KRONIKA
SVATOHORSKÉHO CHRÁMOVÉHO SBORU
2001 - 2005
Úvod
Pohnutky k založení této knihy
Svatá Hora u Příbrami byla již v minulosti významným mariánským poutním místem, přičemž vzdělanost a umění zde byly jistě pěstovány, zvláště pak jezuity, kteří z tohoto místa vytvořili architektonický skvost raného baroka, které nemá ve střední Evropě obdoby, jakož i redemptoristy, lidovými misionáři. Protože je jistě žádoucí, aby si Svatá Hora svůj význam jako poutní místo, ale současně i jako kulturní centrum zachovala i nadále, a protože sám pociťuji naprostý nedostatek ucelených informací o minulosti hudebního dění zde, rád bych předložil svým následovníkům přehled všeho, co se na Svaté Hoře událo od mého nástupu do funkce varhaníka a regenschoriho svatohorského kůru.
Stav hudby na SH při mém příchodu,
shrnutí změn učiněných do konce roku 2001
K 1. červenci 2001 jsem v Bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Svaté Hoře nastoupil jako varhaník a současně ředitel kůru. První měsíc svého pobytu zde jsem měl možnost poznat po všech stránkách provoz poutního místa za účasti P. Karla Břízy, kněze, skladatele a varhaníka, který chrámové hudbě nejen svatohorské zasvětil svůj život. Otec Bříza poté začátkem září odešel do kněžského domova ve Staré Boleslavi, kde se mu nešťastně přihodil úraz, na jehož následky zemřel v pražské nemocnici v Motole 9. 12. 2001.
Po několika týdnech svého pobytu jsem již pochopil, že bude třeba odstranit některé špatné zvyky a postupy. Rozhodl jsem se tedy, možná s poněkud přehnaným zápalem, k jistým změnám. Abych mohl vše dostatečně vysvětlit, pokusím se nejdříve co nejpodrobněji popsat situaci, do které jsem přišel.
Povinností varhaníka a regenschoriho je především zajistit doprovod lidového zpěvu při mši svaté. K tomu podávám přehled pravidelných bohoslužeb na Svaté Hoře:
všední dny: 6:00, 7:00, 9:00, 17:00
neděle a některé slavnosti: 6:00, 7:30, 9:00, 11:00, 15:30 hodin.
Z těchto pravidelných bohoslužeb je varhaník povinen hrát závěr ranní mše sv. ve všední dny, kdy je milostná soška P. Marie Svatohorské vyjmuta z trezoru (obvykle zpěv „Vesel se“) s následným uctíváním. Všechny ostatní mše (i celá ranní v neděli) jsou hrané, se svatohorským „Zdrávas“ a uctíváním mil. sošky v závěru mše sv. Výjimkou je mše sv. v 7:00 ve všední dny: po této mši sv. není uctívání.
Kromě těchto pravidelných bohoslužeb je časté, že poutníci, kteří přicházejí na Sv. Horu převážně od dubna do konce října, mají svoji vlastní mši sv., která, je-li ohlášena dopředu nebo je-li to alespoň trochu možné (varhaník je přítomen), je hraná. O sobotách a nedělích již uvedeného období se obvykle koná odpolední pobožnost k P. Marii s litaniemi, následným výstavem Nejsv. Svátosti a někdy též s požehnáním mil. soškou na zpáteční cestu poutníků.
Kromě slavností běžných pro celou církev v Čechách a svátků řádu Redemptoristů se každoročně konají dvě veliké slavnosti typické pro Svatou Horu. Je to Korunovace (výroční slavnost korunování mil. sošky zlatými korunkami ), vždy třetí neděli po slavnosti Seslání Ducha Svatého, a Poutní slavnost, která se slaví v neděli po slavnosti Nanebevzetí P. Marie. Hudba k těmto příležitostem je vždy zvlášť slavnostní.
Dále různá jiná období liturgického roku (advent, vánoce, půst, velikonoce, květen, atd.) mají své zvláštnosti a další obřady, při kterých je třeba doprovod varhan. O nich se zmíním později.
K povinnosti varhaníka kromě zajištění hudby na výše uvedených bohoslužbách patří především práce s chrámovým sborem. V současnosti jsem ještě nepokročil tak daleko, abych byl schopen říci jak dlouhá je tradice Svatohorského chrámového sboru, ale jistě sahá do 19. století. O dřívější době nemohu s jistotou říci nic.
Při mém příchodu (v červenci - čase dovolených a prázdnin) sbor kupodivu fungoval (pro zpěváky dovolená neexistovala, jak jsem se později dozvěděl), ovšem počet členů, soustavnost jejich docházky i hlasová vybavenost byla velmi různorodá. Sbor účinkoval každou neděli na mši sv. v 9 hodin, přičemž každý týden se zpívalo jiné latinské mešní ordinarium (skladatelů typu K. Douša, V. Říhovský, atd.). Krom toho sbor pokryl různými vložkami i všechny části propria. Lid tedy zpíval pouze při přijímání (zvyk sboru chodit k přijímání při mši sv. se mi nepodařilo odstranit, ale většinou je možné i tak při přijímání zpívat) a mariánskou píseň při uctívání mil. sošky po mši sv. Na zkoušce se nacvičovalo vždy týden dopředu, tj. na jedné zkoušce se vlastně musel stihnout nácvik repertoáru dvou nedělních mší sv.
Bylo jasné, že takto není možné pokračovat. Proto první mnou provedenou změnou byla „reforma“ týkající se právě chrámového sboru. Zrušil jsem každotýdenní provádění latinských mší leckdy pochybné hudební kvality, o kvalitě provedení vzhledem k časovému tlaku ani nemluvě. Ostatně čím by se pak lišily figurální mše o velikých slavnostech od „devátých“ běžných nedělí v mezidobí? Místo latinských mší se po týdnech střídají tři česká lidová ordinaria, a to 1. K. Břízy, 2. J. Olejníka a 3. P. Ebena, zpívaná střídavě sborem a lidem, a to včetně zpěvu Creda, v ostatních kostelních bohužel častěji recitovaného. Toto bylo přijato bez protestů.
Dále je zvykem pravidelně zde zpívat Vstupní antifonu (česky) a Alleluja zhudebněné jedním z autorů Karel Bříza - Jiří Bříza - Stanislav Jelínek. To se mi zdálo velmi dobré, proto je tato tradice zachována. Všechny vložky ke mši jsem podřídil selekci, v níž většina neobstála, a proto bylo třeba nacvičovat nový repertoár.
Druhou změnou byla délka a počet zkoušek. Jedna páteční devadesátiminutová zkouška nemohla stačit, zvláště když díky opozdilcům začínala často se zpožděním. Zkouška, jejíž začátek zůstal zachován (po odpolední mši sv., tedy v 18 hodin) je nyní dvouhodinová. Rovněž bylo třeba odstranit pozdní příchody, které zdržovaly začátek zkoušky zpočátku až o patnáct minut, a dokonce při nedělní mši sv. se stávalo, že někteří sboristé udýchaní dobíhali na kůr až při Kyrie. Proto jsem zavedl půlhodinovou zkoušku před nedělní mší (v 8:30), kde je možné sbor rozezpívat, zopakovat nedělní repertoár, nacvičit Reponzoriální žalm a Alleluja, všechny zpěváky soustředit a již od začátku mše sv. vystoupit v kompletním obsazení. S radostným údivem jsem pozoroval, že již na tuto první novou zkoušku přišli téměř všichni zpěváci.
Postupně jsem se rovněž snažil zavést rozezpívání, což se zpočátku příliš nevedlo, ale i přesto se po více než roce stalo integrální součástí zkoušky.
V začátcích mého působení také došlo k jisté obměně členů sboru. Většina odcházejících se vytratila postupně sama, patrně v důsledku změny sbormistra a též jeho jiného přístupu, v kuloárech bohatě komentovaného. Za jeden konflikt, jehož výsledkem byl odchod dvou členů sboru nesu část viny sám, ale i přesto se nedomnívám, že bych někoho záměrně vyloučil nebo jinak mu zakazoval ve sboru zpívat. Po několika měsících se počet členů ustálil přibližně takto: 9 sopránů, 6 altů, 2 tenory, 3 basy, tedy nemnoho členů, kteří se ovšem skutečně snaží o pravidelnou docházku, kvalita roste a zpěv je baví.
Rovněž sborový archiv jsem nalezl ve stavu, který mi nevyhovoval. Nemám tím naprosto na mysli, že by archiv byl před mým příchodem nedostatečně opečováván, ale systém řazení skladeb (kdy je např. jeden regál označený jako „Mariánské používané“, jiný jako „Mariánské velké“, a pod.) bez existence číslování a katalogu mi neposkytoval žádný přehled o tom, jakými notovými materiály vlastně disponuji. Rozhodl jsem se tedy k reorganizaci archivu, při které jsem razantně snížil počet skladeb období ceciliánské reformy. Vyřazené noty nejsou likvidovány, jen deponovány na jiném místě bez katalogizace. Katalogizovaný archiv ve sborové zkušebně (mimo něj má Svatá Hora ještě jeden hudební archiv na letním kůru - obsahuje však vesměs nepoužitelné skladby a několik stovek starých rukopisů a torz starých not. matriálů) čítá v současnosti přes 500 položek, z toho asi 60 mešních ordinarií a dva kompletní cykly proprií na neděle a svátky během celého liturgického roku. Většina těchto skladeb vyhovuje současné liturgii, ostatní neliturgické skladby, jako např. „mše“ s neliturgickými texty ordinaria, byly zařazeny pouze ze zvláštních důvodů (např. skladby P. K. Břízy jsou katalogizovány všechny).
K dalším změnám došlo i v souvislosti s lidovým zpěvem.
Za předchozího probošta P. Břicháčka, který je nezpěvák, došlo k paradoxní situaci: Tajemství víry, Otčenáš a jeho závěr (Neboť tvé je království...) aby se vůbec mohly zpívat, zpívaly se vždy, tedy i ve všední dny, a to bez ohledu na to, zda kněz vyzvání k nim intonoval nebo recitoval. Snažím se tomu odpomoci tím, že ve všední dny a památky se Tajemství víry a „Neboť tvé je...“ vždy recitují (Otčenáš se hraje), naopak ve svátky, slavnosti a v neděli se vše zpívá. Většina kněží je teď již schopna intonovat. Bohužel (jako vždy) je třeba dělat výjimky, jelikož jeden z otců není ochoten toto akceptovat.
