Jádrem baziliky je středověký kostelík, v 17. století zvýšený a obklopený ze všech stran kaplemi. Nejdříve byly postaveny boční kaple sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského, nad nimi oratoře s pavilóny a mezi nimi, nad vlastní svatyní, velká Mariánská věž. Na straně východní i západní vznikla trojice otevřených kaplí.

Uprostřed je kaple Navštívení Panny Marie. Zbudována byla nákladem Bernarda Ignáce z Martinic roku 1661. Původní fresky v kapli i iluzivní oltář namaloval Jan Kryštof Christl v letech 1667–1672, autorem oltáře z roku 1928 je Richard Klenka. Kaple bývá označována také jako Korunovační, roku 1732 zde byla prvně korunována soška Panny Marie Svatohorské.

Stříbrný hlavní oltář v bazilice patří na Svaté Hoře k tomu nejcennějšímu. Není to dílo jedné doby, byl postupně obohacován a doplňován o jednotlivé části.

Nejdříve roku 1684 daroval příbramský měšťan Ludvík Alis svatostánek. Po stranách skříňky pro milostnou sošku jsou stříbrné figury klečících andělů – práce stříbrníka Josefa Seitze. Významný stříbrník Kašpar Gschwandtner zhotovil stříbrnou stěnu s vloženými barokními reliéfy Ecce Homo a Panny Marie Bolestné a nad oltář plastickou skupinu Nejsvětější Trojice. Zlatník Antonín Thym z Malé Strany umístil roku 1772 čtyřdílnou ozdobnou stěnu mezi schránku pro sošku a skupinu Nejsvětější Trojice, čímž oltář dostal dnešní podobu.

Uprostřed Stříbrného oltáře je v prosklené skříňce umístěn klenot Svaté Hory – milostná soška Panny Marie Svatohorské. Jedná se o gotickou sošku, 49 cm vysokou, vyřezanou z hruškového dřeva. Podle tradice zaznamenané Bohuslavem Balbínem ji snad vyřezal sám Arnošt z Pardubic, první pražský arcibiskup, roku 1348. Milostná soška byla 22. června 1732 slavnostně korunována. Je vždy oblečena do šatiček, jejichž barva odpovídá liturgické době. K dárcům šatů P. Marie Svatohorské se i v současnosti připojují mnozí. Pro zájemce je k dispozici i střih šatů.

Při příležitosti 100. výročí oslav povýšení Svaté Hory na baziliku minor v roce 2005 byla svatohorská bazilika obdarována novými součástmi liturgického prostoru (oltář, ambon, procesní kříž, svícny, svícen pod paškál, trůnek pro milostnou sošku Panny Marie a sedadla).

Potřeby kaplí Korunovačního oltáře byl roku 2007 pořízen nový mobilní nástroj – chórové varhany z dílny varhanáře Vladimíra Šlajcha. Pro vnitřní prostor baziliky tentýž varhanář instaloval nové velké varhany roku 2018.

Velké varhany svatohorské baziliky mají ve třech manuálech a pedálu 33 rejstříků. Jsou vybaveny zásuvkovými vzdušnicemi a hrací i rejstříková traktura je mechanická. Jejich stavitel se musel vyrovnat s malým prostorem kůru i značně členitou plochou západní stěny baziliky rozdělenou třemi okny. Dispozici obou nástrojů si můžete stáhnout zde. Podrobněji o hudbě na Svaté hoře zde.

Ústřední svatyně – bazilika – obklopená kaplemi stojí na obdélné kamenné terase v nádvoří vymezeném ambity. Jako ambit je označována klenutá, dovnitř otevřená chodba. Svatohorské ambity tvoří obdélník a byly vystavěny v letech 1659–1670 podle návrhu stavitele Carla Luraga a jezuity P. Benjamina Schleyera, tehdejšího správce Svaté Hory.

