Varhany v historii

Antika– vodní varhany

Za jednoho z možných přímých předchůdců varhan jsou považovány antické vodní varhany. Zachovalo se několik jejich vyobrazení a dokonce i samotný nástroj, který byl nalezen při archeologickém výzkumu Pompejí.

Vodní varhany na byzancké mozaice

Antické vodní varhany se používaly jako nástroj světský, často též při nevázaných slavnostech.

Královský nástroj?
– import varhan do Evropy

Na začátku evropské akomodace varhan stál skutečně král. Byl to franský panovník Pipin Krátký (714-768), jemuž byly z byzanckého dvoru na důkaz přátelství zaslány mnohé dary, mezi nimi i varhany. Nebyly to ale varhany v podobě, jak je známe dnes. Nástroj byl menší, neměl ještě samostatnou skříň, do níž by byl uzavřen, ani prospekt - umělecky vysoce kvalitně provedenou čelní stěnu. Vzduch byl do varhan vháněn hlučnými kovářskými měchy.

Protože se jednalo o nástroj, který byl ve své době spojován spíše s dvorskými slavnostmi, církev varhany jako bohoslužebný nástroj dlouho odmítala.

Gotika, varhanní pravěk
(12. - 14. století)

Gotické varhany, již stojící v chrámové lodi, bychom asi neoznačili za zárodek tak složitého a krásného nástroje, který zmáne dnes. Kromě již zmíněných kovářských měchů skýtalo jejich používání i další úskalí: Klávesy se ovládaly zdlouhavým vytahováním a zasouváním (podobně, jako dnes zapínáme rejtříky) a později snad i fyzicky náročným stiskem pěstí. To dovolovalo jen hru dlouhých tónů, „cantu firmu“ začínajících vícehlasých vokálních skladeb.

 Portativ na sloupu pařížské katedrály Notre Damme

Nástroj také nebyl zpočátku schopen žádného, později jen velmi omezeného zvukového a dynamického odstínění - varhany totiž neměly rejstříkový aparát, jednotlivé řady píšťal nebylo možné samostatně zapínat a tak varhany zněly stále v „plénu“, plném silném zvuku.

Renesance, doba zvukové diferenciace
(14. - 16. století)

Technický i zvukový vývoj varhan však postupoval poměrně rychle vpřed.

Po oddělení nejhlubší řady píšťal od zbytku varhan - „Blockwerku“ - byl podniknut první krok na cestě k postupnému vzniku bohaté zvukové palety varhanních rejstříků. Rovněž technická stránka varhan, zejména systém ovládání jednotlivých tónu klávesami byl velmi zdokonalen. Klávesy se již ovládají stiskem prstu a mají téměř identickou podobu s klávesami současných nástrojů.

 Positiv ze sbírek muzea v Norimberku

Varhany získávají více klaviatur pro ruce - manuálů, a rovněž klaviaturu pro nohy - pedál. Rozlišujeme i různé typy varhanních nástrojů, podle velikosti a způsobu využití:

• Portativ, malý nástroj ovládaný jednou rukou, zatímco druhá ruka čerpá míškem vzduch; nástroj zejména pro použití v procesí.
• Positiv, varhany bez pedálu, větší než portativ, přenosné nebo i pevně umístěné.
• Velké varhany, s pedálem a často i více manuály.

Baroko, zlatá doba varhanářství
(1600 - 1750)

Zatímco renesance dovedla rozdělit původní zvukový monolit gotických varhan v řadu individuálních zvukových rejstříků, barok za použití těchto znalostí přetavil varhany v symbiotický celek, který sice disponuje nespočtem možností zvukových kombinací, zároveň je však uvážlivě disponuje tak, aby dohromady vytvářely pojivý celek.

Barokní varhanářství především zdokonalilo systém rejstříkové a hrací traktury, přineslo nové systémy menzurace píšťal, rozmístění jednotlivých částí varhanního stroje v prostoru.

 Varhany Abrahama Starcka v klášterním kostele v Plasích

Barok je také dobou, kdy dochází k velké diferenciaci varahnářských stylů vzhledem k geografické poloze. Vznikají tak školy s někdy až diametrálně odlišnými přístupy k zvukové, technické, estetické i funkční podobě varhan. Zatímco Španělské varhany disponují řadou barevných jazykových rejstříků, varhany italské je téměř opomíjejí. Zatímco bohatém, protestantském na severu Německa se staví rozsáhlé nástroje s velkými rozsahy klaviatur a rejstříky bohatě obsazeným pedálem, jihoněmecké katolické a chudší varhanářství vystačí často s dvanáctitónovým pedálem a jedním či dvěma basovými rejstříky. Mezi velká jména evropského varhanářství se v této době zařadili i čeští varhnáři, z nichž někteří dosáhli svými výsledky na vrcholu evropské špičky. Jmenujme např. Abrahama Starcka z Lokte, rod Gartnerů a další.