Naproti tomu všichni kněží s radostí uvítali změnu, která se týká svatohorského Zdrávas a i ostatních „svatohorských zpěvů“ (Vesel se, Stála Matka, Anděl Páně). Tyto zpěvy, provozované místo sloky po kněžském požehnání a současně jako úvodní zpěv uctívání při vyjmutí sošky z vitríny, jsou komponovány jako zpěvy responsoriální, tj. lidu je vždy určena pouze snadná a stále se opakující odpověď, kterou mohou reagovat na danou modlitbu (např. u Zdrávas se jedná o větu: „Buď nám milostivá, oroduj za nás, ó Panno Maria!“), zatímco náročnější a delší část zpěvu náleží kantorovi (sboru). Lidé byli v minulosti bohužel ponecháni (patrně z nedostatku zpívajících varhaníků), aby zpívali celé Zdrávas, čímž došlo 1. k naprostému zničení efektu responzoriality, 2. ke komolení textu (např. „Matičko“ místo „Matko“, „buď k nám milostivá“ místo „buď nám milostivá, „požehnána jsi“ místo „požehnaná ty“, atd.), 3. k neustálému opakování počátečních slabik melismat po častých nádeších (modlili jsme se tak k „Ma-ma-ma-Marii“ a „Jé-jé-jé-jé-žíši“) a především 4. k nevhodně pomalému a trhanému tempu. Po několika týdnech připomínání a vytištění letáčků s upozorněním na tyto změny se situace výrazně zlepšila; je možno říci, že až na výjimky se nyní alespoň Zdrávas zpívá správně.
Dalším drobným zásahem bylo sjednocení zpěvu „Pane, smiluj se“, které teď bez výjimky náleží kantorovi (sboru). Rovněž jsem zrušil používání tzv. „snadné verze“ Kyrie z ordinaria J. Olejníka které se tak stalo opět celistvou skladbou jednoho autora, uvedeného v jejím záhlaví.
Zbytek roku 2001
Pouť 2001
Vzhledem k již předem domluvenému účinkování mimo Příbram mi bylo dovoleno se pouti neúčastnit. Sbory (svatohorský ve spojení se sborem z Krucemburku) řídil P. K. Bříza, na varhany doprovázely pí. M. Rejšková a M. Fuchsová.
Září - listopad 2001
V průběhu mezidobí jsme zpívali běžný liturgický repertoár, tedy Břízova a Jelínkova propria a vložky. Připravovali jsme též některé společné skladby na chystané Setkání chrámových sborů Plzeňské diecéze konané 13. října 2001, kam jsme byli pozvání jako hosté, a to u příležitosti životního jubilea P. K. Břízy. Otec Bříza však byl v době konání setkání již hospitalizován, tak jsem provedení musel řídit již já sám. Na programu bylo samostatné vystoupení každého ze sborů (my jsme zpívali Břízovo IV. ordinarium) a společné vystoupení všech sborů, při kterém zpívalo asi 300 zpěváků současně (Bach: Jezu, Ty jsi moje síla, Pange lingua, z kanc. Komenského: Soudce všeho světa, Tropar: Blogoslovenstva, J. des Pres: Ave Vera Virginitas, Mozart: Ochraň, Pane, život můj, Biederman: Svatý Václave). Společné vystoupení bylo uzavřeno zpěvem Břízova III. ordinaria, přičemž Svatohorský chrám. sbor zpíval z kůru, ostatní sbory pak odpovídali z presbytáře jako lid. Kromě toho sbor nacvičoval repertoár na vánoce.
O slavnosti Ježíše Krista Krále jsme kromě propria J. Břízy zpívali též IV. ordinarium K. Břízy.
Z ostatních událostí:
· 21.října se konal varhanní koncert Doc. Jaroslava Tůmy a komorního orchestru za řízení F. X. Thuriho.
· V sobotu 24. listopadu proběhlo natáčení Křížové cesty svatohorské, skladby F. X. Thuri, komponované k příležitosti vysvěcení křížové cesty v přírodě v roce 2000. Zpívá Malý sbor (uvedeno jako SH chrámový sbor) se souborem Collegium Xaverium pod vedením F. X. Thuriho.
· 2. prosince se konečně konal opožděný koncert věnovaný životnímu jubileu P. Stanislava Přibyla. Na programu byly výhradně části z kantát J. S. Bacha, oslavencova oblíbeného autora. Akci organizoval p. Nováček za spolupráce různých ochotných hudebníků a zpěváků, mj. studentů AMU.
· Poslední událostí, kterou zmíním, je skon P. Karla Břízy, který zemřel po dlouhé nemoci v neděli 9. prosince v pražské nemocnici v Motole.
Advent 2001
V adventní době dochází na Sv. Hoře k jistým změnám v praxi svatohorských zpěvů. Po raní mši sv. se nezpívá „Vesel se“, nýbrž tento zpěv je nahrazen adventním, rovněž typicky svatohorským „Anděl Páně“. Při ostatních mších sv. zůstává praxe stejná jako v mezidobí (tj. o „sedmé“ ve všední dny bez uctívání, po ostatních mších „Zdrávas“).
Po několika měsících provádění podobného repertoáru, hlavně však zpívání v neustále stejném složení sbor + varhany jsem uvažoval o tom, jak dále odlišit adventní dobu od období během roku.
V doprovodech lid. zpěvu při mši sv. jsem tak po dohodě s otci redemptoristy zavedl recitování těchto jindy zpívaných částí: Credo (je-li), Tajemství víry, Otčenáš. Kromě toho se snažím, aby předehry a mezihry byly střídmější a pléna se pokud možno nepoužívalo. Toto tlumočím i ostatním varhaníkům. Liturgická hudba se tak stává střídmější, aby se příchod vánoc projevil i kvantitou lidového zpěvu při mši. Vše bylo přijato jak od kněží tak varhaníků, samozřejmě s již dříve jmenovanou výjimkou jednoho z redemptoristů.
Se sborem, resp. jeho mužskou částí, se mi podařilo nacvičit obě adventní ordinaria Graduale Romanum (Missa XVII. a XVIII.). Nedělní „deváté“ se tedy od začátku adventu značně proměnily: proprium vždy tvoří nějaká adventní píseň zpívaná lidem, ordinarium se zpívá chorálně z kůru. Tato změna byla kupodivu vcelku dobře přijata i lidem. Na závěr musím přiznat, že toto obohacení chrámové hudby současně poskytuje mnohem více prostoru pro nácvik vánočního repertoáru na zkouškách Velkého sboru.
Vánoce 2001 / 2002
Nejprve několik slov ke změnám, týkajícím se svatohorských zpěvů. Při mších s lidovým zpěvem (včetně raní mše sv.) se místo „Zdrávas“ nebo „Vesel se“ již tradičně zpívá vánoční píseň „Narodil se Kristus Pán“, a to pokud možno všechny čtyři sloky. Během uctívání se pak nehrají mariánské písně, ale písně vánoční a koledy. Alespoň v úvodu vánoční doby se snažím o jistou „pastorálnost“ preludií.
Liturgie na „půlnoční“ mši sv. (v 16 hodin) jsme doprovázeli zpěvem pastorel a písní z Michnovy Vánoční muziky. Ordinarium bylo lidové.
Na Boží Hod vánoční zazněla, po dlouhé době patrně poprvé při liturgii, Rybova Missa pastoralis in B pro sbor, sóla, klarinet, trubku, dvoje housle a basso continuo. Materiál jsem náhodou objevil na jednom z plzeňských kůrů. Samozřejmě bylo nutné jej zpracovat (přepis do moderních klíčů, spartace). Kromě smyčcových nástrojů a varhan (Vl. Benešová) se ke spolupráci uvolil Ctirad Sedláček - klarinet; sóla zpívali A. Krmášková - soprán, K. Falcníková - alt, tenorové sólo bylo v ansámblech vynecháno, v jednohlase přenecháno altu, bas zpíval Zd. Fous. Tato mše byla rovněž provedena o den později, 26. prosince, na Vánočním koncertu Svatohorského chrám. sboru. Kromě této skladby na koncertu zazněly ještě pastorely J. J. Ryby (Libou písničku, Tiše se pozdržme) a klasicistní varhanní hudba. Bazilika byla posluchači naplněna k prasknutí.
Poslední den roku ve 22:30 hodin na bohoslužbě na začátek nového roku zpíval Malý sbor Brixiho Missu Pastoralis in D a další vložky (pouze s varhanním doprovodem). V neděli 6. ledna (Slavnost Zjevení Páně) jsme provedli, tentokrát všichni, opět Brixiho pastorální mši, navíc Reges de Saba a pastorely. Letošní vánoce jsem po vzoru jiných kůrů (pražské i plzeňský, dokud zde fungovala fig. hudba) zavedl plakátování hudby při liturgii, aby byl všeobecný přehled o tom jaká se na Svaté Hoře provádí duchovní hudba. Plakátování prozatím zahrnuje jen areál Sv. Hory a přehled vychází též v časopise „Svatá Hora“.
O slavnosti Křtu Páně nebylo k dispozici proprium (asi se ztratilo), zkomponoval jsem tedy a nacvičil nové (tj. Vstupní zpěv a Zpěv k přijímání).
Vzhledem k faktu, že zde na Svaté Hoře nepůsobím ještě ani celý rok, uvedu souhrn všech letošních aktivit společně s rokem příštím.
Rok 2002
Od začátku roku do postní doby
Začátek roku pro nás byl jistým uvolněním po horečných přípravách na vánoce a častém zpěvu při vánoční liturgii. Několik prvních zkoušek v tomto roce jsem věnoval studiu nových skladeb, vesměs všeobecně použitelných (tj. mariánských a eucharistických) vložek ke mši svaté. Na konci měsíce ledna jsme začali nacvičovat novou figurální hudbu pro postní dobu a blížící se velikonoční období.
Pro tuto potřebu jsem spartoval další klasicistní mši, tentokrát dílo pražského skladatele Albína Maška, kterou jsme pro její délku nastudovali bez Creda. I tak obsahovala sborová partitura přes dvacet stran textu. Dále jsme nacvičovali Viadanovu Missa l´hora passa na Květnou neděli. Když jsem začal hledat pašije vhodné pro letošní rok, zjistil jsem, že žádné takové nejsou k dispozici, rep. že sbory k Matoušovým pašijím jsou buďto pouze chorální či recitovaný čtyřhlas, nebo jsou hudebně naprosto nevěrohodné (např. zvolání „Ukřižuj!“ zhudebněno v dur). Proto jsem začal s kompozicí nových sborů k pašijím. S prací na nich jsem skončil ve čtvrtek před květnou nedělí, ale i přesto jejich premiéra na nedělní mši sv. skončila, myslím, úspěchem.
Postní doba 2002
Během doby postní se konaly dvě postní obnovy, a to v sobotu 9. a 23. března. Na první z nich byl program tradičního půlhodinového koncertu tvořen mými varhanními improvizacemi na biblické texty s postní tématikou. Na druhé obnově jsme pak s malým sborem (bez orchestru) provedli Pergolessiho Stabat Mater. Dirigoval jsem od varhan.
