Homilie o Svátku Sv. Jana Nepomuckého
při mši sv. v rámci pouti PTP na Svatou Horu
Bratři a sestry! Ve čtvrtek 20. 3. 1393 král Václav IV. nařídil zatknout čtyři nejbližší spolupracovníky arcibiskupa Jana z Jenštejna. Nechal je odvést k výslechu na staroměstskou radnici, tři z nich dal odvést do mučírny soudního domu. Generální vikáři byli nataženi na skřipec a páleni loučemi na bocích. Zuřící král se pak soustředil na mučení Jana, kterému osobně loučí propálil bok. Od Jana se chtěl dozvědět více věcí, mimo jiné se traduje, že i to, z čeho se u něj zpovídala královna Žofie. Jan ale mlčel a mučení pokračovalo. Jak bylo zjištěno na Janových ostatcích a potvrzeno odborníkem prof. MUDr. Emanuelem Vlčkem v roce 1993, při výzkumu povoleném kard. Tomáškem: při Janově mučení došlo k vyvrácení pažní kosti v kloubu a k nalomení pravé lopatky. Dále se našly stopy po ranách pěstí a kopancích, vedených velkou silou do obličeje, až nakonec došlo ke krvácení do přední a střední jámy lebeční a k šoku. Horní čelist mu byla odlomena, rameno dolní čelisti nalomeno a lební spodina mnohonásobně rozlámána. Rozsah zranění vedl ke smrti už před Janovým shozením do řeky. … Za své mlčení Jan zaplatil životem. Dne 20. 3. kolem 21. hodiny byl vhozen do Vltavy a jeho tělo vyplavalo 17. dubna, kdy ho rybáři údajně uviděli v řece s pěti světly, podobnými hvězdám, kolem hlavy. Odtud hvězdy na obrazech sv. Jana. Ty symbolizují i pět liter latinského slova TACUI, přeloženo „mlčel jsem“, které společně s prstem před ústy připomínají zachování zpovědního tajemství. Hvězdy jsou ale i symbolem nebe, kam pro ono statečné mlčení Bůh Jana povolal. Do pokoje radosti a věčného štěstí s Bohem. …
Je ale i jiný druh mlčení. Mnozí z Vás jste přišli na pouť bývalých příslušníků PTP – Pomocných technických praporů. Příslušníky PTP jste se stávali, protože Vás funkcionáři komunistického režimu označili jako lidi „politicky nespolehlivé“. Buď jste svým veřejným postojem demonstrovali, že nikdy nepřijmete hodnoty komunistického režimu a jeho požadavky nebo Vás prostě komunisté považovali za nepřátele marxistické společnosti pro Váš společenský původ, náboženství či jste se prostě režimu znelíbili. Pro mnohé z Vás trvala vojenská služba déle než 3 roky, často za velmi těžkých podmínek včetně krutého zacházení. Možná jste zažili něco podobného jako můj otec, který byl též v roce 1952 poslán do PTP mj. na stavbu jednoho pražského letiště. A když se vrátil domů, mlčel o tom, co zažil. Později jsem se ho několikrát zeptal na jeho zážitky, neřekl mi ale nic. Byla to pro něj zkušenost tak bolestná, že o tom nechtěl mluvit. To bylo a je jiné mlčení, než u Jana.
Ale věřím, že jedno je stejné: i tady Bůh vynahradí všechna ta utrpení a pošle nebe. Někdy už ve šťastných událostech pozemského života, které dobrem uzdraví zlo. Ale vždy, až přijde čas, Bůh ono mlčení z bolesti nahradí těm, kdo ho prožili, pokojem, radostí a věčným štěstím s Ním.
Přesto mi dovolte na závěr prosbu: Kéž tak, jak můžeme, pomáháme tomu, aby lidé na tomto světě ani jedno z těch dvou mlčení nemuseli už nikdy zažívat. Amen.
P. Jan Kuník, CSsR
