Bohoslužby o Štědrém dnu

Rorátní mše svatá v 6.00. Další mše sv. v 9.00. „Půlnoční“ mše sv. v 16.00. Účinkují členové příbramských pěv. sborů. (Mše sv. v 7.00 a 17.00 nebudou)

Štědrý den 

Štědrý den je posledním dnem adventní doby. I proto známe například lidový zvyk postit se, abychom viděli „zlaté prasátko“: Štědrý den je ještě posledním dnem čekání na Vánoce. Ty přicházejí až po setmění…

Vánoce (z „Velká noc“) jsou v církevním prostředí období začínající 25. prosince Slavností Narození Páně. Ta zahrnuje netradičně hned čtyři bohoslužby s rozdílným obsahem a textem. Z nich nejznámější je mše „v noci“ (tzv. „Půlnoční“), slavená podle židovského zvyku v předvečer Slavnosti Narození: židovský den totiž začíná nocí, resp. východem prvních tří jasných hvězd.

Štědrý den si nelze představit bez nadílky. Její původ je však spojen se svátkem sv. biskupa Mikuláše. Jeho pravým atributem není totiž biskupská čepice – mitra, podle níž jej všichni poznávají, ale jsou jím tři jablka. Ta prý vhodil do oken pokojů tří dívek, které jejich zchudlí rodiče plánovali prodat do nevěstince. Vánoční nadílka proto původně souvisela – a v některých západních zemích stále souvisí – s osobou sv. Mikuláše, nebo, chcete-li, Santa Clause (Claus je zkrácenina jména Nicolaus, Mikuláš). Protestantské křesťanské církve, které se vyhýbají oslavám svatých a světic, nahradily sv. Mikuláše jiným dárkonošem – děťátkem Ježíškem. Tradice ježíškovské nadílky je pak rozšířena v historických německy mluvících oblastech, a tedy i u nás.