11. května se konal varhanní koncert Aleše Bárty v rámci Dvořákova hudebního festivalu. Stav varhan v té době byl tristní a vyžádal si opravy ještě odpoledne před koncertem.
Z důvodů špatného stavu varhan, vysokých nákladů potřebných na jejich rekonstrukci a jejich nevyhovující technickou i zvukovou stánku se již delší dobu uvažuje o stavbě nového nástroje. Byl zpracován návrh (varhanář Šlajch, Borovany), rozpočet se v současné době blíží 10.000.000 korun.
Na situaci kolem svatohorských varhan měla též upozornit série varhanních koncertů, konaných na devastovaném nevyhovujícím nástroji, jejichž výtěžek byl poukázán na konto pro stavbu nových varhan.
Počínaje měsícem dubnem se v bazilice tedy konaly pravidelné varhanní koncerty, vždy druhou neděli v měsíci po odpolední mši sv. Byla zajištěna zmínka o této akci v místním tisku.
Na koncertech hráli: 14. dubna a 12. května P. Šmolík, 12. května navíc jako host zpívala G. Pechmannová (soprán), 9. června M. Pšenička (ředitel kůru katedrály sv. Bartoloměje v Plzni - varhany) a J. Pelikán (trubka), 14. července prof. J. Chaloupková, srpnový koncert se nekonal (na jeho termín připadla Korunovace), a 15. září, výjimečně třetí neděli v tento cyklus ukončil koncert doc. J. Tůmy. Návštěvnost se od počátečních koncertů postupem času poněkud zlepšovala (nejvíce asi 30-40 posluchačů). Na vině byla nejspíše především nedostatečná propagace. V následujícím roce si proto kladu za cíl na této stránce více pracovat.
Velikonoce 2002
Noční bohoslužba „vzkříšení“. Při této bohoslužbě se četlo všech sedm čtení ze starého zákona. Aby se odpomohlo možné jednotvárnosti a vzbudil se větší zájem a pozornost lidu ke čtenému textu, zpívala žalmy mezi čteními mužská část sboru v presbytáři u oltáře (všichni oblečeni v albách). V průběhu mše sbor zpíval pouze proprium, ordinarium bylo lidové (Bříza).
Na „deváté“ mši sv. o Božím hodu velikonočním jsme provedli Missa in C skladatele Albína Maška pro sbor, sóla, smyčce, dva klarinety, corni a timpani. Corni a timpani nebyly z prostorových důvodů obsazeny, sóla zpívali studenti pražské AMU a p. Fous. Provedení nebylo příliš zdařilé, především zásluhou čisté intonace neschopného a arytmického kontrabasisty. Ostatně s tímto nástrojem jsou vždy potíže, neboť v Příbrami je pro mě zatím nedostupný, přespolní výpomoci pak někdy skutečně „překvapí“ svojí kvalitou. Sbor se, myslím, v této nepříliš lehké skladbě ukázal v dobrém světle, bylo-li to v dané situaci vůbec možné.
Další neděle navazujeme na obvyklý princip střídání lidových ordinárií a zpěvu příslušných vstupních antifon a vložek (tj. obdobně jako v mezidobí).
Velikonoční koncert Svatohorského chrámového sboru se konal v pondělí 1. dubna v 16:30 hodin. Na programu byly varhanní skladby (J. Zach, J. Froberger, improvizace), dále bylo provedeno Stabat Mater G. B. Pergolessiho, Jubilate Deo pro soprán, flétnu a continuo D. Buxtehudeho, Rybovo Vesel se, nebes Královno. Hráli: T. Pavelková - zobcová flétna, B. Pecháčková - housle. Na varhany doprovázel S. Přibyl.
Od velikonoc do adventu
Již v průběhu doby velikonoční jsme se připravovali na letošní Korunovaci (9.června). Zazněla Fibichova Missa brevis, Ejhle kněz veliký K. Břízy, Ave Maria Ch. Gounoda a další skladby. Na varhany doprovázela M. Šmolíková, přizváni byli i členové Hudby hradní stráže, tzv. Pražské žesťové septeto, kteří přislíbili jak půlhodinový koncert, tak účast na hudbě při slavné mši svaté. Stran mše sv. však zůstalo pouze při slibu - svoji účast totiž odřekli, a to až těsně před vlastní mší. Důvodem pro toto jednání byl patrně fakt, že honorář 1.000 Kč na osobu se jim nezdál dostačující za vynaloženou námahu. Tato skutečnost v budoucnu jistě ovlivní výběr souborů k účinkování na podobných akcích.
Vzhledem k tomu, že letos uběhlo 270 let od korunovace mil. sošky, bylo rozhodnuto oslavit tuto událost ještě i dalším hudebním počinem, kterým byl koncert Pražské mobilní zvonohry. Ten se konal v den korunovace od 14 hodin na náměstí před Pražskou branou. Skladby rozličných období a žánrů hrál p. R. Rejšek.
Poutní slavnost se konala v neděli 18. srpna, vzhledem k opravám horního ambitu byla mše sv. sloužena v ambitu u Březnické brány. Tato slavnost byla významná zejména tím, že při ní byla předána kopie mil. sošky velvyslankyni Kolumbie. Na této bohoslužbě (v 9 hodin) se kromě Svatohorského chrám. sboru podílel i sbor z Krucemburku. Na programu bylo Břízovo III. ordinarium, proprium St. Jelínka, atd. Doprovázel jsem na positiv zapůjčený doc. J. Tůmou, spojené sbory dirigoval můj předchůdce P. Kočí.
V létě letošního roku též přijaly ve svatohorské bazilice dvě dvojice svátost manželství. V sobotu 29. června o svátku sv. Petra a Pavla tenorista svatohorského sboru Jan Traxler a Marie Staňková, v sobotu 24. srpna o svátku sv. Bartoloměje svatohorští varhaníci Pavel Šmolík a Miloslava Fuchsová.
Od čtvrtka 10. do neděle 13. října se všichni členové sboru (s výjimkou J. Traxlera, který pečoval o nemocnou manželku) zúčastnili sborového soustředění, patrně prvního svého druhu v dějinách tohoto sboru. Soustředění se konalo v Kašperských Horách na Šumavě, čímž jsme se my, svatohorští, stali vlastně poutníky na jiné vyhledávané mariánské poutní místo, kterým Kašperské Hory ještě na začátku 20. století jistě byly.
Program byl následovný: ve čtvrtek večer jsme do Kašp. Hor přijeli, ubytovali se. V pátek se začalo s nácvikem, vždy tři hodiny dopoledne a tři hodiny odpoledne. Ke zkoušení sloužila klubovna místního penzionu „Holeček“, kde jsme se ubytovali. Stejně tak jsme zkoušeli i v sobotu. Poledních přestávek a ostatního volna jsme mj. využili k návštěvě dvou zdejších kostelů, (starobylého gotického hřbitovního chrámu sv. Mikuláše a městského kostela sv. Markéty), prohlídce Muzea Šumavy za doprovodu jejího ředitele a místního varhaníka a hudebního organizátora Dr. Vl. Horpeniaka, a v neposlední řadě jsme též navštívili hrad Kašperk, nepřálo nám však počasí.
Vzhledem k tomu, že v kostele sv. Markéty se v neděli chystala první místní „rytmická“ mše sv., nechtěje tento hudební počin mladých rušit, rozhodli jsme se zúčastnit se bohoslužby v nedalekém Vimperku. Po obědě jsme pak vyjeli na zpáteční cestu do Příbrami.
Plodem naší práce, kromě příjemných zážitků a občerstvení, byla především lepší hlasová technika členů sboru, rovněž jsme nacvičili celou Missu in D F. X. Brixiho.
Advent 2002
V letošním adventu jsem navázal na loňské zkušenosti. Při nedělních mších zpívala pouze mužská část sboru, a to opět gregoriánský chorál. Jako proprium vždy posloužila adventní píseň, shromáždění velice slušně zpívalo. Kromě obou adventních ordinárii a Creda I. jsme navíc nacvičili několik propriálních částí z Graduale Simplex. K plánovanému obohacení třetí neděle adventní čtyřhlasým zpěvem celého sboru z časových důvodů nedošlo.
Kromě hudby při liturgii se konaly dva koncerty Malého sboru (v programu označeno jako „členové SH chrám. sboru“), a to v rámci adventních duchovních obnov o sobotách 14. a 21. prosince.
Na programu byly dvě adventní kantáty, první F. X. Thuriho pro soprán, hoboj, housle a B.C., druhá moje vlastní, horečně na poslední chvíli dokončovaná, pro sbor, Bas a Tenor sóla, smyčce, b.c. a timpani.
Obsazení bylo následovné: J. Havlíková - soprán, Vl. Fousek - tenor, Zd. Fous - bas, J. Žák, B. Pecháčková, P. Kopecký - housle, E. Bulgakovová - viola, V. Žák - cello, K. Ochozka - varhany (na positiv J. Tůmy), moje paní timpani. Jak ovšem kdysi řekl jeden filosof, vše bylo nakonec jinak. První týden se ukázalo, že není možné obě kantáty kvalitně nacvičit za jedinou zkoušku, a to především proto, že někteří instrumentalisté viděli noty patrně poprvé, a to přesto, že většina z nich je měla k dispozici již minimálně týden dopředu. Navíc se J. Havlíkové a K. Ochozkovi přihodila nepříjemná dopravní nehoda, z níž naštěstí vyvázli zázrakem bez zranění, nicméně nedojeli. Nakonec se tedy hrála jen část Thuriho kantáty, moje kantáta pak celá, ovšem bez p. Fouska, který ten den nemohl ani mluvit. Provedení bylo velmi nekvalitní.
Druhé provedení bylo poznamenáno jiným problémem: V týdnu před poslední nedělí adventní si p. Fous poranil loket, čímž sebe přivedl na operační stůl a do domácího léčení, nás pak do problémů koho takto narychlo shánět jako náhradu. Adventní koncert nebyl tím nejdůležitějším, a tak se prostě škrtaly obě basové árie mé kantáty. Toto druhé provedení (pracovně nahráno na CD) bylo už mnohem zdařilejší.
Ke konci adventu, ve čtvrtek 19. prosince, proběhl v Bazilice rovněž koncert Vepřeková komorního smíš. sboru, který přednesl Rybovu Českou mši vánoční s varhanním doprovodem Vl. Štěpánové.
Vánoce 2002 / 2003
Jak už bylo řečeno, letošní vánoce byly poněkud komplikované nepřítomností p. Fouse. Chyběl nám tak sólista a druhý bas v tutti. Jako náhradníci pohotově zastoupili p. K. Brynda a V. Štefanik.
