Bílá sobota – vigilie ve 20 hod.

Obřady velikonoční vigilie ve 20.00.
Plakátek na postní a velikonoční dobu na Svaté Hoře je zde.

Velikonoční vigilie  

 Liturgie, která z pohledu současného chápání dne a času probíhá o Bílé sobotě po setmění  (večer), je z liturgického hlediska – podobně jako u židů – již součástí neděle (židovský den začíná  nocí, po východu prvních tří hvězd). Vigilie – noční bdění – je vyjádřením velké radosti, díky níž „ani  dospat nemůžeme.“ Rozsáhlá liturgie začíná v exteriéru slavností ohně a velikonoční svíce –  paškálu. Obdobně jako ve Starém zákoně šel Bůh v oblačném sloupu před Izraelity prchajícími z  Egyptského otroctví, chránil je před pronásledujícími Egypťany a osvobodil je tak z otroctví, i  paškál je nesen před průvodem věřících směřujícím do chrámu jako symbol Krista, vysvobozující  ukřižováním a zmrtvýchvstáním člověka z otroctví hříchu a přivádějící jej (po smrti) do nebe. V  chrámě následuje starobylý chvalozpěv Exsultet, opěvující paškál, vyrobený ze včelího vosku.  Poté je předneseno sedm čtení ze Starého zákona, Epištola ohlašující vzkříšení a při slavnostním  Gloria se po třech dnech opět rozezní zvony a varhany. Po evangeliu a kázání obvykle následuje  (může následovat) křestní bohoslužba – žehná se křestní voda, d níž se symbolicky třikrát  ponořuje paškál, následuje křest dospělých [malé děti se zpravidla křtí nedlouho po narození v  samostatném obřadu, jehož se zpravidla účastní pouze členové rodiny]. Po křtu obnovují své  křestní závazky všichni přítomní. Liturgie vrcholí eucharistickou bohoslužbou a je zakončena  slavnostním zpěvem propuštění „Jděte ve jménu Páně, aleluja, aleluja.“ 

Aleluja (=česká varianta, nebo latinsky Alleluia) 

 Halel je soubor oslavných žalmů (113 ad.), který se zpíval mj. během sederové večeře na  připomínku exodu Izraelitů z Egypta, odkud odešli pod vedením Mojžíše. Tato židovská slavnost  původně snad vzešlá ze svátku obětování prvotin dobytka se nazývá Pesach (= přejití) – odtud  latinský název Velikonoc Tempus Paschalis. Halleluiah tedy (z hebr. Halel + Jahve – část Božího  jména) znamená „chvalte Hospodina“.