15. října 2001
Kardinálova pouť
Nejdřív bylo pozvání. Vlastně ne. Nejdřív byl nápad. Pozvat na Svatou Horu vídeňského arcibiskupa kardinála Christopha Schönborna. Pak přišlo z Vídně potvrzení a přijetí pozvání. Na 22.srpna - svátek Panny Marie Královny.
A nastaly starosti a trochu mrazení v zádech, jak to všechno dopadne.
Dokážeme splnit všechny body programu tak, jak je ve svém faxu nastínil kardinálův ceremonář (s českým jménem Martin Sindelar)? Bodů nebylo málo, fax byl víc jak 2 metry dlouhý, ale vše bylo tak perfektně zpracováno, že jsme si řekli, že by to mohlo být docela dobrým vzorem pro jakoukoli naši slavnost.
A znovu starosti, obavy a pochybnosti. 22. srpen, byť mariánský svátek, je všední den. Přijede dost poutníků, aby nebyli kněží v přesile? Zvlášť, když předcházející neděli zde byl kardinál Vlk a předpověď počasí nebyla zrovna ideální. A s tím zase další otázky: bude mše svatá venku či v bazilice? Připravovat se tedy musely obě varianty.
Pan kardinál s doprovodem i se svou maminkou - která mimochodem hovoří dobře česky - přespal v Zalužanech u Valdštejnů a ráno po půl desáté jsme ho už mohli uvítat na Svaté Hoře. Pan ceremonář Sindelar shledal všechny naše přípravy (až na nějaké maličkosti) v dobrém stavu, počasí, i když ne úplně slunečné, bylo přijatelné (deštník se musel použít jen jednou krátce během bohoslužby) a tak se slavnostní průvod mohl přesně v 10 hodin vydat obvyklou cestou z kláštera k venkovnímu oltáři mezi poutníky, kterých bylo možná stejně jako minulou neděli. Osobní pozvání řady farností, která s předstihem rozeslal svatohorský farář, zřejmě vykonaly své. Z Hradce Králové přijel i biskup Dominik, aby pozdravil svého řádového spolubratra (oba jsou dominikáni) a koncelebroval s ním a s asi třiceti dalšími kněžími.
V německy přednesené a tlumočené promluvě se pan kardinál věnoval myšlence o širokém srdci a široké náruči Matky Boží, která zahrnuje všechny lidi na celém světě. Tím zdůvodnil i existenci spousty mariánských poutních míst. V závěru promluvy nás vyzval, abychom měli stejně široké srdce a široce otevřenou náruč - směrem k Pánu, Panně Marii i ke všem lidem kolem nás.
Jako hlavní celebrant působil kardinál jako člověk laskavý, úsměvný a i ve svém vysokém postavení prostý. Řadu liturgických textů říkal v češtině, mešní kánon pak latinsky. Do bohoslužby pěkně zahrnul i požehnání se soškou Matky Boží, které spojil se závěrečným požehnáním mešním.
Po skončení bohoslužeb, když odložil liturgická roucha, byl ochoten zodpovědět řadu otázek, položených mu z řad věřících. Převážně se hovořilo o Katechismu katolické církve, na jehož sestavení se značnou měrou podílel. Zaujala nás především myšlenka, že z Katechismu by se nejprve měla číst 4.část, pak že bude přístup k němu snazší.
Po obědě si prohlédl celý svatohorský poutní areál (zvlášť ho zaujala bazilika se stříbrným oltářem a soškou Panny Marie), nechal si vyložit jeho historii, a poté se jako prostý poutník postavil do řady věřících, aby s nimi uctil milostnou sošku.
Návštěvu na Svaté Hoře mu budou připomínat dary, které obdržel: barokní mědirytinu Panny Marie svatohorské i faksimile stránky z březohorské kroniky, kde je jako světitel tamního kostela sv. Vojtěcha v roce 1890 podepsán kardinálův prastrýc František kardinál Schönborn, tehdejší pražský arcibiskup.
Na pana kardinála a jeho návštěvu na Svaté Hoře (ve své rodné zemi, jak sám připomněl) budeme dlouho vzpomínat jako na mimořádnou událost. Věříme, že i on a jeho doprovod.