Památka sv. Cecílie

Památka sv. Cecílie 

Svatá panna Cecílie (zavázala se slibem věčného panenství) zemřela asi ve třiceti letech na počátku třetího nebo konci druhého století. Dokonce vstoupila do manželství a když svému muži řekla o svém závazku, i on – pohan – přijal křesťanskou víru a o svou manželku fyzicky neusiloval. Nakonec byla světice umučena několika brutálními po sobě následujícími způsoby (vroucí voda, částečné stětí) při tehdy častém pronásledování křesťanů.

Její patronát nad hudbou je asi dílem nedorozumění: legenda o její mučednické smrti hovoří o tom, že při umírání slyšela zvuky nebeské hudby – zpěv a hru na nástroje. V latině se však pro jakýkoli hudební nástroj užívá stejné označení jako pro varhany: organum. A tak bylo sv. Cecílii přisouzeno přízvisko „varhanice“ a je vzývána jako přímluvkyně (nejen církevních) hudebníků.

Její jméno výtečnou pomůckou pro výslovnost písmena „c“ v latině: podobně jako v jejím jménu se vyslovuje jako „c“ jen, následuje li ho samohláska „e“ nebo „i“. Jinak se v latině psané „c“ čte jako „k“.

Znám je náhrobek sv. Cecílie od raně barokního sochaře Stefana Maderny v kostele sv. Cecílie v Římě, kde je na náhrobku zpodobněna postava ležící zesnulé světice zahalené draperií s odvrácenou tváří.

Svatocecilské nešpory v předvečer svátku v 18.00.