Ambity mají na severní a jižní straně po devíti, na východní a západní po sedmi klenebních polích. Nároží ambitů vyplňují uzavřené, v půdorysu osmiboké kaple, zastřešené zvonovou střechou s lucernou. Na severní straně je hodinová věž. Z vnějšku u severovýchodního nároží stojí patrová rezidence a na téže straně je vchod na svatohorské schody.

Hlavní vstup do ambitu je na východní straně Pražskou branou s honosným vrcholně barokním portálem, zbudovaným v letech 1702–1706 pravděpodobně podle návrhu Kryštofa Dientzenhofera. V nice nad branou je zlacená socha Panny Marie Svatohorské, po stranách jsou sochy sv. Ignáce a sv. Františka Xaverského.

Pražská brána je rámována hranolovými věžemi, na jejichž nárožích je 8 soch starozákonních proroků. Mezi věžemi je prolamované kamenné zábradlí se sedmi bustami světců – mariánských ctitelů: sv. Václav, sv. Štěpán, sv. Leopold, sv. Jindřich, sv. Ferdinand, sv. Ludvík, sv. Kazimír.

Další vstup do ambitu je od jihu branou Březnickou, jejíž portál zhotovil do roku 1707 kamenický mistr Jan Oldřich Manes a Wolf Herstorfer nepochybně také podle návrhu Kryštofa Dientzenhofera. Sochařská výzdoba je od pražského sochaře Ondřeje Filipa Quitainera z roku 1707.

V nice nad portálem stojí velká kamenná replika sošky Panny Marie Svatohorské a po stranách na segmentu štítu sochy sv. Jáchyma a sv. Anny. Atika mezi věžemi nese šest kamenných bust: sv. Šimon, sv. Juda Tadeáš, sv. Jakub mladší, sv. Marie Jakubova, sv. Marie Salome a sv. Máří Magdaléna.

Na každé straně ambitu jsou dvě průchozí kaple s oltářem ve výklenku vnějšího zdiva, všechny zasvěcené Panně Marii. Ve východním ambitu je to kaple Narození Panny Marie a Obětování Panny Marie, v jižním ambitu kaple Zasnoubení Panny Marie a Zvěstování Panny Marie, v západním ambitu kaple Panny Marie Bolestné a Královny apoštolů a v severním ambitu kaple Nanebevzetí Panny Marie a Korunování Panny Marie.

Uprostřed západního ambitu pod zvonovou věží je malá osmiboká kaple zvaná Dušičková, zasvěcená Panně Marii Pomocnici duší v očistci. Dveře umístěné po stranách oltáře vedou do krypty a na věž.

Osmiboká kaple v severovýchodním rohu ambitu, zvaná Mníšecká, je patrová podobně jako kaple Plzeňská. Je zasvěcena Neposkvrněnému početí Panny Marie a dal ji postavit Servác Engel z Engelsflussu, pán na Mníšku. Stavba byla dokončena roku 1667 a vyzdobena roku 1671. Kamenné portály vysekal kameník Pavel Graffnetter roku 1705.

Obrazy na stropě přemaloval před 2. světovou válkou Karel Brousek. Oltářní obraz „Sv. Jan Nepomucký klečí před Pannou Marií“ je od Jana Umlaufa a pochází z roku 1871. Nad dveřmi na jižní stěně je ve štukovém rámu malovaný erb zakladatele Serváce Engela a jeho manželky Kateřiny Ludoviky, rozené Rettling von Rettinger.

Osmiboká uzavřená kaple Zvěstování Panny Marie, zvaná také Pražská, byla postavena a vyzdobena nákladem tří měst pražských – Starého Města, Nového Města a Malé Strany – v letech 1661-1705. Jejich erby jsou rovněž na stěnách.

Jan Jakub Stevens ze Steinfelsu namaloval na strop osm freskových obrazů svatých přímluvců Země české a kameník Pavel Graffnetter dodal dva žulové portály podle návrhu z dílny Kryštofa Dientzenhofera. Petr Brandl namaloval roku 1697 oltářní obraz „Zvěstování Panny Marie“, zřejmě nejcennější obraz na Svaté Hoře. Originál je umístěn v rezidenci, na oltáři je jeho kopie. Mřížové dveře ve vchodech zhotovil v roce 1712 Jan Jiří Knobloch.

