Aktuálně

Jaký byl Advent a Vánoce na Svaté Hoře?

Napsal(a) 21.1.2019 No Comments

Doba čtyř předvánočních týdnů, v občanském životě často prodchnutá spíš spěšným úklidem, nákupy a zvukem úděsných aranží koled linoucích se v nepřetržitém proudu za doprovodu vůně svařáků a medovin ze všech stran, to je ideální čas pro návštěvu Svaté Hory. Zejména v té době, kdy není příliš slunečno, a tak je na tomto kopečku nepříliš živo, zato však klid.

Vázání adventních věnců

Rozhodně klidným časem jsou svatohorská sobotní rána, kdy se kolem půl šesté začínají trousit první účastníci Rorátů. Nezdálo by se být příliš pravděpodobné, že by renesanční a barokní zpěvy prováděné o víkendu v šest hodin ráno mohly táhnout. Opak je pravdou. O jejich síle svědčí jak plné lavice, tak i mládež na kůru, pozvolna se formující svatohorští literáti (tak se rorátním

hudebníkům dříve říkalo), kteří liturgii doprovází hrou na různé nástroje: zobcové flétny, hoboj, violoncello, varhany, chalumeau… A všichni účastníci vám rádi dosvědčí, jak krásný a radostný je den, zahájený roráty a po nich i nějakou tou skleničkou něčeho teplého.

Advent a liturgie však není jen hudba a zpěv. Již v první den této předvánoční doby se ve sklepení svatohorské rezidence uskutečnila zbrusu nová akce: společné vázání a zdobení adventních věnců. Vzbudila nečekaný zájem, a tak s ní budeme počítat jistě i pro příští rok. Ovšem o první neděli adventní se ve svatohorské bazilice žehnalo adventních věnců mnohem více. Jednak ty, co si věřící přinesli na jednotlivé mše, a také ten svatohorský, který postupně rozzařoval baziliku po celý Advent.

Adventní duchovní obnova

Advent znamená čekání. A to je těžká věc, zvláště dnes, když jsme tak zvyklí mít všechno hned jak chceme, často navíc dřív, než na to máme. I o tom byla duchovní obnova, kterou pro zájemce vedl P. Stanislav Přibyl, redemptorista, nyní působící ve funkci sekretáře České biskupské konference.

To, co bylo ozdobeno pro oslavu Kristova Narození, rozhodně nemůžeme nazývat stromečkem. Vždyť tuhle možná sedmimetrovou jedli táhlo do baziliky deset lidí! Ale pochopme, vždyť to je už pořádně dlouhý čas, kdy pro takový velký strom nebylo v presbytáři baziliky obvykle místo, jelikož zde byly, jaksi dočasně, chórové varhany. Letošní Vánoce tedy byly – i z tohoto pohledu ve „velkém“ stylu, totiž: na kůru znějící nové velké varhany a dole pořádný vánoční strom.

Vánoční strom po přinesení do baziliky

Půlnoční bez Rybovky si leckdo neumí ani představit. Letos zněla i na Svaté Hoře, a to i když ona půlnoční byla sloužena už ve čtyři hodiny odpoledne. S novými varhanami ji za doprovodu regenschoriho baziliky přednesl příbramský Vepřekův sbor. Rovněž svatohorský betlém byl letos, vlastně loni, o Vánocích po delší době vytaven v plné kráse opět v kapli sv. Ignáce, a je tam k vidění až do Hromnic. Kromě tohoto bylo ke zhlédnutí ještě mnoho dalších betlémů na tradiční výstavě spolku Příbramských betlémářů v Mníšecké kapli.

Jak rostlo světlo na adventním věnci, přibližoval se i den příchodu světla z Betléma, které v rukou příbramských skautů doputovalo i na Svatou Horu. Mnozí si pro něj přišli s lucerničkou a symbolicky tak chudé narozené Dítě pozvali i pod svou střechu.

Jako roráty patří k Adventu, podobně Vánoce nejsou myslitelné bez koled. Ty zněly ve svatohorském sklepení již v rámci Předvánočního zpívání, ale především pak při Zpívání u jesliček, které bylo i letos ideálním prostorem pro to, jak přijít o hlasivky jinde než na fotbalovém zápase anebo prostě jak jen lehce hodinu přizvukovat zpěvu ostatních.

Vánoční koncert Matice Svatohorské i Tříkrálový koncert byly letos ve znamení benefice. Výtěžek prvního podpoří alespoň trošku hudební dění ve svatohorské bazilice, sbírka z druhého jmenovaného pak byla poukázána na konto příbramské Farní charity.