15. srpna 2004

Vzpomínky na P. Josefa Groze

9. června 2004 zemřel v příbramské nemocnici někdejší provinciál P. Josef Groz. P. Groz pocházel z Brna, kde jsem vyrůstal i já. Jako ohlédnutí za životem otce Josefa přikládám pár vzpomínek.
P. Groz byl mým přítelem od školních let. Poznal jsem ho, když jsem chodil do čtvrté třídy základní školy. Ministroval totiž u sv. Michala v Brně, kam jsem s rodiči chodil i já. Zaujal mě svou zbožností. Později jsem i já začal ministrovat v tomto kostele, který vedli redemptoristé. Setkávali jsme se na pravidelných schůzkách ministrantů, které vedl nejprve P. Čelůstka a po jeho odjezdu do Kanady otcové Slezák a Osovský. Společně s ministranty jsme chodili v neděli na vycházky do brněnského okolí nebo koupat se na přehradu. Oba nás tehdy zaujal život a působení kněží redemptoristů. Josef Groz požádal o vstup do noviciátu po sextě na klasickém gymnáziu a byl přijat, já jsem dostal od tehdejšího provinciála P. Suchomela odpověď, že mohu nastoupit do noviciátu až po maturitě. Tak jsme byli několik let od sebe odděleni. Sešli jsme se zase až na studiích v Obořišti. Když on přišel po maturitě z Prahy, byl jsem ve druhém ročníku. Šťastně jsme prožívali dobu studia až do roku 1950, kdy jsme byli po zabrání klášterů oba soustředěni na Králíky.
Dlouho jsme tam nepobyli, protože nás za pár měsíců odvedli na vojnu do Komárna. Josef byl pro nemoc brzy propuštěn do civilu a vrátil se do Brna k rodičům. Já jsem se vrátil až 1. ledna 1954. Oba jsme pracovali v různých civilních zaměstnáních, ale neděle jsme trávili společně, obyčejně vycházkami do okolí. Josef Groz se zajímal o fotografování a filmování, a tak se také věnoval těmto svým koníčkům. Nejprve natáčel hrané filmy, ale protože těžko sháněl herce, vrhl se na animovaný film. V tom jsem mu mohl trochu pomáhat.
I dovolené jsme trávili společně. Jednou jsme byli v Tatrách, jindy na rekreaci v Českém ráji. Také jsme jednou tábořili se skupinou ministrantů od sv. Michala na polských hranicích. Jindy jsme zase absolvovali týdenní pěší túru z Radhoště na Lysou Horu. Tehdy jsme také zjistili, že jsme dospělí, a že nám malí ministranti už nestačí.
V té době jsem byl už knězem, byl jsem tajně vysvěcen, Josef Groz to asi tušil, ale nesměl jsem mu to říci, protože jsem byl vázán tajemstvím. Oba jsme ale se chtěli nějak věnovat ministrantům. Obdivoval jsem v té době jeho trpělivost v očekávání kněžského svěcení. Jako bohoslovec nebyl „ani ryba ani rak“. Bylo mu sice nabízeno tajné vysvěcení na kněze, ale když zjistil, jak se mělo uskutečnit, odmítal jej.
V roce 1961 jsme byli oba v jeden den v Brně zatčeni a za tři měsíce ve vykonstruovaném procesu odsouzeni. I ve výkonu trestu jsme byli oba dva v Kartouzích, a dokonce na jedné farářské světnici. Také jsme byli určeni na stejnou práci, v bývalém klášterním kostele jsme měli navlékat korálky. Roku 1962 jsme byli propuštěni na amnestii, ale teprve v roce 1969 nás soud rehabilitoval.
V roce 1968 Josef začal v litoměřickém semináři studovat teologii a v červenci roku 1969 byl řádně vysvěcen na kněze brněnským biskupem Skoupým. Já jsem v té době působil na Svaté Hoře jako kaplan, a tak jsem nemohl jet ani na jeho primici, kterou měl v Brně – Židenicích. Opět jsme byli odloučeni. Po vysvěcení nejprve kaplanoval v Lomnici u Tišnova, kde jsem jej jednou navštívil. Potom se stal farářem v Tasovicích, kde se dočkal konce komunismu. Tam také v první polovině 90. let působil jako magistr noviců, když se obnovoval život provincie redemptoristů. Tam jsem ho několikrát navštívil, abychom se navzájem povzbudili v kněžské službě. Krátce na to jsme se setkali na Svaté Hoře, když se v roce 1996 stal provinciálem.
Naposledy jsem u něj trávil dovolenou v létě roku 2003 na Králíkách, kde byl rektorem poutního kostela.
Mohu říci, že mi P. Groz, o rok mladší než já, byl od mládí vzorem. Nejprve jako ministrant, později jako dobrý řeholník, a vždy jako věrný přítel. Už jako chlapec, když jsme hráli v „Lize tarsiciů“ nějaké divadlo a já onemocněl, převzal za mě moji úlohu. Později za mě vzal těžký úkol novicmistra, protože mi bylo jasné, že byl tento úřad, na nějž jsem byl navrhován, nezvládl. A nakonec mě předšel i na věčnost, aby se mohl, jak doufám, u Pána za mě přimlouvat a abychom se tam později setkali už natrvalo.
P. Břetislav Vaněk, CSsR
 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.