Základní kámen rohové uzavřené osmiboké kaple Panny Marie Bolestné, zvané též Březnická, byl položen roku 1660. Kapli založila paní na Březnici, Ludmila Kateřina Jeníšková z Újezda, rozená z Talmberka, která také založila březnickou jezuitskou kolej. Přála si, aby její mecenášství nebylo zveřejněno, a tak se jedná o jedinou kapli, ve které není erb dárce.

Kompoziční schéma štukatury je shodné s kaplí Plzeňskou a zčásti i s kaplí sv. Máří Magdalény. Výzdobu nanesl Giovanni Bartolomeo Cometa. Obraz v lucerně představuje oslavu kříže v nebi. V roce 1929 byla kaple zrestaurována nákladem JUDr. Bedřicha Schwarzenberga.

Rohová uzavřená kaple Plzeňská je zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie. Město Plzeň projevilo přání postavit velkou kapli již v únoru roku 1660, stavba byla dokončena v roce 1665 a téhož roku provedl štukaturu nejlepší štukatér té doby v Čechách – Giovanni Bartolomeo Cometa. Touto prací zahájil svou činnost na Svaté Hoře, kde obohatil ještě dalších pět kaplí.

Malby na stropě Plzeňské kaple vytvořil Giovanni Battista Colombo – jedná se o jedinou jeho práci u nás. Dvoje mřížové dveře zhotovil roku 1713 Jan Jiří Knobloch. Oltářní obraz „sv. Bartoloměj“, patron města Plzně, a obrazy na stěnách „Panna Maria Plzeňská“ a „sv. Mikuláš“ jsou datovány roku 1879.

Proboštství nebo rezidence je jednopatrová barokní dvoukřídlá budova, která byla postavena podle plánů Carla Luraga a P. Benjamina Schleyera. Nová klášterní budova v severní části areálu byla postavena v letech 1884–1885 podle návrhu příbramského architekta Antonína Bastla. Ve staré části kláštera, proboštství, se nachází kaple v patře, v přízemí potom refektář.

Na chodbě v patře proboštství jsou k vidění portréty významných osobností, spjatých s dějinami Svaté Hory: arcibiskupa Arnošta z Pardubic, arcibiskupa Valdštejna, biskupa Johanna Rudolfa Šporka, Bernarda Ignáce z Martinic, Přibíka Jeníška z Újezda a dalších. Všechny portréty jsou olejomalby ze 17. a 18. století ve zdobených vyřezávaných rámech.

V přízemí proboštství je barokní jídelna – refektář. Začal sloužit svému účelu roku 1699. V refektáři se nachází jeden z nejstarších kusů nábytku – vyřezávaný vestavěný příborník z roku 1687. Roku 1727 bylo na čelní straně umístěno pavano (umyvadlo) od jakéhosi Cereghettiho, o němž nevíme, zda nebyl příbuzným štukatéra Santina Cereghettiho.

Na stěnách jsou portréty donátorky Maxmiliány Zárubové, arcibiskupa Daniela Mayera z Mayernu, biskupa Johanna Rudolfa Šporka, císařů Ferdinanda III. a Leopolda I. a světců. Freska ve štukovém zrcadle na stropě z roku 1727 je od Jana Hiebla a zobrazuje alegorii modlitby „Zdrávas Královno“.

Rezidence byla založena na skalnatém svahu, který poměrně prudce klesá směrem k severu. Stavitelé respektovali přirozený terén, a z tohoto důvodu se místnosti sklepení nacházejí v podstatě nad úrovní přirozeného terénu. Ve sklepních prostorách pod proboštstvím, které jsou uspořádány do dvou pater, byly objeveny historické úrovně podlah.

