Během návštěvy poutního místa, a to v den

• titulární slavnosti (možno již dvanáct hodin předem – EI P14)
• jedenkrát za rok o dni, který si zvolí sám věřící
• a po­každé, kdy se účastní společné pouti, která se v poutním místě koná (EI čl. 33 § 1-4°)

Prakticky tedy platí vždy, když se koná společná pouť v bazilice. Dále jeden den v roce, který si každý může určit sám.

Dále platí tyto dny (včetně titulární slavnosti Nanebevzetí Panny Marie):

• Výroční den povýšení kostela na baziliku minor (1905) – 21. 1.
• Účast na obřadech Zeleného čtvrtku
• Účast na obřadech Velkého pátku
• Účast na obřadech Bílé soboty
• Slavnost seslání Ducha svatého
• Slavnost Těla a Krve Páně
• Slavnost Nejsvětějšího Srdce Ježíšova
• Slavnost Korunovace (3. neděli po slavnosti seslání Ducha svatého)
• Slavnost sv. Petra a Pavla – 29. 6.
• Slavnost sv. Alfonze, zakladatele Kongregace redemptoristů – 1. 8.
• Účast na vigilii poutní slavnosti Nanebevzetí Panny Marie – 14. 8. večer
• Poutní slavnost Nanebevzetí Panny Marie – 15. 8.
• Výroční den posvěcení baziliky (1673) – 27. 8.
• Slavnost Všech svatých – 1. 11. odpoledne – přivlastnitelné duším v očistci
• Den vzpomínky na všechny věrné zemřelé – 2. 11. – přivlastnitelné duším v očistci
• Výroční den založení Kongregace redemptoristů, zároveň posvěcení lateránské baziliky (1732) – 9. 11.
• Slavnost Ježíše Krista Krále

Přiblížil se podzim a s ním také čas, kdy pamatujeme v církvi více na naše zemřelé. Navštěvujeme hroby , které zdobíme květinami, zapalujeme svíčky a také se za naše zemřelé modlíme.Ty dvě první věci jsou dobré, správné, ale ta třetí je nejdůležitější pro spásu našich zemřelých . V těch to dnech také slyšíme častěji slovo odpustky.

Nejen v minulosti, ale i dnes se při vyslovení toho to slova vybaví mnoha lidem
středověk a prodávání tzv. odpustků. Bylo to určitě zneužití pravomoci odpouštět hříchy. Lidé si mohli koupit odpuštění dopředu. Těžko můžeme z dnešního pohledu plně pochopit důvod tohoto konání, kterým může být lidská slabost nebo i polopravda. Nám však jde o to, když je církev nabízí, abychom pochopili jejich skutečný smysl a význam dnes a podle toho se zachovali.

Jak chápe slovo odpustek církev dnes?

Odpustek znamená, že se před Bohem odpouštějí časné tresty za hříchy, jejichž vina byla zahlazena, je to odpuštění, které náležitě připravený věřící získává za určitých podmínek zásahem církve, jež jako služebnice vykoupení autoritativně rozděluje a používá pokladu zadostiučinění Krista a svatých. / KKC 1471 /

Abychom pochopili tuto nauku a tuto církevní praxi, je třeba si uvědomit, že hřích má dvojí následek. Těžký hřích nás zbavuje společenství s Bohem, a tím nás činí neschopnými dosáhnout věčného života, být zbaven věčného života se nazývá věčný trest za hřích. Na druhé straně každý hřích, i ten všední, vyvolává zhoubné lpění na tvorech, které musí být odčiněno, buď zde na zemi, nebo po smrti, ve stavu, jenž se nazývá očistec. Toto očišťování zbavuje toho, co se nazývá časný trest za hřích. Tyto dva tresty nelze pojímat jako nějaký druh pomsty, kterou Bůh postihuje hříšníka zvenčí, nýbrž jako důsledky vyplývající ze samé podstaty hříchu. Obrácení, jež pochází z vroucí lásky, můžeme dosáhnout naprostého očistění hříšníka, takže už nezůstává žádný trest. / KKC 1472 /

Protože žádné narušeni vztahů v rodině nezůstává bez vlivu na ostatní členy, snažili se křesťané vždy odčiňovat nejen vlastni, ale i cizí hříchy.

Protože skutky lásky a milosrdenství poskytují nejpůsobivější svědectví
křesťanského života, apoštolská formace by měla také vést k prokazování těchto skutků,takže věřící by se mohli od dětství učit mít soucit se svými bratry a být velkorysí při pomoci potřebným. / Dekret o apoštol. laiků na II. Vat. koncilu č.31 /

Zkusme to více pochopit na přikladu: Člověk někomu ve vzteku rozbije okno. Je to špatná věc. Poškozeného požádá o odpuštění. Je mu odpuštěna vina, ale… okno zůstává stále rozbité. I když je bez hříchu v této konkrétní věci, má ještě určitý dluh vůči tomu, koho svým skutkem poškodil. A právě tyto „dluhy “ jsou předmětem odpustků.

My tedy máme na základě církevního rozhodnuti MOC pomoci těm, kteří jsou bez MOCI se vlastnim přičiněním dostat z očistce do Boži přítomnosti, do nebe.

Nemůžeme napravovat konkrétní věci po lidech, kteří žili v minulosti, a nebo nejsme schopni tyto věci poznat. Ale právě skrze splnění podmínek k získání odpustků, které nám církev nabízí, bereme z pokladu církve: dáváme – skrze splnění podmínek těm, kteří to potřebují k tomu, aby se jim zkrátila nebo zanikla doba čekání na nekonečné prožívání Boží přítomnosti.

Odpustek je částečný nebo plnomocný podle toho, zda částečně nebo úplně osvobozuje od časného trestu za hříchy. Odpustky mohou být přivlastněny živým nebo zesnulým. / KKC 1471 /

Odpustky je schopen získat křesťan, který není vyloučen z církve, je ve stavu milosti posvěcující / bez těžkého hříchu/, zároveň se vyžaduje alespoň všeobecný úmysl získat odpustky a vykonáni úkonů v určené době a předepsaným způsobem. Plnomocné odpustky může získat každý pouze jednou denně.

autor textu / převzato z: pastorace.cz