15. prosince 2004

P. ThDr. Bibl.Lic. Jarolím Adámek, CSsR

5. července 1969 o poutní slavnosti v Petrovičích u Rakovníka při mé primici asistoval i redemptorista P. Jarolím Adámek. Měl hlavní zásluhu na tom, že jsem dosáhl kněžství. Nikdo v tom okamžiku netušil, že za necelý půlrok bude Pánem povolán na věčnost.

Bylo na něm sice vidět přestálé utrpení během dvou desetiletí totality, ale přesto z něj vyzařovala duchovní pohoda a radost. Bylo to možná i tím, že se dočkal okamžiku, kdy mohl být přítomen první mši svaté jednoho z těch, které po léta připravoval svědomitě a obětavostí na kněžství. 18. prosince 2004 uplyne 35 let od jeho nečekaného odchodu.
Toto výročí mě povzbudilo, abych o něm napsal několik řádek. Jsem k tomu zavázán také proto, že jsem jeden z mála jeho žáků, kteří ještě žijí.
Otce Jarýma, jak se mu všeobecně říkalo, jsem poznal brzy po válce, když dosáhl doktorátu na teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Blíže jsem se s ním seznámil ale až po jeho propuštění z internace v roce 1955, do níž se dostal se svými spolubratry po záboru klášterů v dubnu 1950. Velice rychle jsme se sblížili, a já jsem rozšířil řadu studentů, které otec Jarým tajně vyučoval a připravoval ke kněžství. V té době to bylo nejen namáhavé a časově náročné, ale především velmi nebezpečné. P.Adámek byl v té době zaměstnán nejprve jako sanitář na operačním sále u prof. Jiráska na Karlově náměstí. Tam také utrpěl těžký úraz, když se popálil u autoklávu. Roku 1959 si našel místo v autoopravnách ČSAD v Praze – Ruzyni, kam dojížděl přes celou Prahu ze Lhotky, kde bydlel na neobsazené faře. Pracoval v opravně akumulátorů, v prostředí, které trvale ohrožovalo jeho zdraví. Zde je třeba hledat počátky jeho smrtelné nemoci.
I za této situace ještě zvládal mnoho jiných aktivit. Byl činný na faře, v kostele, studoval, připravoval materiály pro výuku, knihy, které si půjčoval v univerzitní knihovně a které by byly pro něj jinak nedostupné, fotografoval na diapozitivy. Jako řeholní kněz a doktor teologie byl pod stálým bdělým dozorem Státní bezpečnosti. Jeho kontakty a činnost tak nemohly na dlouho ujít její pozornosti.
V té době se také začala utahovat smyčka i kolem dalších redemptoristů a jejich laických přátel. V srpnu roku 1961 začalo zatýkání redemptoristů a nevyhnul se mu ani otec Jarým. Byl zatřen přímo na svém pracovišti v Ruzyni 11. září 1961.
Proces s redemptoristy zatčenými v Praze na sebe nedal dlouho čekat. Hned po Vánocích, 27. prosince 1961 začal proces s Dr. Holakovským, P. Líkařem, Dr. Adámkem a P. Schusterem. Rozsudek vynesený 28.12.1961 znamenal pro P. Adámka čtyři roky ztráty svobody, ztrátu majetku s odůvodněním, že vyvíjel nepřátelskou činnost proti socialistickému zřízení. Zvláště mu byla vytýkána výchova „mladých kádrů“ a tajná formace bohoslovců s cílem obnovy života redemptoristů v zemi.
Po nástupu do vězení ve Valdicích u Jičína pracoval krátkou dobu na bezvýznamném místě. Brzy však byl zařazen do brusírny skla, což byla velmi nezdravá práce. Žádosti jeho sestry Milušky o milost vyzněly naprázdno. Teprve na základě prezidentské amnestie byl otec Jarým z vězení propuštěn. Bylo to 9. července 1964 a v té době měl za sebou tři čtvrtiny trestu.
Po propuštění na svobodu se nejprve uchýlil do rodiny své sestry Milušky do Olšan. Jako bývalému vězni mu bylo jasné, že najít nějaké vhodné zaměstnání nebude vůbec snadné. Vrátil se tedy zpět do Ruzyně k opravě akumulátorů. Nastoupil tam hned na začátku srpna roku 1964. Po čase se začaly ozývat první zdravotní problémy. Jeho přítel z doby, kdy bydlel na Lhotce, MUDr. Turek, jej pozval 21.2.1967 na vyšetření do krčské nemocnice. Prohlídka ukázala, že zdravotní stav doktora Adámka je velmi vážný. Bylo to především následkem práce s olovem v opravně akumulátorů a zřejmě také se sklem ve vězení. Návrat do předchozího zaměstnání nepřicházel vůbec v úvahu. Otec Adámek tedy začal hledat jiné zaměstnání, nebyl ještě zdaleka v důchodovém věku. Obrátil se na konzistoř v Litoměřicích a tam se dověděl, že sestry v Horní Poustevně u Rumburka, které mají na starosti ústav pro mentálně postižené děti, hledají údržbáře a pro svou komunitu duchovního. Vůbec se nerozmýšlel a o místo se přihlásil. Sestry jej přijali ochotně a s láskou. Trápila jej pouze obava, že na svou práci nebude ze zdravotních důvodů stačit.