Rovněž skladby pro varhany z období baroka jsou vrcholnými pracemi své oblasti. Pro varhany píší autoři, kteří na ně pravidelně koncertují, hrají na ně při liturgii a krom toho ovládají perfektně i kompoziční techniky, zejména kompozici polyfonní. Johann Sebastian Bach, ale i čeští skladatelé Josef Seger a Bohuslav Matěj Černohorský patří k výjimečným osobnostem v dějinách hudby.

Právě pro stavbu varhan zlaté barokní období je inspiračním zdrojem pro stavbu dvojice nových svatohorských varhan. Inspirace dobou, kdy varhany byly, kromě hodinového stroje, patrně nejdůmyslnějším mechanismem, vytvořeném výhradně za použití ruční práce ve vysoké technické i umělecké kvalitě.

Varhany barokní - Úryvek Fugy Františka Xavera Brixiho na varhany v kostele sv. Víta v Soběslavi

Romantismus, doba orchestrálního zvuku
(1820 - 1900)

Barokní varhany se svým brilantním zvukem pléna postupně přestaly vyhovat orchestrálnímu cítění 19. století. Přestože některé jeho principy přetrvaly hluboko do 19. století, docházelo přesto k postupnému zatemňování varhanního zvuku disponováním stále většího procenta hlubších hlasů, byť jemně dynamicky a barevně odstíněných. Snahy varhanářů se také upřely k technickým novinkám, které dovolovaly komplikovaný systém pomocných zařízení, zlehčení chodu kláves za použití pneumatické, ve 20. stol. i elektrické traktury.

 Varhany v pařížské katedrále Notre Damme. Autorem je varhanář Aristide Cavaillé-Coll.

Varhany získávají nádech nástroje napodobujícího orchestrální zvuk a současně ztrácejí bilantní zvuk barokního pléna. Použití pneumatické hrací traktury pak zbavuje interpreta možnosti ovlivňovat přesné nasazení tónu, obraz varhaníkovy hry se tak stává méně přesným.

I v tomto období však, byť pod vlivem zcela jiného zvukového ideálu, vzniká množství kvalitních nástrojů.

Současnost, doba protichůdných řešení

I v průběhu romantismu existovaly oblasti, kde varhanáři neopomíjeli zkušenosti z předešlých období o vývoji varhan. Tak tomu bylo například ve Francii, kde barokní varhanářství plynule přešlo v romantickou epochu. Vznikají tak nástroje, které sice reflektují požadavky na romantický nástroj, ale nezříkají se zcela zkušeností starších varhanářských epoch. Příkladem tohoto přístupu je například francouzský stavitel varhan Aristide Cavaillé-Coll. Jeho nástroje vycházejí z požadavků po „orchetsrovosti“ varhanního zvuku, na druhé straně se ale nazříkají ani vyšších hlasů, chápou je však jinak než barokní varhanáři.

Ve zcela jiné situaci se na prahu moderní doby nacházelo varhanářství středoevropské. Romantické nástroje zcela popřely návaznost na předešlý historický vývoj, v jejich duchu byly přestavovány mnohé starší nástroje, čímž došlo často k jejich nevratnému zničení. První reakcí na tuto situaci bylo „Varhanní hnutí“ v německé oblasti v první polovině 20. století. To se zpočátku snažilo o zachování některých hodnotných starých nástrojů, později vedlo i k reformě varhanářství. Začínají tak vznikat nové nástroje, které jsou inspirovány snahami o obnovu barokního cítění (tzv. neobarokní varhany).

V druhé polovině 20. století pak přichází nová vlna pochopení pro nástroje z romantického období. Kvalitní nástroje z barokního období jsou konečně chápány stejně hodné obdivu a péče jako nástroje romantické a naopak. V moderním varhanářství pak stavba „neobarokních“ varhan přechází ve stavbu kompromisních nástrojů, jakýchsi barokně—romantických varhan.

Neobarokní varhany v chrámu Mariahilfkirche v Mnichově

Varhany „neobarokní“ – chrám Mariahilfkirche v Mnichově, úryvek ze Svatodušní mše Oliviera Messiaena, hraje Mikoláš Troup.

Varhany „univerzalní“ - bazilika sv. Jakuba v Praze, úryvek z Improvizace Pavla Šmolíka na téma Petra Ebena.

Kromě snahy o stavbu kompromisních nástrojů, na nichž lze do jisté míry interpretovat většinu skladeb současného i předchozích stylových období rostou zejména v druhé polovině 20. století snahy o obnovu některých historicky cenných nástrojů z předchozích staletí v jejich původní zvukové podobě. Na tuto snahu již přirozeně navazuje i nový paralelní trend ve stavbě kopií historických nástrojů, nebo nástrojů výrazně se inspirujícícmi jejich historickými předlohami.

Podrobnosti o vnitřním uspořádání varhan se dozvíte zde.