„Půlnoční“ mše svatá (v 16 hodin) začala pastýřským vytrubováním (sl. A. Šochová na lesní roh) a zpěvem písně „Adeste fideles“. Při mši zazněly ještě další vložky a především Brixiho Missa in D, skladba, jejíž materiál není dostupný (není totožná s Missou Pastoralis in D, která vyšla tiskem). Mši jsem zrekonstruoval ze sborové partitury s připsanými party houslí (Benedictus zde není kompletní) a kompletního partu zpěvního basu. Doplnil jsem tedy chybějící takty v Benedictus a dopsal basso continuo. Z nedostatku hudebníků, zapříčiněného především jejich zdravotním stavem, musela být mše nakonec provedena jen s varhanami (na poslední chvíli byl pořízen varhanní výtah, kterého se s úspěchem zhostila moje paní).
Na Boží hod na mši sv. v 9 hodin byl hudební program velmi podobný jako v předvečer, jen již bez účasti lesního rohu.
Ve čtvrtek 26. prosince se pak konal Vánoční koncert Svatohorského chrám. sboru. Na programu byla (kromě úvodního varhanního vstupu - M. Šmolíková) již minulého roku provedená Missa pastoralis in B Jakuba Jana Ryby, v druhé polovině potom zazněl výběr koled v úpravě pro dětský sbor a dechový kvintet. Obsazení: J. Havlíková-soprán, K. Falcníková-alt, R. Prügl-tenor, K. Brynda-bas, dechový kvintet - studenti českobudějovické konzervatoře a smyčcový ansámbl. Provedení koled v úpravě moderního skladatele bylo, myslím, prvním svého druhu zde na SH.
V neděli 29. prosince v 9 hodin jsme v Bazilice provedli opět Rybovu Missu pastoralis, tentokrát však při mši sv. Basová sóla již zpíval p. Fous, altová sóla (místo nepřítomné K. Falcníkové) sestry Marie a Anna Štefanikovy. Odpoledne se konal zájezd do Vimperku, kde jsme zazpívali při mši sv., po níž následoval krátký koncert koled J. Seidela. Ve vychladlém kostele Navštívení P. Marie jsme si uvědomili jak cenná je pro nás možnost působit ve vytápěném prostoru svatohorské baziliky.
Kromě již zmíněných akcí, týkajících se především Velkého sboru jsme se ještě s Malým sborem za přítomnosti P. Stanislava Přibyla hudebně účastnili tří dalších bohoslužeb v okolních kostelech (24.12. ve 22:00 Obořiště, 25.12. v 11:00 Bohutín a ve 14:00 Třebsko). Na těchto bohoslužbách jsme zpívali především kratší klasicistní a barokní vložky.
Bilance za rok 2002
(včetně druhého pololetí r. 2001)
Nově nacvičené skladby
Mše
Brixi, F. X. Missa pastoralis in D (malý sbor)
Missa in D
greg. chorál Missa XVII.
Missa XVIII.
Maschek, A. Missa in C
Ryba, J. J. Missa pastoralis in B
Viadana, L. Missa l´hora passa (malý sbor)
Ostatní
Adam, Ch. Vánoční zpěv
anonym Pastorelæ duae Bohemicæ (soprán sólo)
Arcadelt, J. Ave Maria
Bach, J. S. Jezu, ty jsi moje síla (Jesu bleibet meine Freude)
Pange lingua
Biedermann, M. Svatý Václave
Bortňanskij, Tebe Pojem
Brixi, F. X. Reges de Saba
Bruckner, A. Pange lingua
Locus iste
Byrd, W. Ave verum
Casciolini, C. Panis angelicus
Despres, J. Ave vera virginitas
Eben, P. Theresiæ a Jesu Infante, proprium
Oči všech
Gounod, Ch. O salutaris hostia
Gregor. chorál Pange lingua
Korejs, B. Čtyři euch. sbory
Korejs, B. (upr.) Krásná panna
Soudce všeho světa, Bože
Píseň poutnická
Mozart, W. A. Ochraň, Pane, můj život
Pergolessi, G. B. Stabat Mater (malý sbor)
Ryba, J. J. Libou písničku (pastorela pro sól. soprán)
Tiše se pozdržme
Seidel, J. Hej, koleda (pásmo koled - malý sbor)
Šmolík, P. Adventní kantáta (malý sbor)
Matoušovy pašije
Alleluja de tempore Natalis
Puer natus est nobis
Šmolík, P. (upr.) Rok nový
Já chtěl bych, Bože můj
Šteyerův kanc. Píseň poutnická
Thuri, F. X. Cantata (sólo)
Trojan, W. Salve Regina
Tropar Hymnus (Blogoslovja)
Vittoria, T. L. de Ave Maria
Wieser, Em. Litanie loretánská
Rok 2003
Od začátku roku do postu 2003
Také na letošních postních duchovních obnovách (soboty 22. března a 5. dubna) zazněla duchovní hudba v rámci odpoledních koncertů, jež jsou již nedílnou součástí duchovních obnov. I přes nepříznivou hodinu (začátek ve 13:00 hodin), která je stanovena především s ohledem na „přespolní“, aby si i oni mohli tento koncert vyslechnout, byla většina posluchačů z řad pravidelných návštěvníků.
Oba koncerty měly tentýž program, dvě skladby: jako první zazněla Partita c moll na chorál „O Gott, du frommer Gott“ J. S. Bacha (Pavel Šmolík na positiv Doc. J. Tůmy), následovalo dvojsborové Stabat mater G. P. da Palestriny. Druhou skladbu nastudoval tzv. Malý sbor, který zpíval party „druhého sboru“, „první sbor“ suplovali ochotní studenti AMU (S. Imrišková - S, J. Dvořáková - alt, E. Weissová - T, G. Načevski - B). Obě provedení proběhla úspěšně, dovoluji si tvrdit, že na vynikající interpretační úrovni. Z pořízené nahrávky (druhý koncert) je zřejmé, že druhé provedení bylo (paradoxně) poznamenáno poněkud utlumenější akustikou baziliky, která byla narozdíl od prvního koncertu zcela naplněna.
Během postních nedělí se zpíval „běžný“ repertoár (vstupní antifony, vložky) jak je zvykem i v mezidobí. Neuskutečnilo se plánované provedení jedné z mší (hlas + b. c.), pocházejících z františkánského rukopisu, uchovaného nyní ve Vědecké knihovně v Č. Budějovicích. Namísto této mše tedy Malý sbor nastudoval a na Květnou neděli (13.dubna) provedl příslušné tři části (Sanctus, Benedictus, Agnus) ze mše W. Byrda. Na Květnou neděli dále zazněly chorální pašije podle sv. Marka s novými prokomponovanými sbory (shodné části jsem přejal ze sborů k loňským Matoušovým pašijím, zbytek dokomponoval). Recitační partie přednášeli P. S. Přibyl, J. Traxler a já.
Velikonoce 2003
Velikonoční triduum proběhlo v návaznosti na loňské zkušenosti, bez velkých novátorských zásahů.
Nedělní slavnost Zmrtvýchvstání Páně (20. dubna) jsme oslavili Missou in B („Barokiana“) F. X. Thuriho. Po zkušenostech z podobných předchozích vánočních a velikonočních figurálních mší jsem dospěl k názoru, že je třeba alespoň jedné generální zkoušky, na které není třeba ohlížet se na hodinky, abychom nezmeškali mši sv. Jinak se snadno stane, že sborem slušně nacvičená skladba se účastí nesehraného instrumentálního souboru propadá o několik kvalitativních tříd níž, což je, myslím, zbytečné. Dalším podnětem se stal poněkud rozměrnější ansámbl, který autor ve své mši předepsal (archi, 2ob, fgt, 2cor) a který bylo potřeba sjednotit. Lovecké rohy (menší corni) jsem nahradil trubkami, fagot jsem nakonec v prostorových podmínkách svatohorského kůru zavrhl jako nadbytečný (čtvrtý nástroj continua).
Zkouška naplánovaná na sobotu před Květnou nedělí proběhla sice bez některých instrumentalistů, ale byla ukázkou, že tudy vede cesta dále. Překvapením pak bylo, když se cellista omluvil, že na pondělním koncertě hrát nemůže, protože si prostě zmýlil hodinu provedení a ve stejnou dobu má v Praze jiný koncert. Jak již jsem tedy naznačil, pravidelný Velikonoční koncert SH chrám. sboru se konal opět na Pondělí velikonoční. Koncert byl pak navíc zahájen jednou ze dvanácti toccat G. Muffata. Dále zazněla (podobně jako na nedělení „deváté“) Missa in B, Vesel se, nebes Královno J. J. Ryby a kompletní sopránová kantáta D. Buxtehudeho Jubilate Domino. Se sopránovým a tenorovým sólovým partem nám laskavě vypomohli J. Havlíková a R. Prügl. Jména ostatních instrumentalistů nebudu uvádět.
Další větší hudební akcí chrámového sboru bylo slavení Seslání Ducha Svatého (8.června). Ke spoluúčasti jsme si pozvali opět scholu plzeňské katedrály, díky jejíž účasti jsme tuto slavnost mohli zahájit dvojsborovým Veni, sancte Spiritus M. Haydna. Dále zaznělo III. odinarium K. Břízy (schola suplovala lid) a mešní proprium St. Jelínka. Škoda jen, že tato mše (jako již druhou neděli v pořadí vždy „deváté“ a „jedenácté“) byla sloužena na podiu před korunovačním oltářem. Tato jinak příznivá okolnost (bohoslužba pod širým nebem má své nezaměnitelné kouzlo) bohužel poznamenala hudební složku bohoslužby, která byla z letního kůru přenášena zvukovou aparaturou, což považuji za nadále neúnosné.
Dopolední mše u Korunovačního oltáře
Vzhledem k tomu, že v letním období se mají nedělní mše sv. v 9 a 11 hodin sloužit pokud možno u Korunovačního oltáře a vzhledem k již vyřčeným výtkám ke zvukovému obrazu mše, jejíž hudba se provozuje na letním kůru, jsem se odhodlal vyzkoušet nové řešení. Je jím použití positivu, zapůjčeného laskavě Doc. Jaroslavem Tůmou. Positiv je dvoudílný a tudíž mobilní, není tedy problém jej na zmíněné dvě mše sv. přenést z baziliky ke Korunovačnímu oltáři, kde je umístěn na rozhraní hlavní a vedlejší kaple, těsně vedle mřížky. Jak se ukázalo, tento nástroj má i přes svoji skromnou velikost (8´, 4´, 2´, 1 1/3´) poměrně nosný tón, takže běžnou nedělní mši je možné na něj úspěšně doprovázet. Problémy nastávají při větším návalu poutníků, např. o Korunovaci při večerní mši, která byla sloužena na podiu, byl jeho zvuk pro více než 1500 poutníků naprosto nedostatečný. Pro tyto případy se snad časem podaří pořídit nový positiv, vybavený především pro potřeby použití pod širým nebem (jazykový rejstřík v manuálu, dvanáctitónový pedál,...), čímž by byla zcela vyloučena nutnost používat elektronickou náhražku varhan na letním kůru. Doufejme, že se tento projekt zaměřený ke zlepšení umělecké kvality hudby provozované při mších vně baziliky podaří co nejdříve uskutečnit. Problémem jsou samozřejmě především finance.
