka a Matouše, a tak věnoval Kristovu mládí celé dvě kapitoly v tomto pořadí: Gabrielovo zvěstování Zachariášovi o narození Jana Křtitele, Zvěstování Panně Marii, Mariina návštěva u Alžběty, narození Jana Křtitele, Ježíšovo narození, obětování Páně v chrámě, dvanáctiletý Ježíš.

Lukášova zpráva podtrhuje jednu důležitou skutečnost: Ježíš přišel na svět jako Spasitel především pro chudé a bezmocné. Proto sám zvolil ten nejprostší způsob příchodu na svět. Jeho láska se ukázala solidární se všemi, kdo trpí a jsou chudí. Je to poselství lásky k lidem na okraji společnosti. Všem bez rozdílu nabízí vykoupení v nové zemi a novém nebi.

Právě tento rys Krista – Spasitele je velmi aktuální v naší době, kdy podle Jana Pavla II. „bohatí bohatnou a chudí chudnou“. Křesťanství nemůže být lhostejné k projevům nelásky a sociální necitlivosti. Církev má povinnost se vyjadřovat k těmto otázkám všude tam, kde dochází k porušování spravedlnosti. Ježíš svým příchodem na svět posvětil celý přirozený řád a ukázal, že před Bohem má velkou hodnotu i fyzická práce, rodina a všechny ostatní oblasti lidského života. Proto sám žil na venkově mezi obyčejnými lidmi, většinu svého života pracoval jako dělník a jako své pomocníky si vybral muže tvrdé práce. Dokonce mu ani nevadilo, že se kompromitoval s lidmi, kteří měli ve společnosti špatnou pověst, ale přitom byli otevření jeho poselství lásky. Celé Lukášovo evangelium hlásá Boží milosrdenství, jak o tom svědčí např. podobenství o marnotratném synu, ztracené ovci či setkání se Zacheem nebo cizoložnicí.

V době, kdy církev již znala tři synoptická evangelia, píše Jan své svědectví. Nepotřebuje nic dodávat ke Kristovu narození a jeho mládí. Medituje o Ježíšově příchodu na svět a prohlašuje, že byl od počátku soupodstatný se svým Otcem. „Skrze něho všechno povstalo a bez něho nepovstalo nic co jest (Jn 1,3). A potom, aniž by uvedl jméno toho, o němž mluví, vystihuje prostě tu změnu, která nastala jeho narozením. „Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka, to přicházelo na svět. Na světě bylo, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali“ (Jn 1,9-11). Přesto je Kristus pro nás neocenitelným darem, neboť On prozařuje svou bezmeznou láskou temnoty tohoto světa. „Všichni jsme dostali z jeho plnosti a to milost za milostí. Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista“ (Jn 1,16-17).

Dnes, v závěru roku spásy, který je jubileem Vtělení našeho Pána, cítíme ještě víc než křesťané v Janově době temnoty bludů, které ve své pýše dělají všechno pro to, aby Kristova pravda nebyla uznána za základ lidské společnosti. Ve jménu vědy, civilizace a pokroku prohlašují své bludy za jediné pravidlo pro člověka.

Vánoce jsou pro křesťany také svátky naděje. Světlo Kristovy pravdy prošlo již zkouškami staletí, kdy se tolikrát zdálo, že zhasne, že bude udušeno nenávistí jeho odpůrců. Máme totiž pevnou záruku v jeho příslibech: „Neboj se, malé stádce!“ (Lk 12,32), „Já jsem přemohl svět“ (Jn 16,33), Já jsem první i poslední, živý. Byl jsem mrtev a hle, jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí“ (Zj 1,18nn), „Já jsem vzkříšení a život“ (Jn 13,25).
 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.