15. října 2001

Marnotratný Bůh

Většině z nás je známé podobenství o marnotratném synu, které Ježíš přednesl na obranu hříšníků, kterým se věnoval. Když uvažujeme nad celým příběhem, můžeme si všimnout z jedné strany „marnotratnost syna“ a na straně druhé „marnotratnost otce“.
Slovo „marnotratnost“ ve své podstatě znamená něco promarnit, zbytečně ztratit, zničit nebo znehodnotit. Nese v sobě možnost svobodného výběru. Kdo marnotratně rozhazuje např. peníze, ztrácí je zbytečně nebo za nějaké „výhody“, které člověka ničí.

Chtěl bych se však nad podobenstvím o marnotratném synu zamyslet z pozice „marnotratnosti“ otce. Ježíš v podobenství vyjádřil, jaké pocity a jaká je vůle Boha Otce ohledně nás, když jsme zasaženi nějakým hříchem. V mezilidských vztazích to funguje na první pohled jednoduše: „Když ty jsi ke mně dobrý, tak já taky. Když mi ubližuješ, já Tobě také“. Jednoduchá matematika. Máme možná ve zvyku podvědomě chápat našeho nebeského Otce na základě našeho smýšlení. To může způsobit, že Boha nebudeme moci poznat takového, jaký je. Ježíš nám ukazuje tvář svého Otce i našeho Otce. A to proto, abychom byli dokonalí, jako je dokonalý on.

Otec dává svému nejmladšímu synu celý podíl, který mu náleží. Dává ze svého – z toho, co svým synům připravil svojí prací a životem. Riskuje, že to syn promarní. Trpí, když vidí svého syna odcházet za svými sny a tužbami. Bojí se o něj.

Víme, jak to dopadlo. Marnotratného syna nepohne k lítosti to, co udělal, ale že neměl co jíst a jak žít. Ani neměl ten správný motiv k pokání, obrácení, jaký bychom očekávali. Pro otce je však důležité, že jeho syn přichází k němu. Že se mu vrátil. Marnotratně ho oblíká do skvostného roucha, rozhazuje rozšafně prostředky na uspořádání hostiny. Miluje nekonečnou láskou a nepočítá výlohy ani to, že se jednou jeho syn znova může zvednout a odejít.

Když hřešíme, cítíme se oprávněně nehodní Boží lásky. Bůh mi dal dobro a já jsem jeho investici promarnil. Bůh mi dal tolik dobrých darů a já jsem je svými egoismy prohýřil. Zůstávám vyprahlý a nemám odvahu vstát a jít k Otci. A tady je ten nejdůležitější moment našeho obrácení. Znám svého Otce. Vím, že když to risknu a přijdu k němu, tak mě vezme alespoň jako nádeníka. Jenomže Bůh se vždycky, když se k němu obracíme, zachová tak, jak nečekáme. Ještě ani nedozní naše ustrašené vyznání viny a už nás zahrnuje svojí láskou, milosrdenstvím, které nedává na odiv. Než se nadějeme, máme nové šaty jeho přátelství a blízkosti. Než se zvedneme, jsme očištěni koupelí Ježíšovy lásky, která se nejvíce ukázala na kříži. Veškeré oprávněné zadostiučinění se odehrálo na těle nejmilovanějšího Syna – Ježíše. On odčinil to, co bych nedokázal odčinit po celou věčnost. Jeho milosrdenství je tím prstenem, kterým obnovil hodnost synovství, které jsem promarnil. Otec ve své marnotratné lásce mi dál věří, počítá se mnou, hříšným. Ne dokonalým.

Jedna z nejtěžších skutečností duchovního života je opravdu uvěřit a odevzdat se v šanc Boží marnotratné lásce – zrovna takový hříšný a slabý. Totiž tehdy zůstáváme malí, nepatrní, a dokonale obdarovaní. Jako děti, které sic umazané, leč držící ve svých malých ručkách kytičku víry v odpuštění a dobrotu Otce. Bůh je nejšťastnější, když může odpustit. Až tehdy, když objevíme lásku, kterou nás Bůh miluje, budeme umět skutečně znenávidět hřích a všechno, co nás může od této Boží lásky odloučit. Pýcha nám bude chtít diktovat nepřijetí této lásky. Bude se nám snažit namluvit, že když si nezasloužíme Boží lásku, nemáme ani právo na jeho přítomnost a společenství s ním. Překonání této pýchy se vyjadřuje tím, že se staneme dětmi, které všechno očekávají od svého Otce. Že přijmeme odpuštění a tím Bohu uděláme největší radost. Tehdy se v nás objeví dar Ducha, že budeme chtít Bohu darovat všechno. Objeví se hluboká modlitba srdce: „Bože, přijímám Tě, odevzdávám se Ti, dávám se v šanc Tvé marnotratné lásce. Dej, ať miluji tak, jako Ty miluješ mě. Amen.“
 

© 2003-2009, Oficiální­ webové stránky Svaté Hory, všechna práva vyhrazena.
Stránky vznikly za podpory grantového programu EU, SROP "Religiózní­ turistika na Svaté Hoře".
Grantový program EU, SROP - Religiózní­ turistika na Svaté Hoře
Kontakt: Ří­mskokatolická farnost u kostela Nanebevzetí­ Panny Marie Příbram - Svatá Hora, Svatá Hora 591, 261 01 Pří­bram
tel. +420 318 429 930, fax +420 318 429 934, e-mail: basilica@svata-hora.cz
Otevírací doba: Pondělí­ - sobota: 6:30 - 18:00, neděle: 6:30 - 17:00
Provozováno na redakčním systému Evolution Publishing (EP), produktu společnosti NGS.