15. prosince 2004
Problémem pro nás křesťany může být už samotná skutečnost, že pokud žijeme pravidelným duchovním životem, tedy denně se modlíme, navštěvujeme bohoslužby v neděli, snažíme se konat dobro, vytvoří se v nás pocit, že jsme dostatečně Bohu blízko a nějaké zásadní obrácení nepotřebujeme. Je jistě dobré rozlišit pokání na základní, nárazové a neustálé, trvalé. Základní obrácení v sobě nese hluboký existenční životní obrat k Bohu, radikální výběr Krista jako svého osobního Spasitele. Toto obrácení může být náhlé (tzv. konvertité), nebo postupné – u člověka, který sice byl vychován ve víře, ale prošel si krizí víry, zvláště v období, kdy se ona mění z dětské na tu dospělou. Pak ale následuje potřeba neustálé obnovy srdce – a tou je pak obrácení trvalé, které prohlubuje náš vztah k Bohu rok od roku více a více. V tom má každoročně opakovaný advent své místo.
Přesto zůstává náročným uvědomit si, v čem mám svůj život prohloubit. Vždyť advent je zasazen do předvánočního času a ten dokážeme promarnit v přípravách na oslavu narozenin Krista poněkud hekticky. Shánění dárků, předsváteční úklid, frmol ve firmách, které musí doladit celoroční výkazy, nájezdy kupujících v supermarketech, orientace ve vánočních slevách... Znakem naší snahy o obrácení je zakusit si jeden z nejnáročnějších úkonů askeze – a tím je: najít si čas pro nejdůležitější věci. Poopravit si před vánocemi řebříček svých hodnot. Najít si čas sami pro sebe kvůli Bohu. Tehdy budeme moci opět prožít krásu vánoc – lásku Boha, který neváhal kvůli nám stát se člověkem, přijmout náš úděl a přebývat s námi. Totiž až tehdy, když se zastavím, mohu si uvědomit pohyb života.
V tichu, které si urveme z nabitého předvánočního programu, se máme před Bohem setkat s naším skutečným „já“. Před Bohem, který se chce narodit do reality našeho života, máme poodhalit vše, co je falešného na našem jednání. Uvidět, v čem a proč hraji falešně v mé životní symfonii. Nechat Bohu ať mi v modlitbě strhne masky neupřímného jednání. Vyžaduje to ne hektickou snahu o „polepšení se“ s povrchním zpytování svědomí, jak máme snad ve zvyku před svátostí smíření, ale naše proměna předpokládá klidný postoj, kdy prostě necháme být sebe sama a vzdáme se podvědomé snahy zachovat si tvář. Musíme Bohu v pravdě říci, na co doopravdy myslíme, co doopravdy cítíme, po čem doopravdy toužíme – i když tyto věci nejsou ani trochu ctnostné a už vůbec ne zbožné. To je jádro, ve kterém najednou poznáme, že opravdu Bůh má z čeho nás obrátit k sobě. V takové modlitbě máme natvrdo vyslovit Bohu, jak to s námi doopravdy je.
Bohužel čas přípravy na vánoce, na tu tichou noc, jejíž hudební meditace se komerčně vznáší nad hypermarkety už od listopadu, je obdobím shonu a my to sami nezměníme. Co můžeme opravdu změnit je právě náš postoj k vánocům, naši přípravu na vánoce, naše možná až moc světské vnímání, co všechno musím stíhat. Pokud si uděláme čas na setkání s Bohem (času je málo, ale je to otázka priorit, čemu dáme přednost), na setkání sami se sebou a objevení druhého člověka, potom budeme fascinováni Boží láskou a ve větším klidu a s radostí nakoupíme i dárky a určitě nám vyjde čas si doma uklidit. A i kdybychom nestíhali všechno „zařídit“ podle našich představ, a měli Boží pokoj v srdci, určitě to Ježíškovi vadit nebude. On se narodil v maštali, kde byl zahříván láskou Marie, Josefa, svého Otce i andělů.
(Použitá literatura: Thomas Merton, Duchovní vedení a rozjímání, Karmelitánské nakladatelství, 1997)
© 2003-2009, Oficiální webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní turistika na Svaté Hoře".
Kontakt: Římskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 80 Příbram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.