Korunovace je každoročně jedna ze dvou největších poutí na Svaté Hoře. Stojí za to připomenout, že je to vlastně výročí papežského vyznamenání, korunovace milostné sošky Panny Marie Svatohorské. Je to svátek pohyblivý, jeho datum každoročně závisí na datu Velikonoc. Letos jsme jej prožili v neděli 10. června.
Korunovace je pěkná oslava plná jásavé hudby, barev a barokní symboliky. Kdysi to byla pouť, na níž byla hlava na hlavě. Vzpomínám na jednu z Korunovací, v roce 1988, kdy sloužil mši svatou den před tím na biskupa vysvěcený Jan Lebeda. Byl to nádherný zážitek, současně radostný z nových biskupů, objevujících se postupně po desetiletích uprázdněných stolců, současně plný očekávání věcí příštích, protože neudržitelnost tehdejšího systému byla už nad slunce jasná, současně to byl trochu adrenalinový zážitek, protože každému bylo jasné, že v davu nejsou jen poutníci, ale také tajní, a že ne všechny fotografie byly pořizovány jen na památku.
Zdá se, jako by takové časy byly jednou provždy pryč. Davy prořídly, pouť má konkurenci v desítkách nejrůznějších akcí a každý pečlivě zvažuje, kam obrátí svou pozornost. Jistě je krásný pohled na zaplněné náměstí před bazilikou, ale Boží pohled je jiný: počítá se nikoli dav, ale každý člověk. Možná, že jít na Korunovaci dnes chce víc úsilí než kdysi, i když toto úsilí má jiný charakter.
Každopádně je to slavnost, kdy si připomínáme, kam to může „dotáhnout“ člověk, který se zcela dá do Božích služeb. Panna Maria nesnila o tom, že bude královnou nebo princeznou s korunou na hlavě, ale věděla, že ji budou blahoslavit všechna pokolení, protože jí veliké věci učinil ten, který je mocný. (srov. Lk 1, 48-49) Bůh je ale mocný i v našem případě, a tak nám nic nebrání, abychom byli blahoslavení i my. Pouť na Svatou Horu v den Korunovace může být k tomu milou inspirací…