Varhanní koncerty
Letos jsme zahájili druhý ročník cyklu varhanních koncertů, které mají posluchače nejen hudebně obohatit (překážkou se někdy stává technický i zvukový stav svatohorských varhan), ale i upozornit na snahu postavit v bazilice nový nástroj, kvalitou odpovídající důstojnosti a důležitosti místa. V loňském roce se ukázalo, že koncerty trpí (kromě nekulturnosti velké části věřících návštěvníků nedělních mší a jejich totálního nezájmu o podobné akce) nedostatečnou propagací, jejímž důsledkem je jejich značně malá návštěvnost. Letos jsme tedy připravili letáky s kompletním přehledem hudebního dění na Svaté Hoře (hudba při liturgii, varhanní i jiné koncerty) od začátku postní doby do konce liturgického roku (Slavnost Ježíše Krista Krále, letos 29. listopadu) a všechny koncerty jsou v Příbrami rovněž dopředu oznamovány plakáty.
Bylo plánováno pět varhanních koncertů a jeden koncert cembalový.
První koncert (neděle 13. dubna) jsem naplnil hudbou J. S. Bacha, J. Brahmse a varhanní improvizací v duchu postní doby.
Další koncert v neděli 11. května se oproti předpokladům stal spíše koncertem klavírním. Doc. Jaroslav Tůma totiž po krátkém úvodu, kdy na svůj positiv z dílny V. Šlajcha přednesl výběr chorálů z „Clavierűbung“ J. S. Bacha, nám představil část z 36 fug A. Rejchy. Stali jsme se tak svědky provedení díla téměř neznámého autora, o jehož mistrovství však po koncertě nemohlo být pochyby. Tato druhá část koncertu zazněla v komornějším prostoru kaple sv. Ignáce; dílo tohoto českého emigranta bylo provedeno na dobový nástroj - Hammerklavier. Jednalo se vlastně o předpremiéru koncertu Pražského jara, kde J. Tůma ve dvou večerech provedl všech 36 Rejchových fug. Délka koncertu (90 min) byla náročná jak pro interpreta, tak pro posluchače, ale i přesto měl tento koncert velmi kladnou odezvu.
U třetího plánovaného (cembalového) koncertu v pořadí došlo z důvodu nemoci interpretky k rychlému jednání o náhradním programu. Nakonec se tohoto koncertu ujala žákyně Doc. Tůmy a studentka pražské AMU Jiřina Marešová, která nemocnou B. Fuxovou pohotově zastoupila. Část koncertu zazněla na positiv, část na velké varhany. Na programu byl průřez varhanní tvorbou českých i zahraničních autorů, mj. skladby J. Pachelbela, J. S. Bacha, L. Janáčka ad. Koncert byl postižen velmi nízkou návštěvou posluchačstva.
Na čtvrtém koncertu jsem provedl souborně všech osm malých preludií a fug J. S. Bacha, skladeb, které se pro svoji nekomplikovanost (a ne zcela průkazné Bachovo autorství) koncertně neprovádí. Jako zpestření programu zazněla Ciacona T. Vitaliho (housle a b.c.) a Passacaglia H. I. Bibera pro sólové housle. V obou případech na housle hrála B. Pecháčková. Na závěr koncertu jsem improvizoval.
Pátý koncert se konal v neděli 10 . srpna. Lukáš Vendl zahrál díla J. S. Bacha, C. Francka a velmi náročnou Sonátu J. Reubkeho.
Závěrečný, šestý koncert naplnili hudbou manželé Marie a Miroslav Pšeničkovi z Plzně, kteří rovněž předvedli bohatý program.
Korunovace 2003
Korunovace je vlastně dosti zvláštní a pro Svatou Horu typickou slavností, a proto jsme se tento rok rozhodli poněkud povznést také úroveň hudby při této slavnosti. Pro tuto příležitost jsem vybral Missu sollemnis (Caecilienmesse) Ch. Gounoda. Dále zazněly skladby: Ejhle, kněz veliký od K. Břízy, Panis angelicus C. Francka, O salutaris hostia Ch. Gounoda, vše v mé úpravě pro symfonický orchestr. Vzhledem k tomu, že se jednalo o poměrně rozsáhlé (jen mše cca 40 min.) romantické skladby, k účinkování byl přizván další příbramský sbor (Komorní smíšený sbor Dr. Vl. Vepřeka) a ještě někteří dobrovolníci z Plzně, kteří doplnili především mužskou část sboru. Vokální těleso tak čítalo cca 45 osob, rovnocenně mužů a žen. Smyčcový orchestr vznikl z řad členů Pražského studentského orchestru, dechové nástroje, bicí a ostatní hráli nadšení jednotlivci. Orchestr sice trpěl nevyrovnaností skupin smyčce / dechy (u smyčců jen po dvou pultech houslí, jeden pult violy, tři cellisté, kontrabas), přesto však výsledek byl, myslím, nad očekávání příznivý. Sóla zpívali G. Pechmannová - soprán, R. Prügl - tenor, J. Hájek - bas.
Vzhledem k tomu, že hlavní mše sv. v 9 hodin se slavila na podiu před Korunovačním oltářem a že letní kůr by nebyl prostorově ani zvukově dostačující, bylo pro sbor zřízeno provizorní podium nad stupněmi Korunovačního oltáře, orchestr pak naplnil zbytek hlavní korunovační kaple před sborem směrem k podiu.
Kromě soustředění obou sborů a pravidelných zkoušek se sbory sešly ke dvěma společným zkouškám na Svaté Hoře. Smyčcová sekce rovněž nacvičovala při zvláštní frekvenci, celé těleso pak mělo generální zkoušku v sobotu před Korunovací (28. června) mezi 10. a 15. hodinou. Nocleh pro instrumentalisty byl zajištěn v exercičním domě, včetně snídaně.
Provedení druhý den bylo poznamenáno především velkým horkem (kol. 30 ˚C na slunci), čímž utrpělo především ladění. I tak byly však ohlasy (až na výjimky, kritizující délku bohoslužby) příznivé.
Pouť 2003
Letošní poutní slavnost (v neděli po svátku Nanebevzetí P. Marie) byla tradičně ve stylu lidového zpěvu. Pilířem hudby bylo lidové ordináriům P. Ebena, které doplnilo několik figurálních skladeb (Bříza: Ejhle kněz, Jelínek: proprium, a pod.), na kterých se kromě Svatohorského chrámového sboru podílel i sbor z Krucemburku.
Od pouti do adventu
Podzimní období se již tradičně neslo ve snaze o rozšíření základního repertoáru o nové skladby. Ponoukalo nás k tomu především blížící se Setkání sborů plzeňské diecéze (konalo se v sobotu 11. září), na kterém jsme letos opět přislíbili účast. Jednou z nových skladeb byla též Šestá mše B. Korejse, která se ukázala být zvláštním oříškem (snad i proto nebyla po té na slavnost Ježíše Krista Krále na Svaté Hoře uvedena).
Ostatní společné skladby: Guido v. Pogatschnigg: Cantate Domino, W. A. Mozart: Ave verum corpus, P. Maxm. Biedermann: Svatý Václave, D. Bortňanskij: Tebe pojem, J. S. Bach: Pange lingua, Jezu, Ty jsi moje síla, A. V. Michna z Otradovic: Rorate coeli, Jan Sixt z Lerchenfelsu: Magnificat, anonym: Puer natus in Betlehem, G. P. da Palestrina: O bone Jesu, Bohuslav Korejs: Ó Beránku nevinný, G. F. Händel: Buď Tobě sláva, Hymnus: Bože chválíme Tebe. Ostatní skladby tedy byly vesměs snazší čtyřhlasé vložky, kopírující různé liturgické příležitosti během roku. Základním nedostatkem programu bylo, myslím, neuplatnění skladeb jedno až tříhlasých.
Svatohorský chrámový sbor zde na svém sólovém vystoupení provedl tyto skladby: K Bříza: Salve Regina, St. Jelínek: výběr z Propria Slavnosti Nanebevzetí P. Marie.
Další akcí bylo již delší dobu plánované nahrávání nového CD. Jako repertoár byly zvoleny výhradně skladby Karla Břízy, dlouholetého ředitele svatohorské hudby a zasloužilého církevního skladatele. Jako příprava pro nahrávání posloužilo víkendové soustředění v Kašperských Horách (16. – 19. října), kde byl dostatek času k zopakování či nacvičení potřebných skladeb. Na poslední chvíli, v týdnu před soustředěním jsme s P. Přibylem objevili dosud nezpívané Břízovy latinské introity, a tak i jeden z nich byl pružně zařazen do nácviku. Později však k jejich uvedení na CD nedošlo.
Samotné nahrávání probíhalo o týden později, pátek až neděli (24. – 26. října), vždy po 18. hodině v bazilice. Počasí nám nepřálo, a tak první dva dny bylo skutečně problematické naregistrovat varhanní doprovod tak, aby nedocházelo ke čtvrttónovým disonancím mezi jednotlivými manuály. Nakonec se však, myslím, vše podařilo. CD by mělo být k dispozici na jaře příštího roku.
Jednu sobotu v září jsme věnovali návštěvě Státní opery Praha, představení opery G. Verdiho Nabuco.
O slavnosti Ježíše Krista Krále, jak již bylo řečeno, se nekonala plánovaná hudba (především z důvodu časové tísně), bylo tedy provedeno Břízovo IV. ordinarium a proprium J. Břízy.
Advent 2003
Začátek nového církevního roku s sebou tentokrát přinesl výrazně více „novot“, než zde bylo dříve obvyklé.
Prvním impulsem pro nás bylo vydání staročeských nedělních rorátů v jejich původní (ne tedy „kancionálovém“) znění. Tato drobná fialová knížečka Karmelitánského nakladatelství nabízí cca 50 minut hudby, přičemž je zachován jak sled zpěvu (chorál – píseň, atd.), tak i nápěvy a texty jsou zde uvedeny v původním znění, tedy z cca 14. století. Rorátní mše byla (i přes určení rorátů jako „nedělních“) stanovena na sobotní ráno v 6:00 hodin. Zpívalo se za podpory některých členů sboru, s positivem Doc. Tůmy, a samozřejmě jen výběr písní (celý objem není možno zvládnout v jednom roce). Návštěvnost každého překvapila. Proto byly stanoveny ještě jedny roráty navíc, a to 24. prosince ráno. V započaté tradici rorátních mší chceme v příštích letech rozhodně pokračovat.