Jedna z místností v polosuterénu (dnes koncertní sál) měla být nejprve ložnicí hudebníků a zpěváčků se zamýšleným samostatným vchodem. Ve sklepních prostorách se nacházejí rovněž jímky pro užitkovou vodu. V nejnižším patře bývala tzv. ledárna či lednice, kde se shromažďoval led z blízkých rybníků.

O nejstarších dřevěných, otevřených schodech, je zmínka roku 1658. Stavba prvních krytých schodů byla zahájena roku 1670, současnou podobu získaly v letech 1727–1728. Uvádí se, že schodů je celkem 365, včetně schodiště ke Korunovačnímu oltáři. Ve schodišti je jich 343 a jsou 400 metrů dlouhé.

Přímo pod Plzeňskou kaplí je ve svahu vybudována kaple sv. Máří Magdalény. Zdobí ji umělé krápníky, které mají vzbudit dojem jeskyně, tzv. grotty. Náklady na její stavbu věnoval generál Joanes de Lacron . Štukatérské práce provedl G. B. Cometa roku 1666. Malířská výzdoba, obrazy ze života sv. Máří Magdalény, pochází z roku 1667.

Nad oltářní menzou stojí socha sv. Máří Magdaléna, po stranách sv. Jan Křtitel a sv. Marie Egyptská. Nad střední nikou s velkou mušlí v nesou andílci štukovou kartuši s malovanými znaky donátorů – generála Lacrona a jeho manželky Margarety Blandiny, rozené Soldenegg ze Soldhoffenu.

Prostranství před Svatou Horou bylo upravené v roce 1934 podle návrhu architekta J. Václavíka. Konečnou podobu získalo v roce 1946. Uprostřed prostranství stojí kamenný raně barokní sloup se zlacenou sochou Panny Marie Svatohorské z roku 1661, který dal pořídit Jaroslav Koc z Dobeše. Vítala se zde procesí přicházejících poutníků.

Nad příjezdovou cestou stojí sousoší Kalvárie (podle počeštěného latinského názvu Golgota – místa, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus). Sochařskou práci provedl příbramský kameník Matias Hueber roku 1692. Kříž s Kristem a u nohou s Máří Magdalenou je z jednoho kusu kamene.

Tradice křížové cesty vznikla na Svaté Hoře již v polovině 17. století. Tehdy spojilo Březnici se Svatou Horou 14 křížů, později přestavěných na zděné kapličky. Nejprve tudy chodili jezuité, později procesí poutníků. Velký finanční náklad na stavbu zděných kapliček vydala paní Kateřina Lidmila z Talmberka. Některá ze zděných zastavení se dochovala a znovu se restaurují.

Křížová cesta v parku na Svaté Hoře vznikla ve 30. letech 20. století. Je to asi 0,8 km dlouhá cesta lipovou alejí, lemovaná v našem prostředí vzácnými stromy, jako je např. platan, tis či červený buk.

Kříž Josefa Toufara, kněze spojovaného s tzv. čihošťským zázrakem, byl na Svatou Horu umístěn po příchodu redemptoristů po sametové revoluci. V 50. letech 20. století začal platit zákaz společného života v klášterech, mnozí kněží a řeholníci byli postupně pozavíráni a nebo odsunuti do internačních táborů – Bytíz, Vojna. Výstava věnovaná této době se nachází v Muzeu III. odboje na Zámečku.

V roce 1949 byli komunisty zatčeni také dva význační členové Kongregace, Jan Blesík a Ivan Mastiliak, kteří při vykonstruovaném procesu byli odsouzeni k mnoha letům vězení. Tento proces se konal s 10 řeholníky a mezi nimi byli i tito dva redemptoristé.

Mariánská studánka nebyla původně hluboká. V roce 1634 ji do hloubky 18 metrů vykopal uzdravený Jan Procházka a později byla prohloubena na 78 metrů. Původní dřevěný příkrov z roku 1653 byl nahrazen o dvacet let později zděným. Další úpravy jsou zaznamenané v roce 1687 a později mnohokrát. Vodě jsou připisovány zázračné účinky.

Nyní je z hygienických důvodů uzavřena, vodu stáhly příbramské šachty.