Mezitím ho biskup Tomášek vyslal do překladatelské komise ekumenické bible za katolickou stranu. Do práce se přímo vrhnul. Mimoto ještě přednášel Starý Zákon v rámci katechetického studia v Praze při bohoslovecké fakultě v Litoměřicích, kam pravidelně dojížděl. To vše stihnul při své práci údržbáře a duchovního a při přísné dietě. Pro tak nemocného člověka to byla příliš velká zátěž a tak není divu, že byl častěji v nemocnici než v Poustevně. Sil ubývalo.
Když mu bylo nabídnuto místo asistenta na bohoslovecké fakultě v Litoměřicích, ani přes své zatížení neváhal. Vždyť vyučovat bohoslovce Písmu svatému byla jeho největší touha. Několik měsíců příležitostně na bohosloveckou fakultu dojížděl jako host.
Nakonec Bůh rozhodl jinak. Právě v den, kdy měl na fakultu nastoupit natrvalo jako odborný asistent, byl posledním dnem Adámkova života. Po ránu jej přepadla náhlá nevolnost, nastalo selhání životně důležitých orgánů a otec Jarým konstatuje, že přichází konec. Následoval odvoz do nemocnice v Rumburku, kde však nikdo neměl snahu mu pomoci. Převoz do některé z pražských nemocnic byl v této kritické situaci vyloučen. Časně ráno 18. prosince 1969 otec Adámek zemřel ve věku pouhých 54 let.
Pohřeb připravily řeholní sestry z poustevny spolu s MUDr. Jozefem Bukovským, bohoslovcem a spolubratrem otce Jarýma. Rozloučení bylo nejdříve v rumburském kostele. Litoměřický biskup Štěpán Trochta sloužil zádušní mši, kázal Adámkův přítel, redemptorista Dr. Holakovský. Poté byla rakev s jeho ostatky převezena do rodiště. 23. prosince byl pohřeb v bludovském kostele a P. Jarolím byl uložen do hrobu svých rodičů na místním hřbitově.
Smrt P. Adámka byla pro nejbližší i pro ty, kdo s ním byli v osobním nebo pracovním styku, doslova šokem. Členové ekumenické překladatelské skupiny například vyjádřili smutek nad odchodem významného teologa a znalce Písma svatého, který se za krátkou dobu svého působení projevil nejen jako špičkový odborník, ale také jako skromný a pokorný člověk se schopností nacházet přátele mezi bratry a sestrami z jiných církví, s nimiž pracoval na překladu bible.
Za všechny, kteří se s ním v životě setkali, uvádím úryvek z dopisu, který po Adámkově smrti napsali sestrám do Horní Poustevny jeho přátelé – manželé Nezvalovi: „Vzpomínáme často na dobrého člověka a pokorného sluhu Božího, zemřelého P. ThDr. Adámka. A věříme, co na zemi spojovala křesťanská láska, to smrtí nekončí, ale jen nabývá novou a vyšší formu. Mít známého ve vládě znamená velmi mnoho, ale mnohem víc je mít přátele v nebi. A jestliže spravedlivý sedmkrát denně klesne, tož nám může pomoci opravdu jen protekce. A to je jedna věc, kterou se chceme i nadále ucházet!“
Těchto několik řádek nemůže ani zdaleka postihnout velikost P. Jarolíma Adámka, ale rád bych po 35 letech od jeho smrti probudil zájem o jeho osobu jak po odborné, tak i po duchovní stránce. Bezpochyby ještě žije řada lidí, jimž se otec Adámek zapsal nejen do myslí, ale i do života. Mnohé vyučoval náboženství ve školách v okolí Obořiště, v Dalekých Dušníkách, znali ho mnozí z jeho působení ve Svatém Poli. Mnozí byli také účastníky exercicií, která otec Jarým vedl na Svaté Hoře, mnoho kontaktů získal i při jiných příležitostech. V poslední době se už někteří se svými vzpomínkami a postřehy ozvali, a bylo by proto velmi dobré, kdyby své vzpomínky poskytli i další.

P. Ladislav Škrňa, CSsR
 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.