Akce K na Svaté Hoře 13. – 14. dubna 1950
(PhDr. Věra Smolová, Státní okresní archiv Příbram)
Právě uplynulo 70 let od chvíle, kdy byly po Velikonocích – v noci ze čtvrtka 13. na pátek 14. dubna 1950 – přepadeny mužské kláštery, mezi nimiž byl i řádový dům Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele na Svaté Hoře. Římskokatolická církev představovala pro vládu nejvyšší nebezpečí, protože v komunistickém systému, kde všichni měli věřit v jedinou ideu, měla nejvíc členů a nabízela lidem nenáviděnou alternativu.
Svatohorští redemptoristé vzdorovali totalitnímu režimu již od dob komunistického puče v únoru 1948. Dne 22. června 1949 byl svatohorský rektor (představený) P. Josef Hynek předvolán na příbramskou radnici, kde ho pro přečtení pastýřského listu arcibiskupa Josefa Berana a pro kázání proti náboženské nesvobodě vyslýchal zemědělský tajemník Miloslav Tesařík, zároveň tajemník Okresního akčního výboru Národní fronty. O dva dny později byl P. Josef Hynek zatčen, ale po dlouhém nočním výslechu členy Státní bezpečnosti (STB) byl propuštěn, protože se STB obávala reakce poutníků na jeho případnou nepřítomnost při nadcházející slavnosti Korunovace. Svatou Horu už STB ale nespouštěla z očí.
Dvěma církevními zákony ze 14. října 1949 komunistický režim zavedl kontrolu nad životem všech církví a náboženských společností v Československu. Státní bezpečnost vytvořila zvláštní církevní oddělení a vybudovala síť svých informátorů. Život náboženských institucí silně omezoval Státní úřad pro věci církevní. Církevním tajemníkem tehdejšího příbramského okresu byl Šimon Kubát, uhlíř, který dříve pálil milíře v brdských lesích.
Tyto církevní zákony však nepostihly důležitou součást katolické církve – církevní řády a kongregace, které si uchovaly určitou samostatnost, což komunistickou moc dráždilo, a proto koncem roku 1949 schválilo vedení Komunistické strany Československa likvidaci klášterů a katolických řeholních řádů a kongregací.
Likvidaci předcházela politická a ideologická příprava, které se naplno věnoval především Rudolf Slánský (popravený na příkaz svých soudruhů v prosinci 1952). Jejím hlavním bodem bylo zatčení a veřejný monstrproces s významnými představiteli řádů. Řeholníci byli vystaveni brutálnímu mučení a psychickému nátlaku, pod jejichž tíhou se přiznávali k velezradě a špionáži.
Dne 2. 2. 1950 byl P. Josef Hynek pod smyšlenou záminkou předvolán do kanceláře okresního tajemníka pro věci církevní Šimona Kubáta, kde byl zatčen. Později byl odsouzen na 12 let za velezradu, spočívající v přečtení pastýřských listů arcibiskupa Berana.
Likvidace klášterů měla krycí název Akce „K“. Na pokyn Státního úřadu pro věci církevní přepadli Svatou Horu 13. 4. 1950 ve 23 hodin tři důstojníci StB a přes dvě desítky ozbrojených příslušníků SNB. Řeholníci jim odmítli otevřít vrata kláštera, a tak je vylomili. Svatou Horu obsadili a zástupci zatčeného rektora oznámili, že se jejich řeholní dům zestátňuje. Během dvou hodin se museli řeholníci sbalit. Ze Svaté Hory byli vyhnáni, zařazeni do transportu označeného číslem 52 a internováni v tzv. centralizačním klášteře v Králíkách a v internačním klášteře v Želivi. Celkem jich bylo šestnáct. Později byli někteří odsouzeni k mnoha letům vězení.
Zátah na Svaté Hoře STB prováděla i po odjezdu transportu, zástupce představeného byl po skončení policejní prohlídky odvezen na Krajské velitelství STB a na místě byla ponechána hlídka SNB. Druhý den byl správou Svaté Hory pověřen administrátor příbramského děkanství František Ježek.
Další úder státu přišel 26. září 1950 v důsledku tzv. Akce Ř, která byla zaměřena na ženské kláštery. Z exercičního domu na Svaté Hoře a z církevní mateřské školky v příbramské Kličkově vile byly odvezeny do internačního tábora řeholní sestry, které se zde staraly o nemocné a malé děti.
Fotografie z prohlídky Svaté Hory 14. 4. 1950 jsou na internetu: https://www.google.com/search?q=Svat%C3%A1+HOra+1950&client=firefox-b&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ved=0ahUKEwiKzc_qsdXaAhWCMewKHdtVA34Q_AUICigB&biw=1680&bih=913#imgrc=Bn__cNP35yfM3M