Zpěv rorátů na Svaté Hoře byl navíc podpořen koncertem Týnské scholy (13. prosince večer), která přednesla jejich úplné znění (B. Korejsem bylo ostatně iniciováno i jejich vydání tiskem). Tento koncert, který svými improvizacemi doprovodil pražský organolog Marek Čihař byl rovněž slušně navštíven.
Na koncertech v rámci adventních duchovní obnov (soboty 56. a 20 prosince ve 13 hodin) jsme se, a to myslím, že úspěšně, pokusili rovněž o náročnější repertoár. Byla provedena adventní kantáta J. S. Bacha: „Nun komm, der Heiden Heiland“. Sóla: K. Falcníková – S, R. Prügl – T, Zd. Fous – B. Instrumentalisté byli sezváni z řad mých známých a spolužáků v Č. Budějovicích. Před provedením samotné kantáty zazněla ještě Sonáta pro dvoje housle G-dur A. Vivaldiho (M. Žureková, I. Barešová). Jako nepříliš šťastné se ukázalo načasování tohoto koncertu na 13. hodinu odpolední, proto se do budoucna počítá s jeho přesunutím na dřívější 12. hodinu.
Při nedělních bohoslužbách zněl opět (letos však patrně na určitou dobu naposled) gregoriánský chorál. Myslím, že i v tomto oboru jsme letoším rokem završili práci, jejímž výsledkem je již slušný repertoár adventních chorálních zpěvů.
Vánoce 2003 / 2004
Po tříleté pauze jsem byl definitivně rozhodnut provést na Svaté Hoře konečně opět Rybovu Českou vánoční mši. Tato skladby mi však byla vždy svým způsobem nepříjemná, jak to bývá u skladeb „hitových“. Proto jsme pojali její provedení poněkud jinak než obvykle.
Německé vydavatelství Carus Verlag připravilo před několika lety urtext této Rybovy skladby. Se zájmem a finanční obětí jsme tedy tento materiál zakoupili a podle něj skladbu nastudovali. Nebylo to bez problémů: originál je oproti dnes běžně prováděné verzi ve většině částí notován o tón výš. Některé části jsou v současné verzi dosti pozměněny, a to někdy i ve sboru, ale především Rybův instrumentář je oproti současnému pojetí poněkud úspornější: kromě smyčců a tympánů jen flétna a dva klarinety, trubka a dva lesní rohy. To však pro nás bylo velice výhodné, více hráčů by se na kůr ani nevtěsnalo. Rybova „Missa pastoralis bohemica“ byla tedy provedena na „půlnoční“ (24. prosince v 16 hodin) a na koncertě Svatohorského chrámového sboru 26. prosince v 16:30 hodin.
Zkoušky na tuto vánoční hudbu nabyly dosti nezvyklých rozměrů: poslední pátek před vánocemi se konala generální zkouška v bazilice, které se účastnili všichni instrumentalisté, kteří mohli přijít. Kvůli hraničnímu počtu hráčů, které bylo třeba vměstnat na trapně malý svatohorský kůr jsme odstranili posední kus nábytku u jednoho z volných oken a nahradili jej novým „bidýlkem“ pro hráče žesťových nástrojů. Sbor stál na opačné straně kůru. Protože výkon každého z hráčů byl vlastně sólovým počinem, uvádím zde všechna příslušná jména:
I. Barešová, J. Brož – housle, E. Bulgakovová (24. 12.) / L. Koltzová – viola, J. Krček – cello, V. Bondarenko - kontrabas, L. Krmášek - flétna, C. Sedláček, J. ? - klarinety, A. Šochová / M. Svoboda - lesní rohy (k nim si dovolím mít ještě poznámku), T. Hrbáček - trubka, V. Dubnický - tympány, M. Šmolíková – varhany. Zpívali: K. Falcníková a J. Havlíková (26. 12.) – S, Z. Vepřeková – A, R. Prügl – T, Zd. Fous – B.
Zvláštní věc se udála kolem shánění nejvzácnějších orchestrálních hráčů – „hornistů“. Nejprve jsem se obrátil na amatérku A. Šochovou, která s námi hrála již loňského roku, a jako neprofesionální hráčku jsem ji považoval za dosti schopnou, aby se druhé horny v Rybově mši ujala. Jako prvního hráče jsem dohodl na oba termíny ředitele příbramské hudební školy p. J. Mestla. Ten mi však, po zkoušce s touto druhou hornistkou, sdělil, že s ní nehodlá hrát. K objasnění její špatné zručnosti nabídl termín, kdy jsem měl jejich souhru přijít posoudit. Avšak vzápětí tento termín zrušil s odůvodněním, že si připadá být dostatečně kvalifikovaným k posouzení jejích schopností. Mojí odpovědí (i po přezkoušení sl. Šochové) bylo zrušení veškerých kontaktů s ním. takovéto jednání přece není možné tolerovat!
Ukázalo se to jako částečně šťastné (další hráč by byl přesně tím, kdo by se na „půlnoční“ na kůru již nevešel. Na druhé, koncertní provedení, jsem pak zjednal náhradu v osobě mého bývalého spolužáka M. Svobody.
Kromě „Rybovky“ zkoušel „malý sbor“ Mozartovu Missu brevis F-dur, která sice není označena jako pastorální, ale její faktura se vánočnímu období přímo nabízí. Velmi výhodné je i obsazení, které autor předepisuje: Sbor, sóla, dvoje housle a continuo. Mše byla provedena na Boží Hod vánoční při mši sv. v 9 hodin.
Na svátek Sv. Rodiny byla provedena Brixiho Missa in D, nacvičená loňského roku, a to na mši Na závěr občanského roku Missa Pastoralis téhož autora.
Kromě Svaté Hory jsme i letos navštívili a zpívali v Obořišti (24. 12. ve 22 h), Bohutíně (25. 12. v 11:00 h) a Třebsku (téhož dne ve 14:00 h). Po zbytek vánočního období jsme zpívali klasický repertoár obohacený několika novými kousky, jak bude zřejmé se shrnutí nových skladeb na konci této kapitoly.
Zvláštní akcí byl koncert v Tochovicích, objednaní místním obecním úřadem. S malým sborem jsme připravili program sestavený z Michnových vánočních písní, pastorel, zaměřený tak, aby nebyl na nácvik zbytečně náročný, ale současně aby poskytnul posluchačům kvalitní vhled do staré české vánoční hudby. Na závěr koncertu zazněla Brixiho Mše D-dur. Honorář koncertu pokryl asi z jedné třetiny náklady vánoční svatohorské hudby.
Bilance za rok 2003
Nově nacvičené skladby:
Mše
Byrd, W. Missa for three voices (Sanctus-Agnus)
Gounod, Ch. Messe sollenele
Korejs, B. Šestá mše
Mozart,W. A. Missa brevis in F (malý sbor)
Ryba, J. J. Missa pastoralis bohemica, urtext
Thuri, F. X. Missa Barokiana
Ostatní
anonym: Puer natus in Betlehem
anonym Tamquam agnus
Bach, J. S. „Nun komm, der Heiden Heiland“, (MS)
Bříza, K. Salve Regina
Introitus de Ssmo. Redemptore
Introitus de B.V. M. de Perpetuo Succuru
Chvalte ústa
Gallus, J. H. O salutaris hostia
Gounod, Ch. O salutaris hostia
Haydn, M. Veni, Sancte Spiritus
Händel, G. F. Buď Tobě sláva
Korejs, B. Ó Beránku nevinný
Martini di Bologna, P. In monte Oliveti
Michna z Otrad., A.V. Rorate coeli
da Palestrina, G. P. Stabat Mater (MS)
O bone Jesu
v. Pogatschnigg, G. Cantate Domino
Sixt z Lechenfelsu, J.: Magnificat
Šmolík, P. Markovy Pašije
Rok 2004
Od začátku roku do velikonoc 2004
Po tradičním povánočním odpočinku, který letošního roku trval velmi krátce, jsme se začali připravovat na nadcházející dobu postní a velikonoční.
Prvním hudebním počinem byly dva koncertíky stejného programu, které proběhly již tradičně v rámci postních duchovních obnov. Letos začínaly již ve 12 hodin. Na programu byla dvě responsoria J. D. Zelenky (z díla Responsoria pro hebdomada sancta) a Bachovo moteto „O Jesu Christ, mein Lebens Licht“. K účinkování byli přizváni hráči na smyčcové nástroje, pan Verner starší (hoboj) a mladší (fagot) a ještě jeden hobojista. Návštěva byla průměrná, koncerty úspěšné.
Mariánskému měsíci květnu se letos dostalo slavnostního zahájení. V sobotu 1. května totiž v 17 hodin proběhl koncert s názvem „Ave Maria“, na němž Svatohorský chrámový sbor a Komorní smíšený sbor Dr. Vl. Vepřeka přednesli na deset různých zpracování mar. antifony „Ave Maria“. Jejich autory byli: greg. chorál, T. L. da Vittoria, J. Arcadelt, A. Dvořák, F. Mendelssohn-Bartholdy, J. Císař, R. Rejšek, A. Bruckner, O. A. Tichý, I. Stravinskij. Jako sólisté vystoupili K. Falcníková (Císař), R. Prügl (Mendelssohn), Zd. Fous (Dvořák), na varhany doprovázela M. Šmolíková. Koncert s týmž programem zazněl o den později, v neděli 2. května ve 14 hodin rovněž v Plzni, v kostele Nanebevzetí P. Marie u františkánů.
Hudba pro Svatý týden byla letos velmi bohatá. Na Květnou neděli jsem připravil Sbory k pašijím podle Lukáše, čímž jsem završil cyklus zhudebnění tří evangelijních zpracování pašijového tématu, která připadají na květnou neděli. Je tak k dispozici komplet tří pašijí (ostatní text a hudba se bere z chorální verze) ve stejném slohu. Navíc jsem však do letošního zpracování pašijí doplnil několik komentačních chorálů (z popudu P. Přibyla), po vzoru různých barokních pašijí. V úvodu a závěru pašijí zaznělo po sloce (první a poslední) z písně „Duše věrné, Pána vizte“, zpracované technikou chorálové předehry, dále pak v průběhu na příslušných místech vždy daná sloka z písní Již jsem dost pracoval, Hořké muky, Dokonáno jest. Myslím, že lidé tak měli možnost více se zapojit do dění pašijí. V tom je jistě podpořil i instrumentální doprovod chorálů. Pašije byly provedeny na mších svatých v 9 a 11 hodin. Na deváté mši sv. zazněly kromě pašijí ještě Zelenkova responsoria a propriální části od P. J. Olejníka.
