15. října 2001

Bolestná Matka

(Článek je záznamem homilie, přednesené při bohoslužbě na zahájení setkání absolventů KTF UK 15.9.2001 v seminárním kostele sv. Vojtěcha v Praze – Dejvicích)
Francouzský myslitel Arnošt Hello napsal v minulém století, že církev počítá své dny podle svátků svých svatých. Na dnešní den připadá jeden z nich - svátek Bolestné Panny Marie. Zatímco jiné mariánské svátky, které slavíme během církevního roku, jsou daleko starší, tento vznikl daleko později. Postava Panny Marie a Madona s Děťátkem povzbuzovala zbožnost věřících už v starokřesťanské době., Dokonce i svátek Nanebevzetí Panny Marie je jedním z nejstarších, ačkoliv o tomto tajemství se nevyskytuje přímá zpráva v pramenech Zjevení výrazně.

Dnešní svátek ovšem úzce souvisí s jiným dnem kdy jsme si připomenuli Ježíšovu Vykupitelskou smrt svátkem Povýšení svatého kříže, který má jiný historický původ. Dnešní sváteční evangelium připomíná, že u paty jeho kříže stála také Ježíšova matka. K ní se tedy dnes upírají naše zraky. Ať' už připomínka jejích bolestí při smrti jejího syna má jakýkoliv původ, zda to byla pozdně středověká úcta k jejím tzv. sedmi bolestem, které si ona doba vytvořila, anebo zda ke vzniku této úcty přispěly i jiné okolnosti, to je třeba ponechat úsudku a bádání odborníků. Jisté je, že sochy bolestné Panny Marie, chovající na klíně mrtvého Krista se začínají objevovat ve velkém počtu až koncem 14. a v patnáctém století.

Ale daleko dříve než tento aspekt mariánské úcty se začíná projevovat v širší lidové úctě, je přítomen daleko dříve v jasných náznacích už ve dvanáctém století, dosud nikoliv jako ustálený svátek, ale ve spisech mariánských mystiků, jakým byl svatý Bernard z Clairvaux. Stačí si přečíst úryvek z jeho meditace v dnešním druhém čtení první modlitby dne. Úcta k ukřižovanému Kristu dala také podnět k zamyšlení nad bolestmi té, která mu byla nejblíže v jeho pozemském životě a stála pod jeho křížem. V tom spočívá také zásluha duchovního společenství svatého Františka z Assisi, v němž k obnovené, ba snad už zapomenuté úctě k ukřižovanému Spasiteli se připojilo i soustrastné spolucítění s jeho matkou. Stačí vzpomenout skvostnou sekvenci minority Jacopona z Todi Stabat Mater, která v sobě zahrnuje živé pocity oné doby a která po staletí inspirovala k nejprocítěnějším hudebním skladbám mnoho geniů od Palestriny až po Antonína Dvořáka.

V Čechách - ponecháme-li stranou řezbářské výtvory Maky Boží na jejímž klíně spočívá její umučený syn, které se dodnes uchovávají na různých místech a v kostelích - můžeme říci, že se tu v druhé polovině čtrnáctého století začínají projevovat snahy dodat této myšlence i konkrétní teologické vyjádření. Byl to pražský arcibiskup Jan z Jenštejna, který se snažil jí zvýraznit v liturgickém životě církve, když sestavil text pro mši svatou De transfixione beatae Mariae Virginis - O Proniknutí mečem duši Panny Marie. Tak spojil předpověď Simeonovu s jejím spoluutrpením pod křížem. Také jinde hovoří o compassio - spoluutrpení Panny Marie. Tím jde Jan z Jenštejna ve svých spisech ještě dál. Povyšuje spoluutrpení Panny Marie na její spoluúčast na díle vykoupení lidstva, když ji nazývá corredemptix - spoluvykupitelka. Je to myšlenka, o kterou se přeli v naší době teologové různých myšlenkových proudů, ale přes různé snahy nebyla dosud vyhlášena za dogma víry, jak si někteří přáli v době kolem Druhého vatikánského koncilu.

Matka Boží - na rozdíl od jiných osob se objevuje až na několik výjimek v evangeliích poměrně zřídka. Jednak šířeji na počátku a pak už v závěru. Schází dokonce i ve zprávách o posledních Ježíšových dnech. Děje se to teprve na samém konci. Když se říká, že "stála pod křížem." Romano Guardini k tomu dodává: Tato slova platí i pro předešlé: Vždy "stála pod křížem". Nikdy se nevyhnula posvátně hrozné oblasti Ježíšova utrpení. Je to samozřejmé, že je přítomna, kde jen to mohlo být. Právě tak samozřejmé je, že se o všem dověděla. Každé vydechnutí Pána prochází její hrudí, každý úder jeho srdce jí byl vlastní; a nic nezasáhlo jeho, co by též , jak jednou Simeon prorokoval, "neproniklo její duši". Tak ji musíme vidět ve všem. Spojuje nás s tím, co se tam děje. Působí, že se nejen platně díváme a myslíme si při tom svoje, nýbrž že se to týká nás. Nás samých, každého z nás. I my totiž stojíme pod křížem spolu s ní, kdykoliv obnovujeme jeho obět' dnes a denně na našich oltářích a na našem denním životě. Že se nevytratíme, jakmile se to zbabělosti mého srdce stane příliš těžké, nýbrž že zůstaneme. Ona zůstala až do okamžiku, kdy bylo vše dokonáno.

Musíme si uvědomit, že ti, kdo jsou požehnáni společenstvím s ukřižovaným Kristem musí nést jeho kříž. Bůh totiž zachází s těmi, jež miluje, stejně tak jako se svým jednorozeným synem, píše svatá Terezie Veliká

. Roudnický převor Petr Klarifikátor, duchovní rádce Jana z Jenštejna, pražského arcibiskupa a kancléře naší univerzity, mu napsal, když si stěžoval na těžká utrpení, kterými procházel: "Co je zhoubnější než nespolutrpět s utrpením Kristovým? Co je naopak užitečnější než s ním vnitřně spolucítit? Co je hanebnější než patřit na urážky a potupy Pána slávy, která snáší pro mě; zvrhlého hříšníka a přitom se chtít těšit z rozkoší a poct?

Ale co utrpením člověk získá? To by byla asi běžná otázka mnoha dnešních lidí včetně křesťanů. Převor Petr na ni odpovídá arcibiskupovi stručně a jasně: Protivenství je třeba snášet nejen trpělivě, ale radostně, poněvadž z něho plyne nesmírný užitek. Ulehčuje nepříjemnosti tohoto života, je velkým osvěžením mysli, povzbuzuje bližní příkladem, očišťuje od hříchů a chrání před budoucími, zvyšuje odměnu na věčnosti i na zemi. To vše působí trpělivost. Naopak světská potěšení jsou cestami k trestům a příčinou hrozného pádu.

Nestačí tak jednat jen někdy, ale vždy až do konce. Příklad Kristův i jeho matky nás k tomu vybízí. Jen ten, kdo vydrží až do konce, bude spasen. To nám připomíná i dnešní svátek Matky Boží u paty kříže.
 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.