Hudba na zelený čtvrtek byla tradiční (olejník, Jelínek, atd.).
Na velký Pátek jsem pro tento rok zvolil interpretačně i posluchačsky dosti náročné Janovy pašije soudobého nejstaršího žijícího skladatele Jana Hanuše. Pašije jsou komponovány pro sbor a cappela, party Krista, Evangelisty a dalších protagonistů jsou prokomponované a intonačně značně citlivé. Jejich interpreti (P. Přibyl – Evangelista, Zd. Fous – Kristus, J. Traxler – sukcence, P. Hlaváčnová – dívčí sukcence) se jich, myslím, v rámci možností zhostili velice úspěšně. Přijetí ze strany věřících bylo různorodé, nejhorší kritikou byla asi tato věta: „Pašije byly příliš hrubé a neurvalé“.
Vigilie Zmrtvýchvstání Páně proběhla oděna do tradičního hudebního hávu (mužská schola v albách zpívala sedm žalmů během bohoslužby slova).
Na Boží Hod Velikonoční byla provedena Gounodova Messe sol – maggiore „aux cathedrales“, bez Creda. Kromě toho zazněly moteta St. Jelínka a K. Břízy. Obdobný program měl i letošní velikonoční koncert.
Kurzy pro varhaníky
Ve dnech 27. až 29. února proběhly na Svaté Hoře první kurzy chrámové praxe pro studenty konzervatoře a varhaníky s vyššími technickými schopnostmi. Myšlenka vzešla z faktu, že o amatérské varhaníky je v této oblasti vcelku dobře postaráno, zatímco o výchovu budoucích profesionálů v liturgických disciplínách nikdo nepečuje. Na kurzy přijali pozvání tito lektoři: M. Pšenička, který spolu s P. Šmolíkem vyučoval chorální improvizaci a doprovod při mši sv., J. Hodina, který přednášel o historii gregoriánského chorálu, M. Pospíšil, který měl sobotní seminář na téma „Liturgická hudební praxe v době barokní“ a P. S. Přibyl, který vedl kurz liturgiky. Šestnáct přihlášených účastníků kurzu, myslím, potvrdilo potřebnost podobných akcí. Další kurzy se budou konat ve všední dny, patrně v srpnu tohoto roku.
Mariánské nešpory
Již delší dobu jsme se zabývali myšlenkou po zavedení některé z částí Denní modlitby církve jako modlitby otevřené věřící veřejnosti. Ostatně v současnosti je to jedna z podmínek pro jmenování chrámu basilikou minor.
V případě Svaté Hory jsme se rozhodli, po vzoru jiných velkých mariánských poutních míst, pro modlitbu nešpor, a to nedělních. Vzhledem k mariánskému zaměření Svaté Hory jsem vytvořil několik variant nešpor s ohledem na období, kdy se mají provozovat.
Vznikly tak dva formuláře, Nešpory I. a Nešpory II. První nešpory jsou vlastně druhé nedělní nešpory pro neděle v mezidobí, přesně převzaté z breviáře, jak hymnus je mariánský, a to „Jako ta růžička krásná“ – sudé týdny a „Zdrávas hvězdo moří“ – liché týdny. Tyto Nešpory I. jsou určeny pro měsíce červen, červenec, srpen a září. Nešpory II. těží svůj text z jediného čistě mariánského formuláře, který breviář nabízí. Jsou určeny pro mariánské měsíce květen a říjen. Oboje nešpory jsou nově zhudebněny, tzn. že všechny antifony jsou nově zpracovány, rovněž tak zpěvy po čtení. Antifona k Magnificat je připravena vždy na každý týden nová, na jednoduchý společný nápěv. Pro zpěv žalmů byly zvoleny známé chorální nápěvy podle Graduale Simplex.
První nešpory se konaly v neděli 2. května tohoto roku po odpolední mši svaté (tedy v 16:30 hodin) a budou každonedělně pokračovat až do konce října. S modlitbou nešpor v zimním období se zatím nepočítá.
Korunovace 2004
Hlavním hudebním svátkem ve spojení hudba-liturgie byla pro první polovinu letošního roku Korunovace. Pro tu letošní byla vybrána Haydnova Missa in tempore Belli, známější jako „Paukenmesse“. K spoluúčinkování byl přizván rovněž Komorní smíšený sbor Dr. Vl. Vepřeka. Oba sbory absolvovali soustředění (svatohorský ve dnech 13 – 16. května na Nových Hutích), na nichž se tato mše nacvičovala. Oba sbory se ještě sešly na společnou zkoušku dva týdny před provedením v Korunovačních kaplích svatohorské baziliky. Hlavní zkouška se konala v sobotu 19. června (v 10 hodin orchestrální, ve 13 hodin generálka se sbory a sólisty), provedení na Korunovaci v neděli 20. června v 9 hodin. Kromě Haydnovy mše již tradičně zaznělo Břízovo „Ejhle, kněz veliký“ v úpravě pro stávající klasicistní orchestr a Ave verum W. A. Mozarta.
Pro letošní provedení byly pořízeny nové mobilní praktikáble, které jsou použitelné nejen ve složitém terénu korunovační kaple (schody, nerovnosti), ale i na rovné ploše. Kapacita těchto praktikáblů (tři schody + řada zpěváků před nimi) je cca 50 osob. Od velikonoc vlastníme rovněž deset nových masivních duralových notových pultů, takže orchestřiště vyhlíží již poněkud kulturněji ně v minulosti, kdy jsme používali rozličné druhy drátěných pultů v rozličném stádiu rezivění.
Jako sólisté byli dohodnuti: G. Pechmannová – soprán, L. Kotlanová – alt, R. Prügl – tenor a V. Sejpal – bas. Na poslední chvíli však odřekli sopranistka i basista, takže zaskakovali B. Pecháčková (se ctí) a I. Michl (s problémy). Pan R. Prügl navíc vůbec nezkoušel, takže provedení bylo poněkud nejisté, ale v rámci možností se, myslím, vydařilo. Celebrant, jímž byl gen. vikář Mons. Jiří Slavík se o této hudební produkci vyjadřoval velmi pochvalně.
Pouť 2004
Poutní slavnost proběhla bez závažnějších událostí, které by stály za zmínku.
Advent a vánoce 2004
Jako již loni tak i v letošním roce jsme pokračovali v tradici staročeských rorátů, a to o sobotních ranních mších v 6 hodin a o ranní mši svaté 24. prosince. Účast byla uspokojující.
Rovněž (na výslovné přání P. Stanislava) pokračují nedělní nešpory, u nichž je v mimo sezónním období potlačen mariánský rys. Pro každou neděli v adventu, Boží Hod Vánočním, Svátek Svaté Rodiny a Slavnost Křtu Páně bylo nutno složit nové nešpory. Pro jednoduchost jsem se snažil tuto hudbu lidu přiblížit využitím známých nápěvů na neznámé texty (např. hymnus nešpor Svátku sv. Rodiny na nápěv písně „Chtíc, aby spal“), nebo přímo použitím známého nápěvu při zpěvu po čtení (podle „Dej Bůh štěstí tomu domu“). Účast však není příliš vysoká, na posledních vánočních nešporách byli kromě některých sboristů snad jen 2 – 3 lidé.
Pro adventní nedělní mše svaté v 9 hodin jsme se sborem připravili zcela nový program – zpěvy z kancionálu Capella Regia Musicalis Karla Václava Holana Rovenského, a to jak zpěvy propriální, tak i do češtiny přebásněné části ordinaria. Tato hudba zněla s použitím zobcových fléten na všech nedělních sborových mších. Do budoucna počítám s propojením této hudby a gregoriánského chorálu.
Na koncertetch obvyklých adventích duchovních obnov zazněly dva různé programy. Při přípravě prvního z nich jsem měl na mysli možnost vzniku nového hudebního „souboru“ složeného z většího počtu ochotných hudebníků, kteří by vždy byli ochotni přijet a zúčastnit se nějakého projektu, který by pak bylo možně prezentovat i mimo Příbram. Jako program jsem zvolil Kantátu „Kommst du, Licht der Heiden“ Dietricha Buxtehude a „Nun komm, der Heiden Heiland II.“ J. S. Bacha. Program krásný, ale s problémy jsem obstarával tenorové a basové party. Celý koncert měli totiž obsloužit jen čtyři vokalisté (sóla / sbor), z nichž však basista Marc Niubó se ukázal jako krajně nespolehlivý, když v den konání koncertu poslal jen (ale alespoň) SMS, že nemůže ze zdravotních důvodů vystoupit. Podobný problém byl s tenoristu R. Prüglem, který ještě den před koncertem nebyl schopen v základních obrysech zvládnout svůj part. Naštěstí protagonisté sopránového a mezzosopránového (altového) partu tento problém neměli (Alena Krmášková a K. Falcníková), a tak nakonec provedení proběhlo s absencí basu (škrtala se basová árie v Bachově kantátě, Buxtehudeho kantáta svým důsledným kontrapunktickým provedením dovolovala provedení jen s ženskými party).
Druhý koncert byl naplněn již zmíněnou Holanovou hudbou, proběhl s positivem a zobcovými flétnami a jeho jedinou závadou byla určitá dramaturgická jednostrannost, jinak se však, myslím, docela vydařil. Stejného dne večer (18. 12.) týž program v poněkud rozšířené podobě předvedl Svatohorský chrámový sbor též v kostele sv. Mikuláše v Novém Kníně (a to jako protislužbu za ochotné zapůjčení některých Knínských hudebních materiálů). Posluchači po koncertě nejevili zájem pustit interprety domů, a tak přítrž přídavkům musel učinit závěrečným poděkováním až P. Andrejčák. Dlužno dodat, že celý Holanovský program nastudoval tzv. „velký sbor“.
Vánoční doba byla letos snad až příliš naplněná hudebními událostmi.
Pro „půlnoční“ mši, na Svaté Hoře již tradičně konanou v 16 hodin, jsem se rozhodl zkomponovat novou pastorální mši (po zavržení česko-latinské mše V. Kopřivy pro její neúnosnou délku a – dle mého názoru – i jistou nudnost). Těžko říci, zda to byl nápad šťastný. V předvánočním shonu, napínaném především nutností komponovat stále nové nešpory, které měly původně skončit již v říjnu, ale i dalšími starostmi, se na tuto mši času příliš nedostávalo, a tak byla tato česko-latinská pastorálka pro sbor hotova až v prosinci (již před tím se však části zkoušely), pro orchestr vlastně až v polovině prosince. Moji obvyklí kritici, jejichž názor chápu za bernou minci tvrdí, že mše je zpěvná a příjemná. Já jsem bohužel při jejím posuzování skeptičtější. Nicméně tato skladba zazněla při půlnoční mši a nikdo si nestěžoval ani nejásal. Jejím podstatným efektem však bylo přitáhnutí nových dvou hornistek na Svatou Horu, a to Anny Šochové, která s námi již dříve spolupracovala a nově i její starší sestry. Hornové party zvládaly obě dámy s přihlédnutím k jejich silně amatérskému hudebnímu vzdělání s úctou. V budoucnu s nimi hodlám dále spolupracovat.
Na „deváté“ mši o Božím Hodu Vánočním jsme opět zpívali Mozartovu Missu brevis in F (a opět bez Creda, které dík mé chybě bylo jaksi nedozkoušeno...). Smyčcové party hráli I. Barešová a J. Brož, kterým patří můj velký dík, jelikož s námi na kůru strávili podstatnou část vánoc (J. Brož 6krát !, I. Barešová 4krát, a to s antibiotiky!). Doprovázel jsem na positiv s moldánky zapůjčený téměř zdarma od varhanáře D. Přiba z Prahy. Provedení nebylo z nejlepších, zvláště Kyrie se bez dirigování dostalo do téměř nerealizovatelně vysokého tempa, ale k nejhoršímu naštěstí nedošlo. Rovněž absence tenoristů v tzv. „malém sboru“, který mši realizoval, byla tristní, situace, v níž já sám musím zpívat tenorová sóla i tutti je nadále neudržitelná (posluchači v kostele prý tvrdili, že „ti muži byli po půlnoční nějak unavení“).
Kromě zmíněných mší jsme vykonali obvyklé „vánoční kolečko“ – tj 24. 12. ve 22 hodin mši sv. v Obořišti (zpívali jsme Rybovu vánoční mši s doprovodem na dvoje varhany – elektrické a positiv D. Přiba, přičemž nahodilá přítomnost Z. Vepřekové (alt) byla okamžitě využita); dále nově o půlnoci mše sv. ve Višňové. Na boží Hod pak v 11 hodin Bohutín (Šmolíkova mše) a ve 14 hodin klasicky Rybova mše ve Třebsku.
Zcela vyčerpávající Božíhodovou tečkou byly nešpory na Svaté Hoře.
Na Boží hod, který letos připadl na sobotu bezprostředně navazovala neděle, Svátek sv. Rodiny. Abych alespoň trochu ulehčil sboru a na druhé straně obohatil hudební dění, obsadil jsem nedělní „devátou“ Kom. smíš. sborem Dr. Vl. Vepřeka, s nímž jsem pro potřeby jejich vánočního koncertu nastudoval kromě pastorel Rybovu Missu Pastoralis in C se sólovým fagotem. Sólového partu se s úspěchem zhostil Michael Verner. Kromě „fagotové“ mše jsme provedli zkrácenou verzi famózního Ofertoria Mníšeckého kantora J. Hataše a při přijímání pastorální Gloria Deo Patri K. B. Kopřivy. I přes distonace sopránů, které byly namačkány přímo u mě, bych provedení této mše považoval za vcelku slušnou liturgickou hudbu.
Odpoledne proběhl tradiční Vánoční koncert Svatohorského chrámového sboru. Na programu byla Missa pastoralis – Šmolík, Sanctus, Benedictus a Agnus z Mozartovy mše a pastorely (Linek - Iucunda, anonym - Hou hou hou, jiný anonym – Duae pastorelae Bohemicae, Ryba – Spi neviňátko). Zvláště K. Falcníkovou (soprán) je třeba vyzdvihnout, došlo k podstatnému zlepšení intonace i frázování. Škoda jen téměř nerozluštitelné výslovnosti. I altové sólo (M. Štefaniková) bylo slušné. Bas Zd. Fouse byl výborný, s občasnými příliš ukvapenými nástupy.
Mše na závěr občanského roku (31. 12. 2004 ve 22:30 hodin) proběhla plynně, jen se zpěvem vložek. Novoroční raní mše v 9 hodin, jíž se účastnil nuncius Msgr. Diego Causero byla opět spoře doprovozena mými propriálními zpěvy a vložkami.
Druhou neděli vánoční jsem domluvil účast členů souboru Ritornello a malého sboru. Zazněla Missa super „Již Slunce z Hvězdy vyšlo“ A. V. Michny z Otradovic. Mše je parodická na již zmíněnou vánoční píseň, která byla v Michnově době hitem. Abychom připravili této mši půdu a i proto, že tato vánoční píseň je skutečně pěkná, zavedli jsme „Již Slunce“ jako zpěv před každou mší (mimo „šesté“). V den provedení byla tedy již obecně známá.
Na nedělní provedení se nacvičovalo v sobotu večer, což bylo od sboru velmi obětavé. Kromě mše zazněly v neděli ještě některé sólové skladby zejména autora A. Mazáka. Obsazení: dvoje housle, viola, trombón, pommer; sóla: B. Pecháčková - soprán, alt chyběl, tenor?, M. Pospíšil – bas.
V důsledku letmého nacvičování a snad mé nedůsledné instruktáže došlo později (v lednu) k tomu, že mi p. Fous, patrně v závislosti na našem vzájemném nepochopení, před celým sborem sdělil, že již nehodlá nadále trpět podobné excesy jako při provedení Michnovy mše, kdy jemu slíbené sólo (!!!) zpíval bez udání důvodu někdo jiný a on byl jen posunky umlčován. Jako další bod jeho rozhořčení byla uvedena psychická náročnost zpěvu v tzv. „malém sboru“. Výsledkem byl jeho odchod z malého sboru. Musím přiznat, že i má reakce byla značně podrážděná, a tak jsem toto jeho chování snad až přehnaně označil za maloměšťácké a zbytečné. Fakt, že p. Fous již nyní zpívá pouze (ale přece) ve velkém sboru. Jsem si vědom, že odchod jednoho z dvou basistů může situaci sboru silně komplikovat, ale i přes to se budu při přidělování dalších basových sól dobře rozmýšlet.
Zdá se, novou tradici, jsem zavedl provedením skladby Ofertorium solenne Š. Brixiho při odpolední mši 6. ledna (Zjevení Páně). Skladba je vlastně dosti rozsáhlou kantátou. Proto jsem ji rozdělil takto: úvodní Sinfonia + tenorový recitativ + sbor „Vyjděte naproti“ + Aleluja jako Introitus, tercet tří králů + Aleluja jako Graduale, tři samostatné drobné árie králů + Aleluja jako Offertorium. Krále zpívali V. Štefanik (Kašpar), Zd. Fous (Melichar) a J. Roub (Baltazar), tenorové sólo nenápadně převzala B. Pecháčková. Na kůru se shromáždilo pouze několik málo členů Svatohorského i městského sboru (s akcí se kryl tříkrálový průvod s velbloudy ve městě a především pokračující školní rok). I tak se domnívám, že si všichni příjemně zazpívali a akci rozhodně míním příští rok opakovat, snad již více připravenou a s mohutnějším doprovodem (alespoň housle), něž jen s improvizovaným varhaním. K většímu úspěchu snad přispěje i fakt, že slavnost Zjevení Páně připadne v roce 2006 na pátek.
Hudební archiv
V roce 2004 bylo v hudebním archivu (tzv. „malém“, obsahujícím skladby v současnosti používané) překročeno v počtu mší (ordinarií) číslo 100 a v počtu ostatních (vesměs propriálních) skladeb číslo 600. V průběhu prvního čtvrtletí 2006 by měl být katalog skladeb zveřejněn i na webových stránkách Svaté Hory, aby zájemci měli možnost zapůjčení těchto notových materiálů.
Hudební nástroje
V uplynulém roce jsme se rozhodli poněkud vylepšit stav nástrojů na Svaté Hoře. Byly objeveny dvoje housle, jedna viola ve špatném stavu a kontrabas hratelný, ale s prasklinami. Všechny nástroje byly převezeny k opravě k houslaři p. Pecháčkovi na Moravu. Kontrabas s violou budou hotovy do jara 2005, housle později. jedná se o nástroje bez dodatečných úprav – patrně z konce 18. století.
Členové sboru ke konci roku 2004
V této nové rubrice bych chtěl podat přesný stav členů Svatohorského chrámového sboru. protože pro mě je v současnosti mnoho informací zjevných, avšak postupem času by mohlo dojít k jejich zkreslení, dovolil jsem si rozdělit členy do skupin. V poznámce jsou uvedeny podrobnosti za použití těchto zkratek:
VS – velký sbor, MS – malý sbor, EX – externí spolupráce (bydlí mimo Příbram) N – nový člen
Soprán:
Falcníková Kateřina VS, MS
Hovorková Jana VS, MS, též varhany
Hovorková Eva VS, MS
Hlaváčková Pavla VS, MS
Klánová Věra VS
Svobodová Ludmila VS, MS
Šmolíková Miloslava VS, MS, též varhany
Alt:
Fousová Ludmila VS
Hlaváčková Marie st. VS
Hlaváčková Marie ml. VS
Křivánková Marta VS
Pazderková Petra VS, MS, N
Štefaniková Marie VS, MS
Žídková Anna VS, MS, EX
Tenor:
Klán Václav VS
Traxler Jan VS
Bas:
Fous Zdeněk VS, MS
Štefanik Václav VS, MS
Bilance za rok 2004
Nově nacvičené skladby:
Mše
Gounod, Ch. Messe sol – maggiore „aux cathedrales“
Haydn, J. Missa in tempore Belli (Paukenmesse)
Šmolík, P. Missa pastoralis in D (česko-latinská)
W. A. Mozart Missa brevis in F (Credo)
Holan Rovenský, K. V. tzv. „Adventní mše“ (volný cyklus ordinarních částí
z kancionálu „Capella Regia Musicalis“)
Ostatní
Tichý, O. A. Ave Maria
Hanuš, J. Pašije podle Jana
Kristus, příklad pokory
Rejšek, R. Ave Maria
Bach, J. S. „Jesu Christ, mein Lebens Licht“, moteto (MS)
Zelenka, J. D. Responsoria pro Hebdomada Sancta: 3. Ecce, vidimus eum
2. / 20. Jerusalem, surge
Císař, J. Ave Maria (S sólo)
Stravinskij, I. Ave Maria
greg. chorál Ave Maria
Šmolík, P. Pašije podle Lukáše
Chvalte ústa
Holan Rovenský, K. V. Adventní písně z „Capella Regia Musicalis“
anonym Hou, hou, hou, pastorela
Brixi, Š. Offertorium Solenne